Chraňte své obočí před příliš aktivní kosmetičkou!

Kosmetičky někdy jedou, jedou …, trhají, upravují, tu chloupek, tu další a v touze po dokonalosti linií vás můžou zanechat sice s úhledným obrazcem obočí, ovšem poněkud rozpačitou …
Když se pak podíváte do zrcadla, jako byste sama sebe nepoznávala. Díváte se, pozorujete se a nevíte přesně, co se změnilo … Ale jedno je jisté. Jaksi to není ono. Kosmetička sice přispěchá s  ujištěním, že teď jste dokonalé, všechno je úhledné, nikde nic nepřebývá, ale vy prostě nevíte … Ano, když máte obočí příliš, a někdy vlastně stačí jen „o kapku víc“ vytrhané, můžete naprosto ztratit svůj osobitý výraz.
Stačí jen úprava v řádech milimetrů a vy můžete vnímat toto:

  • Obličej trochu nabyl na objemu – ztloustl. (Doufáte, že je možná jen trochu opuchlý – díky všem těm očistným procedurám, ale ono to ani časem nezmizí.)
  • Oči nejsou tolik výrazné jako předtím.
  • Připadá vám, že jste za tu hodinu ležení v salonu zestárla o pár let. Sice upravenější, ale starší.
  • Ze zrcadla se na vás dívá někdo jiný.

Ano, tohle všechno můžete vnímat. Často to nelze přesně definovat, ale nedá se popřít, že jasně cítíte, že něco není úplně v pořádku.

Obočí je něco jako rám obrazu

Příroda nám totiž obočí nadělila v souladu s ostatními rysy – nejen obličeje, těla, ale i naší duše. Křehká romantička s malým nosánkem dostala do vínku jemnější linii obočí než temperamentní, výrazná diva. A stejně jako monumentální olejomalba vyjadřující jak „Svoboda vede lid přes barikády“ nemůže být zarámována do úzké růžové lišty, tak nemůžete excentrické brunetě vytrhat obočí do tvaru mírného proutku.  Ztratila by naprosto svoje silné vyzařování a energii.

Obočí není žádná věda. Není třeba si přeměřovat proporce a vytyčovat vrcholky, jak se to ukazuje v módních poradnách. Obočí máme dobře, tak jak nám bylo naděleno! Stačí jen zkrotit pár nezřízeně rostoucích chloupků.
Pořiďte si dobrou pinzetu a vytrhejte pouze to nejnutnější. Spoléhejte na přírodu. Není nutné ji příliš vylepšovat. Zbavte se jen toho, co přebývá směrem dolů, protože to nám dává smutný a zanedbaný výraz. Pak velmi opatrně (stačí dva, tři chloupky) toho, co jde ke kořenu nosu. To nám zase dává zbytečně přísný výraz. A pak už jen toho přerostlého „brežněvovského“ – ale pozor – nevytrhávat! Ten chloupek by nám totiž chyběl. Jednoduše tu přebývající část zastřihněte.

Pokud i přes tuto jednoduchou péči bude někde něco chybět, pokud budou prosvítat světlá místa, tak si to „dodělejte“. Ale lepší než tužka, která bývá tvrdá a tmavá, jsou oční stíny. Zvolte světlejší odstín a tenkým štětečkem dotónujte.

Celý výsledek – stejně jako každé ráno na závěr líčení – přejeďte kartáčkem nebo průhlednou řasenkou. S tou ale opatrně – obočí může vypadat jako slepené, tvrdé, nagelované a nepřirozené. Ideální konzistence této pomůcky je až těsně přes vyschnutím :-)

Zkrátka – čím méně zásahů uděláme, tím méně zkazíme.
Všimněte si ještě dalšího obrázku, jak obočí ovlivňuje naše působení na okolí. Vpravo je obočí přirozené a dívka působí silněji a přesvědčivěji. Na obrázku vlevo je obočí vytrhané a dívka vysílá signály větší poddajnosti, zranitelnosti až odevzdanosti. Působí zkrátka trochu vyplašeně a naivně.
S
každým vytrženým chloupkem totiž ztrácíme trochu vnitřní síly.

A na závěr (extrémní) příklad, který všichni dobře znáte. Schválně jsem nepoužila skutečnou fotku Edith Piaf, ale fotku z filmu, kde máme možnost prohlédnout si herečku (Marion Cotillard) i v civilní podobě. (Mimochodem – francouzky jak známo, nedají na přirozené obočí dopustit, ať si trendy diktují, co chtějí. Kromě Edith :-)

Široké obočí prostě působí svěžeji, přirozeněji a mladistvěji. Na vytrhaném obočí je vždy cosi nepřirozeného, podivného a zestaršujícího.

Bohužel ani v dnešní době není kompletní vytrhání obočí a přemalování tužkou nic neobvyklého. Takových žen a dívek potkáváte na ulici pořád dost.
Líbila se mi úvaha MUDr. Krejčíře v knize Tak mluví tělo: Nakreslením nového obočí je u takové osoby třeba vzít v úvahu skutečné riziko, že neříká pravdu a vytváří si vlastní, realitě neodpovídající konstrukce. Je zajímavé, že podobný typ úpravy obočí používají klauni. Tímto způsobem zdůrazňují nereálnost, odtrženost od reality. Může se u těchto lidí také jednat o sklon k vymýšlení a lhaní. Osobně bych se velmi zdráhal podepsat závažnou smlouvu s osobou, která by měla obočí upraveno tímto způsobem.

Děkuji za vaši pozornost … a „hlavně přirozeně“ … :-) A to platí i u obočí!