Tímto článkem děkuji za důvěru žen, které u mne kdy byly na poradenství, které se chystají, i těm, které to teprve plánují.
Zcela upřímně. Vždycky jsem měla (a stále mám) ze služeb stylistů velký strach. Sama bych se bála – jen tak se někomu svěřit. Měla bych obavy z toho, že mě stylista vůbec (ale vůbec) nepochopí, že mi bude vnucovat věci, které se mi ani za mák nelíbí, a že za celou tu srandu ještě budu muset nakonec zaplatit velké peníze.

Šla jsem se nechat trochu přistřihnout. Pravidelně chodím do takového běžného kadeřnictví v Kladně. Možná spíše do takového lepšího kladenského průměru. A protože v tomto oboru záleží hlavně na lidech a ne tom, jak moc je saloon vystajlovaný (a ruku v ruce s tím i často předražený, jako třeba v článku zde),
tak jsem mu již po léta věrná. Kadeřnice je pohodová, šikovná a rychlá. A také se na mě nedívá divně, když jí řeknu, že se občas stříhám sama s použitím plastových svorek na sáčky s potravinami z Ikea (článek zde).

Cvičím přes dvacet let. Vyzkoušela jsem KDE CO. Začala jsem na aerobiku, pak jsem testovala kardio stroje K2, bosu, bodyforming, core, TRX, port de bras, tabatu, kruhový trénink, několik druhů tance a různé styly jógy (od hatha, přes power, až k hormonální), dlouhé roky jsem také chodila na pilates.
Chtěla jsem si zkrátka všechno vyzkoušet na vlastní kůži, abych měla přehled a mohla si vybrat. Nakonec jsem se stala lektorkou orientálních tanců a jógy, kterou vedu již osmým rokem.

Syndrom deseti růžových rtěnek by se také mohl jmenovat syndrom deseti červených nebo oranžových rtěnek, klidně i deseti zrzavých barev na vlasy nebo deseti stejných černých triček …. “
A celé to obvykle začíná tím, že jednoho krásného dne zahlédnete nějakou ženu, která se vám líbí a v tu chvíli víte přesně, že: „Chcete vypadat přesně jako ona!“ A vůbec nezáleží na tom, zda je to celebritka českého či mezinárodního „rybníka“ nebo jen vaše sousedka či náhodná kolemjdoucí.

Před časem jsem publikovala článek o tom, že úspěšně zkouším metodu nemytí si vlasů šamponem. Praktikovala jsem ji necelých tři čtvrtě roku. Byla jsem nadšená a měla jsem potřebu předat tuto zkušenost dál.
Pak ale postupně a nenápadně, den po dni … možná to bylo dlouhodobým používáním jílu, začaly být moje vlasy vysušené a ne příliš šťastné.
V tu dobu jsem vůbec měla takové bio období. Například jsem si čistila zuby kokosovým olejem.

Jakmile jsem se rozhodla „shodit“ umělé řasy, které jsem na krátký čas nosila (ráda totiž zkouším všechno možné), tak nastalo dlouhé období …
Období velmi řídké a oslabené. Moje řasy vypadaly prostě zoufale. A tak jsem pátrala, hledala, zkrátka chtěla nějakou jistotu, jak vrátit svoje řasy do původního stavu. Nebo raději – do stavu ještě lepšího – protože na efekt hustých a dlouhých řas si člověk snadno zvyká.

Ano, nehledejte. Protože ho stejně nenajdete. Nebo jen horko těžko :-)
Odstín naší pleti se mění jako situace na bojišti, jak říkal Rudolf Hrušínský alias doktor Radosta ve filmu Kulový blesk, každým okamžikem.
Nemůže nám stačit jeden, dva, ani tři druhy … Vždyť kolik odstínů tělové barvy můžeme mít naše pleť během 365 dnů v roce? Myslíte si, že pouze jen dva nebo tři?

Mám ráda retro. Retro filmy, retro módu, retro výrobky. A přijde mi jako skvělý nápad akce „Retro týden v Lidlu“. Co mě ale na téhle akci baví nejvíc – není to, že bych se hned musela sebrat a vyrazit pro Horalky, Pitralon a Jelení lůj …. Ve skutečnosti o ty věci ani tolik nestojím. Bohatě mi stačí prohlížet si leták s fotografiemi. Všechny tyhle výrobky mají pro mě trochu jiný rozměr.

Kosmetičky někdy jedou, jedou …, trhají, upravují, tu chloupek, tu další a v touze po dokonalosti linií vás můžou zanechat sice s úhledným obrazcem obočí, ovšem poněkud rozpačitou …
Když se pak podíváte do zrcadla, jako byste sama sebe nepoznávala. Díváte se, pozorujete se a nevíte přesně, co se změnilo … Ale jedno je jisté. Jaksi to není ono. Kosmetička sice přispěchá s  ujištěním, že teď jste dokonalé, všechno je úhledné, nikde nic nepřebývá, ale vy prostě nevíte … Ano, když máte obočí příliš, a někdy vlastně stačí jen „o kapku víc“ vytrhané, můžete naprosto ztratit svůj osobitý výraz.
Stačí jen úprava v řádech milimetrů a vy můžete vnímat toto:

Užitečnosti jílu jsem se věnovala v předchozím článku. A přesto bych ho ráda bych zmínila ještě jednou. Tentokrát nepůjde o jíl marocký (na mytí vlasů), ale o jíl jemný. Nazývá se různě … jemný, ultrajemný, francouzský, zelený … Seženete ho samozřejmě na internetu, ale i v dobře zásobených natur apatykách, bio kosmetikách a v prodejnách zdravé výživy.

Záměrně uvádím … lepší … ne krásné, skvělé a tak podobně.
Tři tipy pro krásné vlasy by se totiž jmenoval článek v lifestylovém časopisu.
Vlastně by se ani nejmenoval „Tři …“ ale aspoň deset, aby se tam mohly vejít všechny odkazy na reklamy.
Článek by začínal velkým obrázkem – rozevláté vlasy by zaplňovaly dvě třetiny fotografie a poletovaly by (což je jedno z hlavních reklamních pravidel: „Vše co láká by mělo být v pohybu – vlasy, čokoláda, oleje …“).
Byly by to vlasy dokonalé ženy. Byly by to vlasy lesklé, vlnité, dlouhé a neskutečně husté.

Velkým písmem napsaný „čistý výtažek z jasmínu“ … Ach, jak  to krásně zní …
A miniaturním písmem: enoxyethanol, ethylparaben ...
V touze po krásném a mladistvém vzhledu používáme rozmanité kosmetické přípravky, kterých je dnes na trhu nepřeberné množství. Téměř všechny obsahují přísady,  jejichž mechanismy působení běžný spotřebitel nezná.