Co na těch prohlídkách zámků je, že mě to tolik láká?

Dokážu oželet spoustu věcí, ale léto a dovolenou v Čechách si bez návštěvy zámku (nebo aspoň hradu) vůbec nedokážu představit.
Miluji bezvýhradně všechno, co je s tím spojené.
Miluji den předtím, když nad mapou objevíme malou, červenou ikonku s příslibem …
Miluji těšení se: „Zítra pojedeme na zámek!“
Miluji cestu tam a dokonce i parkoviště s kioskem a se suvenýry.
Miluji pěší cesty parkem (nejlépe vzhůru) k zámku.
Miluji první nádvoří a pokukování kolem: „Kdepak je pokladna? Kdy bude nejbližší prohlídka?“
Miluji kupovat si vstupenky a užívat si ten pocit jistoty, že už to začne, že už brzy půjdeme dovnitř.
Miluji ty chvíle těsně před prohlídkou: koupit si nanuka, pivo, víno (dle momentální chuti :-) a pozorovat další příchozí návštěvníky, jak postávají, posedávají a jak společně čekáme na naši průvodkyni.
Jaká asi bude?
Miluji okamžik, když zarachotí obrovský klíč ve vstupních, masivních dveřích a ozve se: „Dobrý den, vítám vás na zámku …. a nejprve si povíme něco o jeho historii …“
Miluji zvuk chůze po starých parketách.
Miluji pozorovat ostatní návštěvníky.
Miluji odhadovat jejich povahy, jejich práci, jejich vztahy …  jestli jsou zrovna šťastní nebo rozhádaní.
Baví mě sledovat jejich letní outfity
Miluji pány s ponožkami v sandálech a dámy se třpytivými stíny, velkými visacími náušnicemi k tričku s límečkem :-)
Miluji jejich tiché komentování, šeptání, ztišování a usměrňování neposedných dětí.
Miluji zámecké stereotypy.
Miluji příjemný a neměnně formální výklad průvodců. Baví mě dokola se opakující vyobrazení Marie Terezie a jejich dětí jako důkaz šlechtické loajality k vrchnosti.
Líbí se mi stále stejné hlášky průvodkyň: „Jestlipak víte, proč v tomto salónku nejsou kamna? Ano správně, přikládalo se z vedlejší místnosti, aby panstvo nebylo rušeno,“ nebo „Kdo se do tohoto benátského zrcadla podívá, tak zkrásní a omládne.“
Miluji otevírání jednotlivých dveří do dalších a dalších místností. Miluji právě ten typický pohled skrze všechny pokoje najednou.
Miluji křišťálové lustry, popraskané obrazy, míšeňský porcelán a protiváhou solitérní kousky, které si šlechta nechala dovézt z dalekých zemí.
Miluji paroží, vycpané bažanty a jeleny, které ulovil sám knížepán.
Miluji, když jsou v místnostech naaranžované věci denní potřeby … jakoby jen před malou chvíli hraběnka opustila ložnici a odložila pudřenku na svůj toaletní stolek.
Miluji ten neskutečně příjemný chlad zámeckých místností, když je venku vedro.
Miluji tu dokonalou vůni – tu nenapodobitelnou směsici starého dřeva, omítky, gobelínů, zlatých rámů obrazů, nábytku, který je ošetřen včelím voskem … ten odér zašlé a přitom nadčasové kvality a nevyprchávající závan aristokracie.