Což takhle smířit se s pár kily navíc?

Každoročně v lednu nevěřícně přihlížím tomu, jak začátek nového roku přináší neuvěřitelné množství rad a zaručených návodů na hubnutí. Což je důkaz toho, jak jsou lidé stále stejně naivní a nepoučitelní!

Všude na nás vyskakují přímočaré, nebo za rádoby moudrými články skryté, reklamy na diety. A jeden takový dietní objekt mám zrovna před sebou. Objekt velký jako dům. Jdu totiž po ulici a míjím obchod NATUR HOUSE.

Nakukuji přes výlohu dovnitř a musím se smát. Proč se tento obchod jmenuje NATUR HOUSE ? Co je na tomto obchodu přírodního? Co je na tomto způsobu hubnutí přirozeného? Vždyť jsou uvnitř jen samé regály plné tabletek? Vždyť jediné, co je zde skutečně zelené, jsou jen fóliové dekorace na výloze.

Vždyť jediný obchod, který si skutečně může dovolit nazývat se NATUR HOUSE neboli „Přírodní dům“
je provozovna OVOCE ZELENINA!

Což takhle se zkusit podívat na svoje tělo z trochu jiného úhlu pohledu?
Třeba z toho, že možná těch svých pár kilo navíc potřebujeme? (Zdůrazňuji pár!) Že možná existuje dobrý důvod pro to – si kila na svém těle držet.
To pak možná i připustíme myšlenku, že naše tělo nemusí být nijak vadné. Že to, co dělá, dělá dobře a jestli by se našemu egu, které je naučeno srovnávat se s jinými ženami, líbilo vážit o deset kilo méně, není jeho problém.

To, že my ženy si vymyslíme, že bychom chtěly vážit pětapadesát kilo, vůbec nemusí být shodné se zájmy našeho těla a zdraví. Náš kocour je teď přes zimu taky tlustší než byl v létě a přitom jí a hýbe se pořád stejně. A rozhodně by se nechtěl omezovat v jídle a poskakovat v tělocvičně, aby se za každou cenu dostal na svou letní váhu, nebo aby vypadal jako kocour z protější ulice.

Myslím si, že my samy neumíme dost dobře rozhodnout a posoudit, jaká přesná váha je pro nás prospěšná. A že – nižší – neznamená vždy – lepší. Inteligence našeho těla zkrátka převyšuje naše touhy, aktuální normy a módní diktát. Jinak řečeno – pokud jíme smysluplně, zdravě, přirozeně se hýbeme, a přesto se s naším tělem nic moc neděje, tak to možná může znamenat, že jsme vzhledem ke zdravotním potřebám našeho těla, k životním podmínkám a věku na své správné váze.

Většina „hubnoucích“ rad se totiž točí kolem toho – doslova oblbnout svoje tělo a donutit ho víc spalovat. Donutit ho neustále startovat, až nakonec pojede naplno. Ale nepřipomíná vám to trochu spalování u auta? Neustále točit klíčky a nutit ho, aby bez přestání jelo na plné obrátky. Nemůže se náhodou tímto způsobem tělo, podobně jako auto, příliš opotřebovat? Je to rozumné – jet stále na plný plyn?

Díky své práci se setkávám s mnoha ženami. A ani jedna z těch, která v krátkém období (myslím tím měně než jeden rok) zhubla, si svou váhu neudržela.
Jakmile totiž děláme razantnější opatření, než je nám příjemné, jakmile dochází i k mírnému ochuzení, tak tělo jen čeká na první příležitost, na chybičku, aby první nedietní potravinu, která přijde do těla, uložilo do zásob jako železnou rezervu pro případ, že bychom náhodou pokračovali v odpírání.

Znám krásné pravidlo, kterým bych si dovolila oponovat každoročnímu bláznění po rychlém zhubnutí. Pravidlo, které bych si troufla napsat do rámečku. Do zlatého rámečku:
„Nedělejte nic, co nevydržíte dělat celý život!“

  • Budete celý život pít proteinové nápoje?
  • Budete chtít celý život zobat tablety, byť se honosí slovy „na přírodní bázi“? 
  • Budete se celý život zříkat chleba?
  • Budete celý život jíst podle přesně rozepsaného jídelníčku?
  • Budete se chtít celý život držet rad z knížky, kterou napsal „kdovíkdo kdovíodkud“? Opravdu se vám chce své zdraví svěřit někomu, kdo sám sebe pasoval za odborníka?
  • Budete celý život snídat avokádo, obědvat lososa v páře a večeřet mladý kokos?
  • Budete celý život dodržovat sedmikilometrovou běhací trasu, kterou se dnes chlubíte na Facebooku?

Budete? Opravdu budete tohle všechno dělat po zbytek svého života? Do konce svých dnů?
Pokud odpovíte ano, pak je to vaše cesta. Pokud ne, pak zvažte, jestli chcete tomu nejcennějšímu, co máte – svému tělu – uštědřit další nepříjemnou zkušenost, se kterou se bude muset dlouho vyrovnávat.

Já osobně chci vést normální život. Chci snídat chleba s máslem a míchaná vajíčka. Chci občas obědvat svíčkovou a chci si dát večer sklenku vína. A za to mi mých deset kilo navíc (pozor – od současné normy! Kdoví, co bude platit za pár let!) stojí!