Provozovat e-shop nemusí být zase taková pohoda, jak by se mohlo zdát …

Provozovat e-shop nemusí být zase taková pohoda ...

Měla jsem kamenný obchod. Měla jsem – je minulý čas. Už ho nemám. Zavřela jsem ho, protože e-shop vydělával víc. Když jsem ho zavírala, myslela jsem si, jak jsem na to vyzrála. Myslela jsem si, že odteď bude můj život už jen procházka růžovým sadem. Už žádné starosti – jen vydělávání peněz! Žádný nájem, žádný plat prodavačky … A už velmi brzy jsem zjistila, že to není až tak úplně jednoznačné. 

Znáte rčení „vylít vaničku i s dítětem? 

Přesně tak bych definovala stav, který nastal. Špinavá voda (se starostmi) se vylila, ale s ní bohužel i něco podstatnějšího.

Provozovat kamenný obchod je především společenská záležitost. Je to skutečný prostor, který si vyšperkujete ke svému obrazu. Prostor, který má dveře. A těmi dveřmi mohou vejít lidé, se kterými si povídáte, kterým poradíte a vzájemně se obohacujete.

Více o mém kamenném obchodu také v rubrice Podnikání

E-shop není skutečný. Je virtuální. Nemá dveře. Nemůžete si užít to, že ho odemknete, že vejdete, že aranžujete zboží a srovnáváte trička na ramínka podle barev. Svoje zákazníky neznáte, nevidíte je. Jen sedíte u počítače a píšete si s nimi.
Přestože nejsem příznivce dnešního tolik módního „srdíčkování“, tak tvrdím, že virtuálnímu obchodování chybí srdce.
Z mých zkušeností s provozem e-shopu s autorskou módou jsem sesumírovala 5 úskalí a nevýhod.

  • Jak jsem již naznačila … provozovat e-shop vede k sociální izolaci. Kdybych si to zavčas neuvědomila a „nerozjela“ další aktivity, mohl by se ze mne za pár let stát poustevník, jehož jediným zpestřením by byl řidič PPL, který přijede vyzvednout balíky.
  • Několik dnů i týdnů vedete se zákaznicí složitou mailovou korespondenci. Odpovídáte na dotazy, pomáháte, hledáte řešení a nakonec se může stát, že si nic neobjedná. Pokud totiž nestojíte proti sobě tváří v tvář, z očí do očí, je strašně snadné v anonymní komunikaci ze závazků a slibů odstoupit.
    V kamenném obchodu také někdy zdlouhavé vybírání nikam nevede, ale tam se věnujete zákaznici jednorázově. A také máte neverbální pomocníky – vycítíte, že zákaznice vlastně nechce nic koupit. V mailové komunikaci nic takového nepoznáte. A s každým dalším novým dotazem se musíte znovu zorientovat, přečíst předchozí zprávy. Stojí to příliš mnoho času a pozornosti navíc.
  • Tento bod je zároveň nejhorším možným koncem předchozího. Složitá komunikace, čas, objednávka (popřípadě i urgence platby) …. a nakonec vám přijde zpráva: „Dobrý den, nesedí mi velikost. Zboží vám vracím.“
    Bohužel ze zákona na to má zákazník právo. Tedy jako zákazník říkám samozřejmě bohudík, ale jako obchodník …. bohužel ….
  • U těchto zásilek se mi v 90 procentech také nevrátí zboží ve stejném stavu, v jakém jsem ho odesílala. Nemyslím tím nějaké velké poškození. Stačí jen to, že si se zabalením zákaznice prostě nedají takovou práci. Přeloží, jednou, dvakrát, šup, šup. Oblečení pak přijde zmačkané a musí se pracně vyvěšovat, žehlit … Ke ztrátě z celého neuskutečněného obchodu je tedy ještě nutné připočítat čas s návratem zboží do původního stavu.
  • Svoje zákazníky neznáte osobně. Pokud jsou milí, pak je vám to líto. Chtěla bych s nimi mluvit. Chtěla bych vidět, jak jim to sluší.
    Ale na druhé straně … tím, že nevíte s kým máte tu čest, tak nemůžete rozpoznat ty problematické. Ano, jsou i takoví, kteří vám dokáží udělat peklo … Pak vám nezbývá nic jiného, než přitvrzovat obchodní podmínky. (Na což mohou doplácet ti poctiví.) Dříve jsem například posílala na dobírku každému. A když se mi několik balíků vrátilo jako nepřevzaté, tak jsem prostě musela nekompromisně dobírky přestat posílat zákazníkům, se kterými jsem neměla dlouhodobou dobrou zkušenost.

Prostě … všude je něco.
A upřímně přiznávám … můj kamenný obchod mi občas chybí …