Tento blog se, symbolicky na svátek dušiček, stává uzavřenou kapitolou.
O Budějovicích, ve kterých by chtěl žít každý, o bohatém muži a jeho ženě s obarvenými vlasy
Kromě mých stálic, oděvů, doplňků a šperků, obchoduji ještě s jednou zajímavou komoditou – s odstřiky parfémů ze své sbírky. Pro zákazníka je to ojedinělý a výhodný způsob, jak se seznámit se slavnými ikonami – a pro mne je to posvěcení a finanční vyrovnání mé vášně pro nakupování parfémů.
Občas o kýči mluvím na konzultacích a workshopech, občas o něm píšu, tohle téma mě zajímá, ale cítím, že by to chtělo názornější a současnější příklad, než jakým jsou oprýskaní zahradní trpaslíci.
A právě takový se mi naskytl, nečekaně, ve výkladu poměrně luxusního obchodu s obuví a doplňky. Trendová plastová kabelka v ceně dvou tisíc s průhledným předním dílem a nápisem: „Don’t look“ je podle mého přesně takovým novodobým příkladem kýče.
Často mluvím s matkami, které jsou nešťastné z toho, co chtějí nosit jejich děti, zejména dcery. Neví, jestli udělají lépe, když zakážou, nebo když dovolí? Co ještě jde – a co už je moc?
A já jim říkám shodně: obrňte se, zatněte zuby a vyhánějte si z hlavy vzpomínky na to, jaká to byla ještě před nedávnem růžová princeznička, ta podivná bytost v nadměrných černých a tlustých hábitech, která se teď plouží vaším domem a chce po vás, abyste jí dovolila zelené vlasy. A hlavně neřešte, jak si tak chytré dítě může myslet, že v tomhle vypadá dobře?!
Jsem v obchodě. Přede mnou, na dosah ruky, krásné šaty (kabelka, boty, kalhoty … doplňte podle sebe). Stačí málo – a mohly by být moje. Nutně ale přicházejí otázky:
Není TO příliš drahé?
Můžu si TO dovolit?
Potřebuji TO – nebo TO jenom chci?
Stojí mi TO za ty peníze?
Pohádka Hrátky s čertem (1956) patří do sbírky mých oblíbených. Co se pohádek týče, jsem staromilec. Jedna „stará“ pro mne vyváží deset nových. Každý rok se přiměju (lépe by se hodilo slovo přinutím) shlédnout aspoň jednu novou, ale většinou mne dříve či později odradí. Třeba tím, když urozená dáma o sobě řekne, že je kráva, nebo když na sebe princezny ukazují gesto palec nahoru. To pak přepínám, odcházím.
Přesněji řečeno: pozor na kadeřnice, které byly dokonale krásnými a hustými vlasy obdařeny přírodou. (Ono také jak jinak, […]
Ano, pětadvacáté – a to už je důvod k oslavě. Podnikám tedy víc než půlku života.
Ještě třicátého září roku 2000, od něhož se narozeniny a výročí dobře počítají, jsem byla zaměstnanec se všemi jeho jistotami a povinnostmi – a když jsem se následujícího rána probudila, už jsem nepatřila nikomu, jen sama sobě.
Syndrom jednodílných plavek je můj vlastní pojem. Označuje situace, v nichž zbytečně, na úkor svého komfortu a spokojenosti […]
Aneb šťastných třináct pravidel, jak nosit trička s potiskem. Je snad zbytečné uvádět, odkud jsem si vypůjčila tuto […]
Je sobota ráno a já se vracím vesnicí ze své pravidelné procházky. Jenže dnes je všechno jinak, koná se tu totiž tradiční Tuchlovická pouť spojená s folklórním festivalem.
Přestože tu zatím panuje klid, ve vzduchu je už cítit, že je to klid před bouří.
Vidím tepláky, vidím legíny, vidím mikiny – a nejsem v tělocvičně. Jsem na horách. Vidím také neforemné plyšové […]
Je to trend, nebo lenost? Ptám se sama sebe, když poslední dobou, až příliš často, vidám na nehtech žen kolem sebe zbytky oprýskaného laku. Jenže tentokrát to bylo horší v tom, že to nebylo jen tak mimochodem, na prodavačce, která mi podávala mince, když jsem kupovala rohlíky, nýbrž bylo to na fotce veřejné. Zvěčnělé na produktové fotografii jednoho významného e-shopu s knihami z druhé ruky.
Můj dialog s mladší, pětiletou vnučkou, když v mém ateliéru stylového sebepoznání objevila krásné červené lakované lodičky: Ona: […]
Řešíme s manželem dárky k vánocům:
On: Už jsem kupoval Mikovi (synovec) nůž?
Já: Ano, asi předloni.
On: A nevíš, jaký to byl?
Já: Nevím. Prostě zavírací nůž.
On: Nožů je spousta druhů. Liší se střenkou, čepelí, nástroji … No, tak já mu letos koupím nějaký dražší, ten jsem mu určitě nekupoval.
Já: Myslíš, že potřebuje další nůž? Že mu nestačí jeden?
On udiveně: Jeden? Samozřejmě, že nestačí. Muž musí mít spoustu nožů!
Možná bych hned na úvod měla předeslat, že pokud máte melíry, nebo jinak výrazně obarvené vlasy (a jste […]
Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.
Znáte ji? Postavu slečny Lemonové, asistentky detektiva Hercula Poirota z díla Agathy Christie. Za decentním vzhledem, skromným a tichým […]
