Dnes utrácím mnohem méně peněz než dřív!

Mám jen pár vteřin. Musím se rozhodnout, jestli se dám do běhu, abych stihla autobus, který odjíždí za pouhé dvě minuty a nebo půjdu v klidu a počkám si patnáct minut na další. Rozhodla jsem pro běh. A když už jsem šťastně, sice s lehkým náběhem na infarkt, seděla v autobusu, uvědomila jsem si, že jsem ušetřila nejen čtvrt hodiny, ale také minimálně stovku. Kdybych se totiž rozhodla počkat, tak bych si pro zkrácení dlouhé chvíle zašla do trafiky, kde bych si pravděpodobně koupila nějaký časopis a možná i do kelímku kávu s sebou, aby se mi čekalo příjemněji.

Myšlenka na to, jak snadno a zbytečně utrácíme peníze mne zaujala.
A tak jsem si začala psát seznam věcí, které jsem si nekoupila!

Ano, tahle zkušenost z autobusu mě natolik zaujala, že jsem ve zkoumání ledabylého utrácení za zbytečnosti chtěla pokračovat. Koupila jsem si tedy malý sešítek, takový ten školní A6 na slovíčka, a začala jsem si do něj zapisovat všechny věci, od drobností, až po větší částky, které jsem si po autobusové zkušenosti od teďka přestala kupovat. Věci, které jsem dříve neřešila, věci, za které dříve peníze jen lítaly …
Zapisovala jsem po dobu asi dvou až tři měsíců. Což přesně stačilo na to, abych si, černé na bílém, uvědomila své peněžní úniky, které bez toho, že jim dáme pozornost, že je vytáhneme na světlo boží, vůbec nevnímáme, a které mohou v delším časovém úseku udělat hodně velkou celkovou částku.

Káva „Take away“ – 45,-
Časopis do autobusu – 69,-
Tričko, kterých sice už doma mám několik, ale nekupte to – 149,-
Dva kopečky zmrzliny na rohu – 40,-
Sleva na druhý produkt. Ovšem otázkou zůstává, zda ho vůbec potřebuji – 299,-

A tak dále …

Tohle zapisovací období se odehrálo asi před pěti lety. A byl to výborný start k mému lepšímu zacházení s penězi. Do té doby jsem totiž zlepšování své finanční situace řešila spíše přes tu druhou možnost – přes zvýšení příjmů. Sledovala jsem různé webináře, četla knihy, vzdělávala se v alternativních metodách, řešila svoje bloky a podvědomá nepřijímání svého bohatství. Což bylo všechno pěkné a užitečné, ale vždy to směřovalo pouze k jedinému cíli – k cíli, jak vydělat více peněz. Jenže já jsem dnes přesvědčená o tom,  že minimálně stejnou důležitost má druhá strana mince, o které se až tolik nemluví. Řešit nejen příjmy, tj. vydělávání peněz, ale řešit spíše výdaje, tedy ušetření, respektive uvědomění si, proč a kudy nám peníze zbytečně odcházejí.

A co se u mě změnilo od doby, kdy jsem si svých finančních úniků začala více všímat? Co dnes, konkrétně, dělám jinak?

