Za prvé – Je snadné objevit krásu na dovolené na safari, když pozorujete zebry na pozadí obrovského zapadající slunce a s kulisou omamných zvuků Afriky. (Ale musím podotknout, že nesmírně obdivuji každého, kdo se tam vydá. Já nejsem totiž vůbec žádný dobrodruh a dám maximálně Řecko :-)
Je snadné objevovat krásu v nekonečně dokonalých scenériích přírody, v luxusním hotelovém apartmá se see view a s all inclusive. A nebo třeba z lanovky, která vás vyváží na ledovec na Dachsteinu a když překonáváte výškový rozdíl 1000 metrů a vše pod vámi i nad vámi je tak mocné a fascinující. (Opět podotýkám, že mě by tam nikdo nedostal. Já si jako velký klaustrofobik bohatě vystačím se sedačkovou lanovkou na Bublavě. Ale díky mé velké fantazii si vše umím představit. Prostě vynásobím zážitek z Bublavy asi desetkrát.)
Prostě jak říká Pipi dlouhá punčocha, není žádné umění užívat si za peníze. To umí každý!

A za druhé – Neodkládejme krásu na dobu dovolených! Krása by měla být výsadou, zpestřením a vlastně se vůbec nebojím říct – pevnou součástí každého dne. Učme se ji vidět všude. Nespoléhejme na to, že si ji užijeme v létě týden u moře, v zimě týden na horách a mezitím … „no možná se zadaří a uvidím něco opravdu krásného …“ Náš život totiž nejsou dovolené, ale těch ostatních zhruba 350 dní v roce.
Protože nebudeme-li to dělat, nebudeme-li krásu umět vnímat každý den, tak vznikne obrovský nepoměr – 15 dnů krásných versus 350 dnů šedivých a průměrných.  (A hlavně těch 15 dnů vůbec nemáme jistých. Dovolená může propršet, můžete ji prohádat s partnerem nebo se dívat na znuděné děti, jak by se nejradši válely s tabletem na hotelovém pokoji. Můžete taky dostat chřipku a nebo se nakonec dovolená vůbec nemusí uskutečnit.)

Takže co?
Doširoka otevřete oči a mysl! Zbystřete svůj fokus! Zjemněte svoje vnímání! Nastavte se na důležitost každé minuty každého dne. Vždyť náš život je i to, že právě jdu na nákup, do práce … Vezměte si za vzor malé děti. Pro ně je i cesta na poštu nekonečným dobrodružstvím. Támhle sedí kos, tady motýl, támhle zrovna přijeli popeláři, v tomhle domě mají na zahradě krásného trpaslíka …. Sentimentální, co ..? Ale je to právě tak! Dokud se nenaučíme vidět svět přesně stejnýma očima, tak nebudeme mít šťastných dní!

Co mě k článku inspirovalo?
Včera jsem jela autobusem. Ráda si sedám dopředu. A nechtělo se mi číst, tak jen tak sedím a koukám. A vtom moji pozornost upoutal květináč na ploše za předním sklem …
To je ale pěkné … že i v tak technickém zařízení jako je autobus si řidič najde místečko, aby si ten svůj prostor vylepšil, zútulnil. Květináč z bílých prkýnek s drobnými fialovými kvítky. Jak nečekané, jak milé! Dívám se na něj a musím se trochu usmívat. Tak to je ta malinká krása obyčejného dne! Sahám pro telefon a fotím.
A říkám si: „O tom zítra napíšu!“