Mimořádně: Volebně, ale přesto stylově!

Ách jo, volby! Už zítra!
Cítím se být zodpovědným občanem. Nediskutuji v hospodě nebo u kadeřnice o tom, jak je tahle doba, země a vláda blbá, a místo toho raději chodím k volbám. A to i přesto, že si myslím, že stejně není v mé moci, rozhodnout se dobře.

No řekněte, jak málo známe lidi, se kterými léta žijeme? Jak málo známe svého muže? Jak málo známe sami sebe?
A jak potom vůbec můžeme dát svůj hlas někomu, koho neznáme vůbec?!
Jak můžu dát důvěru člověku, kterého znám pouze z televize nebo z fotek? Člověku, kterému někdo chytrý vymyslel slogan, někdo šikovný ho vyfotil a vyretušoval a někdo svrchu mu řekl, co má říkat. To nám má stačit k rozhodnutí? Vždyť co to je nakonec volební program? Jen snůška slov, která tak málo znamenají.

Občas se nemůžu ubránit pocitu, že možná ty šlechtické rody měly něco do sebe. Když už nic jiného, tak aspoň v přístupu k majetku. Jinak přistupujete k bohatství, když se v něm narodíte, než když po něm lačníte a vidíte šanci se k němu proklestit skrze politiku. K vládnutí by měl být člověk veden a kultivován.

Necítíte také – jako já – že současné volby jsou jen takové dojmy, pojmy, momentální nálady, velmi povrchní a mlhavé? A jistota správného výběru se přibližuje tomu, kdybychom strany losovaly z klobouku.
A vlastně se vůbec nebojím říct, že by to asi bylo spravedlivější. Aneb jak ve starém dobrém seriálu „Panoptikum města Pražského“ říká rada Vacátko: „Pane Bouše, nepodceňujte náhodu. Vždyť náhoda je koneckonců Bůh“. Tak i já jsem se rozhodla vyřešit svoje volební rozhodnutí šalamounsky. Napůl vyberu a napůl dám průchod náhodě. Předvybrala jsem asi pět stran, takových jakž takž, a z těch přímo za plentou jednu náhodně vyberu, tu dám do obálky a zbytek, aniž bych se na něj podívala, vyhodím. Nikoho neupřednostním, dám zkrátka průchod božské náhodě.

Ps. a nezapomeňme se na ty volby hezky obléknout! Vždyť budeme v centru pozornosti volební komise! To si buďme jisti, že oni si nás pěkně prohlídnou. Co tam taky mají celý den dělat?
A tak končím článek – nikoliv tím, ať volby dopadnou dobře (ony nikdy nedopadnou úplně dobře), nýbrž tím, ať u toho dobře vypadáme! Ať muži koukají a ženy hodnotí :-)

Já si chci ten svůj volební akt užít. V krajkové temně zelené sukni, v černém triku. Bílá kožešina jako kabelka a druhá černá kolem krku. A ještě něco málo barvy – hedvábné růže na krk. Když volit, tak stylově!!