Malý příběh Velké kabelky o pěti dějstvích!

Malý příběh velké kabelky o pěti dějstvích

Představuji vám malý příběh mé kabelky o pěti dějstvích s podtitulem: „Opravdu tohle všechno potřebuji nosit s sebou?“

První dějství | Hromadění

Vždycky jsem si kupovala a nosila velké kabelky. A nejsem žádná extra kabelková fanynka a sběratelka. Vlastně vůbec nemám ráda taková ta novodobá módní hesla „kolik příležitostí, tolik kabelek“, „dechberoucí kabelky ke každému vašemu outfitu“ … Netuším, kde ženy berou energii na to více než jednou týdně (a dokonce i častěji) přemísťovat obsah jedné kabelky do druhé jen proto, že mají jiný svetr.
Já mám dlouhá období jedné kabelky. A dokud ji „neutahám“, nemám potřebu kupovat si další. Vnímala bych to jako takovou malou nevěru. Ale čas od času samozřejmě zatoužím po nové. Ale je to maximálně jednou za rok, spíše za rok a půl, za dva :-) (S výjimkou léta, kdy většinou nosím velké Bolga koše, které jsou krásné a praktické (a taky takové nosí v Paříži :-)

Takže … mám velkou kabelku a postupně ji naplňuji. A jednoho dne musí nutně přijít okamžik, kdy si uvědomím, jak strašně je těžká!
Hned, jak se vrátím domů, vysypu její obsah. Schválně, co tam všechno nosím? A objevím toto:

_DSC3842 copy

Druhé dějství | Uvědomění si

Hledím na všechny ty věci, které jsem vyskládala na podlahu: cvičební podložka (nenosím ji sice každý den, ale třikrát týdně určitě, takže se to také počítá), občas notebook, také láhev na pití – nekupuji si balenou vodu, ale natočím si doma kohoutkovou. Dále nákup  – zde pórek a jarní cibulka, klasika jako je peněženka a mobil, dvoje brýle: na čtení a sluneční, časopis – pro případ, že bych někde čekala nebo zašla na kafe, zápisník a tužka – často se stane, že mě napadne něco, co by stálo za to si poznamenat, diář (nemám ráda organizéry v mobilu ani v notebooku), držák na kabelku s motivem eifelovky, kosmetická taštička, ze které jsem vyložila: balzám na rty, růžovou vodu, mini krém, z plata ustřižené dvě tablety, lesk na rty, parfémek, křištál na řetízku, bachovky Urgency, protože nikdy nevíte …

Třetí dějství | Redukce

„Jak to, sakra, dělají ty holky, co nosí mini kabelky?“ často se ptám. To tam nosí jenom mobil a rtěnku, nebo jak to je? To i moje peněženka je větší než jejich kabelka?
I mě se párkrát stalo, že na mě přišlo „minimalistické elegantní období“. Někde se ta energie „upravenosti a ženskosti“ objevila a já jí podlehla. Představuji si ji jako virus. Dá se chytit z televize, třeba když sledujete film Coco Chanel, ale také z časopisu nebo ji na vás „přenese“ elegantní spolužačka, kterou po letech potkáte. A když jsem takto „zavirovaná“, pak zatoužím i po malé a velmi ženské kabelce.  A tak si jí pořídím. A nebo ji spíš doma „vylovím“ hluboko v šatně, kde zůstala uložená ještě z minulého elegantního období. Dám si tam pochopitelně jen to nejnutnější, protože jógová podložka a pórek se tam opravdu nevejdou. A užívám si být dámou s malou kabelkou se zredukovaným obsahem.

Čtvrté dějství | Prozření

A vydrží mi to asi plus minus týden. A je to proto, že to nejsem já. Můj životní styl je jiný než styl mé byznys spolužačky a abych chodila se dvěma taškami, s jednou malou přes rameno a druhou nákupní v ruce, tak na to mě opravdu moc neužije. Opouštím tedy dobrovolně toto mé nové elegantní já a vracím se sama k sobě. Ke svému „starému“ já s velkou kabelkou.

Páté dějství | Smíření

A jak jsem se ptala sama sebe v úvodu: „Potřebuji tohle všechno nosit s sebou?“ odpovídám, „ano, potřebuji!“ Dokonce jsem si během psaní tohoto článku uvědomila, že mi na fotce ještě několik věcí chybí – třeba papírové ubrousky, klíče, žvýkačky, lehká bavlněná šála a tampon pro nečekané situace …
Ano, jsem už taková. Jsem žena s velkou kabelkou. Nejsem příliš elegantní, ale zato mě nikdy nic nezaskočí a mám obě ruce volné. A to se hodí!