  • Chodím do knihovny! Dříve byly knihy významnou položkou mého rozpočtu. Jenže co s nimi, když je přečtete? Jen k malému procentu z nich se ještě někdy vrátíte. Obnovila jsem si proto svoji průkazku v knihovně a ušetřila tím spoustu peněz! A také čtu mnohem více!
  • Většinu oblečení nakupuji z druhé ruky. Buď v second handu nebo na portálu Vinted.cz. O tom, jaký má smysl chovat se „recyklačně“ píšu v každém druhém článku. Co je pro jednu ženu přítěž ve skříni, může být pro druhou ženu poklad. A hlavně nechci podporovat žádné korporáty, vykořisťování a zbytečnou mašinerii byznysu a drancování. Moje uspokojené ego nákupem nového trička nemůže být přece důležitější než život dítěte v Bangladéši, které si prací v továrně ničí zdraví!
  • Přestala jsem si kupovat časopisy. Došla jsem k závěru, že jsem v časopisu vlastně nikdy neobjevila nic převratného a můj život jakýmkoliv způsobem obohacujícího. (Na rozdíl od knih.) Nechci si prohlížet žádnou virtuální realitu neexistujícího světa, který se tváří dokonale a přitom mi vnucuje přesvědčení, že liposukce, vychrtlost a kabelka za třicet tisíc jsou něco naprosto normálního. A navíc dnes existují různá místa, kde si časopisy můžete zdarma přečíst – kavárny, bistra, studovny v knihovnách, nebo různé schránky „Přečti a vrať“ A nebo klidně takové místo můžeme sami založit! Nechť jeden výtisk slouží více lidem!
  • Nekupuji si žádná „jídla mezi jídly“. Nekupuji si žádné tyčinky, croissanty, houstičky, zmrzliny, pizzy na rohu … (Ale to by vydalo za samostatný článek). Takže jen jednou větou … když se pořádně najím u hlavních jídel, tak moje tělo zůstává imunní a nereaguje na volání po pouličních drobnostech, které jen narušují zdravé fungování těla, tloustne se po nich a odčerpávají peníze z peněženky.
  • Nekupuji vodu. Když někam odcházím, naplním si vlastní láhev vodou kohoutkovou, kterou mám nepřetržitě doma na stole, odstátou a v krásné skleněné karafě.
  • Nejsem nikde zapsaná, nikde organizovaná, nikde zavázaná. Neplatím žádné pravidelné vysoké částky za členství, kluby atd.
  • Nekupuji žádnou pěstící kosmetiku. Tomuto tématu se také věnuji poměrně často, takže zase jen krátce. V krémech kupujete za á vodu, za bé značku, za cé reklamu, za dé mýtus účinku. Stav naší pleti opravdu není přímoúměrný používání kosmetických produktů. Skoro právě naopak. Kosmetika vytváří závislost, pleť často jen zavodňuje a změkčuje. Já používám jeden odličovač, jednu květovou vodu, ale to spíše pro příjemný pocit. Jinak na vše používám rostlinné oleje. Mažu se minimálně, nejvýše jednou denně, žádné oční, denní, noční, hydratační krémy, žádná mléka, séra, masky, kapsle, nic. Nic.
  • Když nechci nic kupovat, tak nikam nechodím! Nebo jdu tam, kde se nedá nic koupit. Třeba do lesa. Nejvíce se totiž utratí, když jen tak zevlujeme mezi obchody. Jsme-li mezi lákavě se nabízejícím zbožím, zcela pravděpodobně nám něco padne do oka. Já jsem si nejvíce zbytečných věcí domů nanosila, když jsem chodila nakupovat s klientkami. Když jste totiž tři hodiny mezi hadříky, botami a kabelkami, tak je velmi pravděpodobné, že se vám něco zalíbí. A když ještě dostanete hotové peníze na ruku, tak je prostě velmi snadné je rychle utratit. (Většinu z těchto nákupů opravdu nepotřebuji a za levný peníz je ještě stále doprodávám na již zmíněném Vinted.)
  • Nenakupuji emotivně! Zboží většinou nikdy nekupuji hned, ale vrátím se pro něj až (minimálně) druhý den. A bude-li pro mě ještě zajímavé, teprve pak si ho koupím. Stejně tak na internetu. Nikdy nerealizuji nákup okamžitě. Nechám si zboží v košíku i několik dní. A minimálně v polovině případů už objednávku nedokončím (a do kamenných obchodů se nevrátím!). Jde zkrátka o to – překonat první emotivní moment, sledovat svou touhu po nákupu v odstupu různých nálad.

Ps. Možná vás napadá, že když tolik ušetřím, tak co asi s ušetřenými penězi dělám? Odpovídám jednoduše. Nic. Nejsou žádné ušetřené peníze! Úspěch mého nenakupování není v těch zbylých, ušetřených penězích, ale v tom, že je ani vlastně nemusím vydělat. Neutratit znamená nemuset vydělat! Ano, díky tomu, že méně potřebuji k utrácení, můžu méně pracovat. Nemusím pracovat každý den. Nemusím přijímat každou práci, každou zakázku. Mohu si  zákazníky vybírat. Nemusím stále něco nového vymýšlet, honit se, nutit se, tlačit zákaznice do slev a do větších objemů nákupů. A to je pro mne daleko víc, než si prohlížet ušetřené sumy peněz na bankovním účtu.