Nebezpečná věta, kterou většina z nás občas použije. A nezáleží na tom, jestli ji vysloví nahlas nebo jen v duchu. Věta, která v rozboru znamená toto:  Abych svým přirozeným chováním nevzbudila dojem, že vypadám jako někdo, kdo je vnímán negativně, tak udělám něco, co sice sama nechci, ale zase to bude vypadat společensky přijatelněji!

Nebezpečí věty „Abych nevypadala“ jsem si natvrdo uvědomila při sledování seriálu Ostré předměty (mimochodem velmi dobrý ženský triller). Hlavní hrdinka Camille v něm popisuje jistou ženu těmito slovy: „Nechtěla, aby se o ní říkalo, že je lesba jako byla její matka, a proto se vyspala s každým chlapem. A tak kvůli tomu, aby nevypadala jako lesba, se z ní stala kurva!“

Poněkud drsné, já vím, ale přehnaný příklad je vždy více názorný. V běžném, všednodenním životě se věta „Abych nevypadala“, může projevovat třeba takto. A začnu hned od dětství.

• Abych nevypadala jako šprtka …

Abych nevypadala jako šprtka, tak se radši nebudu hlásit, přestože jsem jediná ze třídy, která zná správnou odpověď.

• Abych nevypadala jako, že ho miluji …

Abych nevypadala jako, že ho miluji, tak se budu tvářit, že mě vůbec, ale vůbec nezajímá a prošvihnu tak svou první lásku, na kterou jsem mohla vzpomínat celý život.

• Abych nevypadala jako šlapka …

Abych nevypadala jako šlapka, tak radši nebudu nosit tu koženou sukni, která se mi tolik líbí, a která mi i velmi sluší.

• Abych nevypadala jako hlupačka …

Abych nevypadala jako hlupačka, tak se na té přednášce na to, co mi není jasné, radši nezeptám, protože když se nikdo jiný nehlásí, tak to určitě všichni vědi. A jakpak já budu potom vypadat?

• Abych nevypala jako šmudla …

Abych nevypadala jako šmudla, tak před očekávanou návštěvou vygruntuji celý byt, i kdybych se měla uštvat. Budou mě sice bolet záda a zápěstí od toho, jak jsem leštila podlahu, zrcadla a vitríny, ale hlavně, že je uklizeno a nikdo na mě nic nemá.

• Abych nevypadala, že jsem out …

Abych nevypadala, že jsem out, že nevím, co se právě nosí, tak si koupím tyhle trendové úzké, děravé džíny, i když se mi vlastně ve skutečnosti ani moc nelíbí.

• Abych nevypadala, že na to nemám …

Abych nevypadala, že na to nemám, tak si koupím nehorázně drahou kabelku, která se mi vlastně také moc nelíbí.

• Abych nevypadala, že nejsem dost zodpovědná zaměstnankyně …

Abych nevypadala, že nejsem dost zodpovědná zaměstnankyně, tak chodím do práce, i když mi není dobře. I když smrkám, kýchám, prskám a chraptím. I když by mi bylo doma stokrát lépe, i když jdu sama proti sobě. I když jdu svým kolegům na nervy, že po kancelářích roznáším bacily.

• Abych nevypadala trapně …

Abych nevypadala trapně, tak opravdu ve svých čtyřiceti letech nebudu nosit čelenku s květinami. A to i přesto, že mi sluší, že jsem romantická povaha, a že mám hezké dlouhé vlasy.

• Abych nevypadala, že jsem líná …

Abych nevypadala, že jsem líná, tak budu chodit běhat, stejně jako moje sportovní sestra. A to i za tu cenu, že mě bude všechno bolet. I přesto, že si vlastně ve skrytu duše myslím, že mi to běhání vůbec nedělá dobře.

• Abych nevypadala, že jsem špatná matka …

Abych nevypadala, že jsem špatná matka, tak budu pro své děti dělat první, poslední, třeba se i rozkrájím. Matka musí něco vydržet a obětovat se. A pak jednoho dne můžu z hrůzou zjistit, že mám doma dva rozmazlené lenochy a já sama s dvaceti kily nadváhy jedu na antidepresivech.

♥

A takových „Abych nevypadala ..“ může být ještě velmi mnoho. Já sama jsem si je začala hlídat a snažím se je utnout hned na zamotném začátku. (Ps. říkám snažím, ne vždy se to podaří. Některá „Abych nevypadala“ jsou příliš hluboce vepsaná.)

Ale vždycky mi velmi pomáhá, když si řeknu, že proto jsme se přece nenarodili, abychom sami sebe neustále kontrolovali, jestli jsme dostatečně společensky přijatelní. Naopak – dokonce si vlastně myslím, že každý, kdo chce na světě zanechat určitou svou stopu, musí být alespoň trochu společensky nepřijatelný.