Proč všechny lyžařské bundy vypadají tak příliš sportovně :-) ?

Se sportovními aktivitami mám trochu problém. Zoufale mi na ně totiž chybí nějaké „trochu jiné“ oblečení. Takové … no, jak bych to řekla? Prostě … ne tolik sportovní!
Dříve jsem to až tolik neřešila. Podivný pocit, že se v něčem necítím dobře, jsem potlačila a přestože se ozýval velice silně, tak jsem ho někam hluboko zadupala.
Ale čím více s oblečením a stylovým poradenstvím pracuji, tím je mi naprosto jasné a zřejmé, že oblečení je naše druhá kůže a že pokud nekoresponduje s tím, jaké jsme uvnitř, tak se prostě „v tom cizím“ obalu nemůžeme cítit dobře. Ať je to kdekoliv – třeba na horách, odkud jsem se právě vrátila.

Toto je moje (původní) lyžařská bunda, ve které jsem lyžovala několik sezón.

Je pohodlná, funkční, komfortní, teplá …. ale bohužel na mě příliš sportovní. Připadala jsem si v ní naprosto ztracená a odosobněná. Prostě takový sice praktický, ale naprosto „nekompatibilní obal mé duše“. Do něj jsem se navlékla, lyžovala a jak tak plynul čas, těšila jsem se, až se vrátím na chatu a obléknu se zase do toho svého.

Ale letos jsem řekla dost. Koupím si novou bundu! Ale nebylo to vůbec tak jednoduché, jak jsem si představovala. O „normálním“ oblečení a nabídce v obchodech mám dobrý přehled, ale sportovní oděvy nejsou zrovna moje parketa. Objevit lyžařskou bundu, která nevypadá „těžce“ sportovně, se ukázalo jako velký problém. Nakonec jsem koupila tuhle šedou ve Sportisimu. Není to sice úplně to pravé ořechové, ale nic lepšího jsem nesehnala. Ale aspoň vypadá žensky, stylově čistě a kultivovaně.

 

 

A jak už jsem svým povoláním deformovaná, tak jsem samozřejmě na sjezdovce pozorovala, co kdo má na sobě. A věřte, nenašla jsem nic převratného a zajímavého.

Jako asi „teoreticky“ nejlepší z té přemíry sportu kolem mne jsem vyhodnotila tento bílý outfit. Ovšem jen teoreticky … jen co se týče stylu.
Prakticky je to velmi nepraktická barva.
Už vidím, jak bych si umazala kalhoty od kotvy nebo talíře na vleku, jak si sednu do rozlitého svařáku na lavičce v bufetu, jak upadnu na české sjezdovce, která je vydřená až na hlínu …
A hlavně – bílá barva mi na sjezdovce nepřijde vůbec bezpečná. Asi něco jako šedé auto na šedé silnici.

Ostatní outfity na sjezdovce nic moc zajímavé. Všechno typicky sportovní, stejné, stejné, stejné …!

Vzhledem k tomu, že je nás celkem osm stylových archetypů a pouze jeden z nich je sportovní, tak mi z toho jasně vychází, že většina žen by možná také jako já ocenila trochu jiný design – kreativnější a ženštější …
Hledala jsem pečlivě jakoukoliv „lyžařskou“ inspiraci, ale našla jen pramálo:

A nabízí se otázka: Proč nemůžou být bundy veselejší, hravější, něžnější … ? Proč se na nich neobjevují potisky, květiny, ornamenty, bordury …?
Proč se více nepracuje s půvabnými – typicky zimními prvky – jako jsou kožešiny, nordické a sněhové vzory?


A stejně tak otázka barev:


Proč se většinou používají jen ty sportovní? Tedy barvy výrazné, extrémní, reflexní.

Kde jsou ty ostatní?
Třeba avantgardní – krásně zemité, výrazné, hřejivé, přírodní …
Nebo okázalé či elegantní, které jsou také velmi působivé a navíc důstojné, ušlechtilé a hluboké …
A klidně i romantické či ležérní, které vynikají svou pastelovostí, jemností a něhou …

Takže tak …
Sportovní energie je silná, průrazná, dravá a v nejvyšší míře jangová. Stejně jako dnešní doba! Proto se jí dnes tak dobře daří a je všude tolik zastoupená a viditelná. A asi to ještě nějaký čas tak zůstane … i když pozoruji, že svět pozvolna zjemňuje.
Proto vybízím k tomu citlivě vnímat, co nám svědčí a co k nám pasuje. Byť by to byla jen lyžařská bunda na pár dní v roce. Přece i ty si chceme užít v plném souladu sami se sebou.
A já i po pár dnech na horách v nové bundě můžu říct: „Cítila jsem se mnohem spokojenější než kterýkoliv rok předtím. Snad i to lyžování mi šlo o kousek líp! A tohle zmůže jediná bunda! Co všechno by se potom mohlo stát, kdybychom přehodnotili celý šatník?“