Znáte to … věci, které potřebujete, tak nemůžete najít. Zákon schválnosti funguje spolehlivě. Přestože jsem věděla, že v dohledné době budeme měnit vstupní dveře a bude třeba stěnu kolem nich znovu vymalovat, nevěnovala jsem pozornost tomu, abych pečlivě uložila obal od původní barvy ve speciálně namíchaném odstínu.

Asi měsíc po výměně jsem se rozhodla jít barvu hledat. Hledala jsem ji ve sklepě, kde tyhle věci skladujeme, ale nenašla. Místo toho jsem objevila nepřeberné množství plechovek různého tvaru, obsahu, velikosti, stáří a v různé pokročilosti koroze. Našla jsem vyschlé barvy, laky a pixly s neidentifikovatelným obsahem. Našla jsem malířské válečky ze sedmdesátých let, zatvrdlé štětce ve sklenicích od okurek a další poklady, ale pouze jeden rok starou barvu ne.
Naštvala jsem se a další měsíc se nic nedělo.
Naštvání opadlo a já se rozhodla dát barevné stěně šanci. Zašla jsem tedy do prodejny „Barvy laky“ a pokusila se stejný odstín znovu vybrat. (Přestože znám různé tipy a vychytávky, jak se nesplést a do odstínu se trefit, nakonec se stejně nezadařilo  … ale to předbíhám.) Odstín jsem vybrala, koupila a postavila plechovku do chodby.

Uplynul další měsíc a já se konečně rozhodla jít do akce vymalování. Našla (kupodivu) a připravila jsem vše potřebné: váleček, štětec, schůdky, nádobu na rozdělání barvy, staré pracovní triko  … Obložila jsem podlahu novinami a začala. Záhy mi bylo jasné, že najít stejný odstín byla marná snaha. Čím více barva zasychala, tím to bylo jasnější … odstín byl úplně jiný a zeď plná fleků. Celou akci jsem ukončila s pocitem: „Třeba si na to zvyknu.“

Uplynul měsíc a já si nezvykla!
Ale už jsem v sobě nenašla tu sílu, která by mě donutila znovu vymalovat celou místnost. Jak by řekl pan Lorenc: „To máte štafle, barvu, kýbl, štětec, váleček, noviny …“ A taky proto, že miluji heslo „Lenosti budiž pochválena“, rozhodla jsem se, že nevymaluji všechny stěny, ale jenom zamaskuji fleky. Zamaluji je kytičkami a výsledek ať se ukáže! Vzala jsem si tuby akrylových barev z výtvarných potřeb (zelenou, bílou, růžovou a černou), tři štětečky (široký, úzký a vlasový na stonky), starou paletu a začala jsem …
Nejdříve jsem namalovala jenom pár kytiček v místech, kde byly fleky. Výsledek se mi docela líbil, tak jsem si řekla, že mám vlastně chuť pomalovat jimi celou stěnu. A z jedné stěny byly nakonec všechny tři (čtvrtá je kamenná).
A výsledek mě téměř dojal. Místnůstka byla krásná …. chodba působila jako pokojík s vintage tapetou.
Zadařilo se!
Opět jsem se utvrdila v názoru, že ne vždy se věci musí dělat, tak jak se to normálně dělá, tak jak to bývá obvykle zvykem.
Že je dobré hledat svoje vlastní řešení.
A taky, že to správné řešení má svůj čas. Třeba i několik měsíců.
Hlavně nic neuspěchat :-)