K poznání, že nám k životu stačí mnohem méně peněz, než jsme zvyklí, už nějakou dobu nevyhnutelně směřuji. […]
domácnost
„A do parádního pokoje nechoď, ať se tam zbytečně nenadělá!“ říká teta Otíkovi ve filmu Vesničko, má středisková. […]
Všimli jste si toho, že když jste na dovolené, tak se na jakoukoliv příležitost, na kterou se chystáte vyrazit, ať již je to výlet, večeře, procházka městem … velmi snadno obléknete? A nejen snadno, ale i vhodně, rychle, pohodlně a účelně? Já na to myslím na každé své dovolené. Říkám si, že takhle bych to vlastně chtěla mít i doma. Přesně jako na dovolené!
Myslím, že jsem byla jedna z prvních, která si v roce 2015 bez velkého váhání koupila knihu Zázračný úklid od Marie Kondo. Byla jsem tehdy ve fázi svého „životního generálního úklidu“ a tak nějak intuitivně jsem tušila, že úklid v duši a úklid v domě, nebudou mít k sobě příliš daleko. Tehdy jsem si z knihy vzala především to, že nepotřebuji doma schraňovat věci, které mi neslouží, ale které mi do té doby „bylo blbý vyhodit“.
V pondělí večer mě napadlo, že by jeden z článků mohl být jiný. Že by neřeřil nějaké konkrétní téma, ale že byl třeba …. třeba jen o mém dnešním dni. Takový všední článek o všedním pondělí, kterých za ten život prožijeme bezpočet. A právě v tom je ten problém. Že očekáváme velká témata, chceme číst velké příběhy, chceme zažívat významné okamžiky. jenže život je náhrdelník vyskládaný z korálků všedních pondělků.
Moje dcera Rozárka mne požádala, abych s ní jela do obchodního domu IKEA. Spolu s manželem dokončují rekonstrukci domu a potřebovala ještě něco málo dokoupit. I když se mi z počátku moc nechtělo, nakonec jsem si řekla, že jsem tam vlastně už dlouho nebyla, a tak že s ní pojedu.
Mám jen pár vteřin. Musím se rozhodnout, jestli se dám do běhu, abych stihla autobus, který odjíždí za […]
Tato věta není výsledkem žádných výzkumů ani vědeckých studií. Tuto větu řekla Miranda v seriálu Sex ve městě. A já se s ní ztotožňuji. Tedy až poslední dobou. Dříve jsem si to nemyslela. Tedy vlastně myslela, ale jen o ostatních ženách. Sebe jsem viděla jinak. Byla jsem přesvědčená, že já jsem jiná, že já tyhle věci nedělám. Byla jsem si jistá, že jsem báječná manželka, kterou je radost mít doma, která je tolerantní, která nevyčítá, nevychovává, nekritizuje, neprudí .. A když už výjimečně něco řekne, tak je to jen proto, že je to pravda. A ta se prostě musí říct!
Nedávno jsem v jednom starém českém filmu viděla scénu, jak si vesnické děvče skládá své osobní věci do […]
Jedna barva ve vašem šatníku je výjimečná! A možná o tom ani nevíte … A zcela jistě tam alespoň […]
Krátký a výstižný článek nejen svým názvem, ale i svým obsahem. A hned dopředu upozorňuji, že to asi […]
Za prvé: Za tou horou časopisů jsem vždycky viděla peníze. Když totiž máte jen deseticentimetrový štos magazínů typu […]
V životě jsem neviděla tolik odstínů šedi jako když se chystám spárovat svoje vyprané ponožky. Ale už jsem na to (trochu) vyzrála. Snížila jsem si totiž laťku! (Snížit si laťku – se ukázalo jako skvělý a naprosto univerzální prostředek na většinu problémů – ať je to úklid, práce, manželství, hubnutí …)
Někdy si říkám: „Kdyby se mi všechny zbytečně nakoupené věci proměnily zpět na peníze.“ Až se bojím tu […]
Rozhodně nepatřím k tomu typu kreativních žen, co malují velikonoční vajíčka, pletou, háčkují nebo pečou a zdobí perníčky. […]
Znáte to … věci, které potřebujete, tak nemůžete najít. Zákon schválnosti funguje spolehlivě.
Winter in Paris 