Máte strach z létání:také! A co mi opravdu pomáhá?

Těšíte se na dovolenou, ale trochu vám ji kazí ta skutečnost, že se do vysněné destinace budete muset přepravit letadlem? Pak máte problém! Každopádně jste tady správně!

Aneb jak říká Woody Allen: „Jsem známý klaustrofobik!“, tak i já musím upřímně přiznat: „Mám fóbií, že by mi prsty jedné ruky nestačily.“ Například:

Nesnáším výšky. Rozklepou se mi kolena a mám pocit, že mi zdravý rozum vypovídá službu a nějaký destruktivní a naléhavý hlas ve mně jakoby mi napovídal: „Skoč!“.
Nesnáším hloubky. Na výletě v jeskyních, když celá výprava dychtivě a s očekáváním klesá po schodech do zemských útrob, tak mě se začíná zrychlovat tep, zkracovat dech, vzadu na šíji cítím nepříjemné paralyzování a začínám se bát, že asi omdlím.
Mám přehnaný strach o sebe. Jakmile mě začne někde bolet, moje bezbřehá fantazie jakoby dostala povel: „A rozjeď to … co všechno to může být. Jaká strašná nemoc se právě teď začíná projevovat?!“

A co teprve letadlo!

Letadlo je kruté v tom, že jakmile se jednou zavřou těžké dveře, tak už jen tak nevystoupíte. Váš život je nyní v rukách pár lidí, o kterých nevíte vůbec nic. Nevíte, jak se dnes vyspali, jestli včera neflámovali, jestli se cítí dobře a co mají za lubem.
Zkrátka a jistě – právě jste se ocitli v přetlakované nádobě, která vás vynese deset kilometrů nad zem … „takovej papiňák s dvě stě lidmi uvnitř“.
Nic moc představa. (Pokud jsem touto větou právě teď fóbii u vás probudila, tak se moc omlouvám :-)

Obvyklé rady

Četla jsem o fóbii z létání spoustu článků. Nejzajímavější z nich byla rada, kterou předávám dál: „Letadlo je nejbezpečnější dopravní prostředek. Nejvíce riskantní na celém procesu létání je cesta autem na letiště.“ Jinak to byly vždycky takové obvyklé psychologické rady typu: „Těšte se“, „Představujte si, jak celý proces klidně probíhá …“, „Dýchejte zhluboka“. Prostě nic moc konkrétního. Takže jsem si všechno musela vyzkoušet na vlastní kůži. A co mi pomohlo, předávám zde dál:

Jdeme na to!

  • Alkohol! I když se na něj u odborníků názory různí, mě vždycky pomohl. Alkohol lahvickyprostě utlumí, stáhne napětí a energii do nohou, zkrátka uzemní! Dám si vždycky sklenku vína před cestou. A to i když letíme ve čtyři ráno! A pak si ještě nakoupím s sebou do příručního zavazadla malé lahvičky. (Povoleno je až deset originálně zabalených deckových lahviček. Já si kupuji Campari nebo Cinzano. Tvrdý alkohol je na mě až moc tvrdý. Potřebuji se jen utlumit, ne zrušit! Nemusíte je samozřejmě všechny vypít. Schovejte si je i na cestu zpět. Může se stát, že na letišti už neseženete ani hlt, jako se mi to stalo v Amsterdamu.)
    Alkohol si samozřejmě můžete koupit až na letišti v Duty Free Shopech, ale když letíte pozdě večer, v noci nebo ráno, tak máte smůlu.
  • Bachovky! Krizové kapky je vůbec dobré mít u sebe během dovolené. Jsou to urgencytakzvané kapky první pomoci. Nemůžete se jimi předávkovat a pomáhají tlumit strachy a úzkosti. Mě se osvědčily nejen ve formě kapek, ale také v malém roll-onku, kde je účinek zesílen ještě použitím vonných esencí. Mě osobně pomáhá i na štípance a další jiné drobné nehody.
  • Akupresura! Existuje hned několik bodů na těle, které akupresurni bod S7pomáhají zvládnout stavy paniky, strachů a úzkosti.
    Jeden z těch, který zabírá a je snadno dostupný, je na vnitřní straně zápěstí. Jde o sedmý bod na dráze srdce a je to jeden vůbec z těch nejlepších na ovládnutí psychiky. Působí proti hysterii, motání hlavy, ochlazuje, zmírňuje trému.  Mačkejte, mačkejte … jak se říká „co kdo snese“.
  • Levandule! Levandule je také dobrý uklidňující prostředek. A stejně jako u _vyr_261Salus_Levandulebachových kapek je také dobré mít ji s sebou na cestách. Pouhé vdechování dokáže uklidnit rozbouřenou mysl a navodit klidný stav. Oceníte ji i potom při pobytu v případě popálenin (i od sluníčka) a nespavosti. Než se organismus na dovolené aklimatizuje, může prokázat dobré služby.
  • Nebuďte se svým strachem sami! Nejhorší, co můžete udělat je – být se svým strachem sami. Stačí jenom to, že ho vypustíte za „hranici vnitřního těla“ a hned je líp. Prostě sdílený problém je hned menší. Řekněte to lidem kolem sebe, klidně i letušce. Od toho jsou přece tam! Jsou na to zvyklé.
  • Zabavte se! Tato rada lehce navazuje na předchozí. Dělejte vše proto, abyste nebyli sami jen s vaší psychikou, která se těší na to, aby mohla sprintem nastartovat! Bavte se se sousedy. A to i když je neznáte! Nevymýšlejte žádná duchaplná témata. Stačí se jen zeptat, kam letí, kde budou bydlet, jak se těší, odkud jsou …
  • Znepokojují vás turbulence? Vždycky když dojde k něčemu podobnému .. chvění, cukání, propadu letadla, tak se podívám na letušky. Na jejich výrazu poznáte, že se neděje nic zvláštního. Jakmile se usmívají a dál v klidu rozlévají kafe, tak si můžeme být jistí, že to není nic neobvyklého.
  • Sedněte si spíše dopředu a do uličky! Když sedíte příliš vzadu, pak se letadlo s letadlo_csa_uvnitrvámi „více houpe“. V těžišti (u křídla) letadla – je to nejstabilnější a pocítíte nejméně turbulencí. Pro pocit bezpečí je lepší sedět co nejvíce vepředu. Blízkost posádky dodává podvědomě větší jistotu. Sedadlo do uličky zase vzbuzuje dojem, že můžete kdykoliv vstát a jít se projít (sice jenom na záchod, ale to stačí). Sedadlo u okénka má sice pěkný výhled, ale pokud vám létání nesvědčí, jen to může stupňovat pocit nervozity. Také ztížená možnost opustit místo na klidu nepřidá.
  • Věřte ve svůj šťastný osud! Přece jste nenastoupili do letadla jen proto, abyste zahučeli někam do moře! Věřte ve svou šťastnou karmu. Věřte, že kdyby se něco mělo stát, tak by vás to od nastoupení do letadla „odtáhlo“. Že byste třeba zaspali nebo byste z nějakého nevysvětlitelného důvodu nebyli na seznamu cestujících nebo byste si den předtím zlomili nohu, aby vás osud před neštěstím uchránil. A námitka, že ostatní lidé také ztroskotali …. do života jiných lidí nikdy nevidíte. Nevíte, jak byli – respektive nebyli vnímaví k signálům a znamením. Neřešte ostatní, řešte sebe!
Šťastnou cestu a klidný let !