V krátké době jsem jednu podobnou myšlenku zaslechla hned ve dvou poměrně odlišných filmech. A to hned těsně po sobě. Prvním z nich byla sladká (a předvídatelná) americká komedie Prázdniny, která mně nalákala svým obsazením (Kate Winslet a Jude Law), ale ve výsledku se mi líbila vlastně jen díky myšlence, o které se chystám psát.
vizualizace
Na konzultacích stylového sebepoznání často zažívám s klientkami jistou vzájemně si podobnou situaci. Děje se tak zhruba v […]
Připadá vám tahle fotka povědomá? Je to záběr z úvodní scény kultovního dílu Mimikry ze seriálu Třicet případů […]
Žili, byli … jeden vrabec a jeden papoušek. Byli by asi vcelku šťastní a spokojení, kdyby ….
Kdyby vrabce jeho nejbližší neustále nepopichovali: „Podívej se na sebe, jak jsi obyčejný. Jsi úplně šedivý a nevýrazný. Skoro jako chudák myška. Nic do tebe není. Podívej se třeba na papouška. Ten umí nosit barvy … žlutou, zelenou, červenou … Tak je to přece hezké, tak by to mělo být! To už i ten kos nosí aspoň žlutou na zobáku. Nebo datel … ten má krásnou červenou čepičku. A co ty? Pořád jen ta tvoje šedivá. Jsi takový celý smutný. Měl by ses zkrátka trochu vybarvit!“
Jedno je jisté. A to, že se vám určitě ten den nějaký podklad vyjevil. Ale je také téměř jisté, že o jeho existenci nejspíš ještě nevíte. A ta chvíle poznání nastala právě teď. (A nemyslím tím samozřejmě jen poklady v hmotné podobě.)
Tento příběh možná znáte.
„Všude je potopa. Muž sedí na střeše svého domu a prosí Boha, aby ho zachránil. Po chvíli jede kolem člun a chce vzít muže s sebou. Ten ale říká: „Nechci, Bůh mě zachrání.“ Kolem projedou ještě další dva čluny. Muž ale zůstává na střeše a dál se modlí.
A nakonec se utopí.
Když přijde do nebe, stěžuje si. „Bože, celou dobu jsem se modlil. Proč jsi mě nezachránil?“
„Jak to?“ podiví se Bůh, „vždyť jsem ti přece poslal tři čluny!“
Pokud ano, pak je vše v nejlepším pořádku a ani byste nemusela číst dál … ale zkuste to, ono se to totiž nevztahuje jen na tuto oblast.
Tato kartička na mě nedávno doma odněkud vypadla, když jsem uklízela. Úplně jsem na ní zapomněla. Dostala jsem ji kdysi na veletrhu kosmetiky od firmy Havlíkova apotéka (zmíněna také v tomto článku). Stojí na ní zhruba to, že si ji mám umístit doma na nějaké frekventované místo a často se na ní dívat, až budu přesvědčená, že jsem skutečně krásná.
Pozitivní myšlení je velké téma a zaklínadlo dnešní doby. Vykukuje na nás ze všech stran. Vždycky jsem trochu […]
Dozvěděla jsem se, že existuje Teorie Scarlett Johansson. (Objevila jsem ji v knize s podivným názvem „Dokonalá žena je blbka“ od francouzských sester Girardových.) A potěšilo mě, že se také někdo jiný pozastavil nad tím, co zaráží i mě. Podtitulem článku o Scarlett je: „Neboli jak malé prasátko celému světu vnutilo představu, že je sexbomba!“