Jaký účes máš, takový život žiješ! A jedna kreativní rada nakonec.

Jaký účes máš, takový život žiješ!

Fascinují mě podobenství a souvislosti.
Třeba podobenství vlasů a života. Řekne-li nějaká žena o sobě: „Můj život je nespoutaný,“ jaký myslíte, že bude mít asi účes? Dokážete si ji představit ve vlasech uhlazených a vyčesaných do striktního drdolu jako elegantní bankovní úřednice. Asi těžko! Spíše bude mít vlasy dlouhé, rozpuštěné, prostovlasé, poletující …

Zahrajme si hru. Zapomeňte na chvilku na sebe, na svůj život a pokuste se co nejpřesněji definovat svoje vlasy, svůj účes. Vezměte papír a pište cokoliv vás napadne. Impulsivně. Jaký je vlastně můj účes?

  • utažený
  • uhlazený
  • komplikovaný
  • složitě zapletený
  • nedbalý
  • rozčepýřený
  • rozvrkočený

Používejte klidně celé věty:

  • musím si ho každý den složitě žehlit
  • ráno vstanu a ani se pořádně neučešu
  • neumím si s ním poradit, neumím si udělat žádný pořádný účes

A definujte i samotné vlasy. Jaké jsou?

  • jsou zanedbané
  • nepečuji o ně
  • jsou hrubé
  • jsou nepoddajné
  • jsou slabé, chatrné, lámavé
  • padají mi
  • jsou jaksi bez života
  • neumím si s nimi poradit
  • jsem na ně pyšná
  • jsou lesklé a krásné

No a až budete mít hotovo, až budou slova vyčerpána, tak si za pojem „účes nebo vlasy“ dosaďte otázku „Jaký život vedu?“ A věřte, že budete překvapeni, co vám tato nevinná hra všechno odhalí!

Taky jsem si to zkusila a taky jsem byla konfrontována s několika nepříjemnými pravdami.  A rozhodla jsem se zakročit. Změnit to.
A protože tělo a mysl jsou spojené nádoby, je vcelku jedno, zda-li začnete od těla nebo od mysli. Prakticky řečeno – je jedno, zda-li začnete od vlasů nebo od psycholožky.
Jednodušší, uchopitelnější a bezpečnější je začít od těla.
Začít vylepšováním vlasů a tím dát průchod tomu, aby se i náš vnitřní život začal přirozeně, pozvolna měnit, vylepšovat a obracet k lepšímu.

V našich vlasech je naše minulost!

Já si to uvědomila na mých konečcích, které byly pořád oslabené, vysušené, zacuchané, přestože o ně pečuji. Rozhodla jsem se pro výraznější zastřižení. Ne milimetry, ale minimálně dva, tři centimetry. Musím už se toho, co bylo, zbavit. Odstříhnout! Už nestojím o to se pořád ohlížet dozadu. Už chci věci jinak!

Ale nechtělo se mi čekat, až se objednám ke kadeřnici. Chtěla jsem to teď hned! Jenže jak to udělat, aby to vypadalo co nejlépe? Stříhání „z culíku“ mě párkrát zklamalo. Myslím, že je lepší stříhat delší plochu. Podobně jako to dělá kadeřnice – nůžkami podél hřebenu.  Jenže na to bych potřebovala minimálně tři ruce. Chtělo by to zkrátka něco pevného, úzkého, dlouhého, čím bych vytvořila linii, podél které bych bezpečně jela.

A tak chodím po bytě a přemýšlím. Něco takového přece musím najít. A najednou jsem si vzpomněla. Tady je to!
Otevřela jsem šuplík v kuchyňské lince … Skřipce na uzavírání sáčků z Ikea!
To je přesně to, co potřebuji!

Plus univerzální nůžky z galanterie a jde se na věc!

_DSC5999upr

Sepnu a můžu začít pečlivě a v klidu stříhat. Skřipec je velmi pevný a tak jsem si s tím střihem mohla pohrát. Nemusela jsem se bát, že se to bude rozjíždět.
A zadařilo se! Konečky minulosti jsou pryč. A vypadá to dobře!

Takže.
Odstřihujme minulost! 
Pečujme o svoje vlasy.
Buďme kreativní!
A nebojme se nových a nezvyklých možností a řešení!