Pro pár vteřin slávy! (Mezi stolem a záchody)

Pro pár vteřin slávy ...

Můj šatník a botník byl plný věcí krásných, drahých a nepraktických. Byly to třeba boty na vysokém podpatku, krajkové sukně, šifonové šaty, samodržící punčochy, elegantní malé kabelky, šálky, veliké brože ve tvaru růží …
A to i přestože nejraději nosím džíny, legíny, tílka, trička, baleríny. V tom jsem se cítím nejlépe. V tom chodím zhruba 360 dnů v roce.
Krásné a nepraktické kousky jsem si pořídila hlavně proto, abych byla za hvězdu, třeba až půjdeme s manželem na večeře do „lepších restaurací“. Což se v posledních letech stalo maximálně třikrát do roka.
Vždycky jsem si oblékla tyhle svoje nejlepší kousky – sukni, punčochy a botky s podpatkem a vyrazili jsme. Do restaurace jsem se dotrmácela už trochu unavená a vymrzlá. Zasedli jsme ke stolu a já způsobně a elegantně složila to „nejkrásnější na mne“ pod stůl.
Místo očekávaných komplimentů: „Tobě to dneska sluší“, „Ty podpatky jsou fakt sexy ..“, jsem od manžela uslyšela: „máš na sobě nějaké červené fleky …“ (Ano mám!! Mám totiž velmi citlivou pokožku a při změně teplot a přechodu ze zimy do vytopené místnosti mi naskáčou fleky.) „Ale proboha, proč mi to říká? Proč si všimne nedostatků a nepochválí to hezké? Vždyť já ho taky na jeho chyby neupozorňuji“. (Začala jsem se proklínat proč jsem si radši místo voňavky nedala do kabelky cestovní balení růžové květové vody nebo aloe vera na zklidnění. Hlavně, že to mám doma, tam mi je to platné!
A rázem se něco změnilo. Začínala jsem být podrážděná a naštvaná. Moje přílišná očekávání zkazilo upozornění na moje nedostatky. „Ty na mě pořád něco vidíš!“ .. kritika místo pochvaly a slov obdivu … A začátek konce byl na světě. Už jsem byla dotčená, už jsem nebyla doceněná. Hádka a pokažený večer byl na spadnutí …
A věřte, že teprve až nedávno, po mnoha a mnoha návštěvách restaurací, které nesplnily moje očekávání, jsem si uvědomila absurditu těchto situací. Uvědomila jsem si tuhle svoji zbytečnou snahu a zařekla se, že už to nebudu dělat. Že si nebudu vytvářet přehnané iluze a domněnky. Že si prostě obléknu něco pohodlnějšího, příjemnějšího, méně efektního,  místo krajek bavlnu, místo jehel balerínky. Pohodlně, bez stresu, bolesti a očekávání přijdu do restaurace a budu v pohodě. Nebudu mít představy, že mě někdo bude vynášet do nebes (což se stejně nestávalo). Budu veselá a milá v plochých botách. Ty totiž stejně nejsou důležité. Nejsou totiž vidět. Máte je pod stolem! Důležité je mít dobrou náladu a vyzařovat přirozenou spokojenost. A pro těch pár vteřin slávy, kdy významně vstanete a odcházíte na toaletu, kdy očekáváte, že si vás partner může prohlédnout v celé vaší kráse … to opravdu nemá cenu. Váš partner místo aby vás zálibně sledoval, možná právě čte nápojový lístek nebo píše esemesku kámošovi. (V tom lepším případě :-)
Buďte krásná. Krásná bez iluzí a bolesti!