Přesněji řečeno: pozor na kadeřnice, které byly dokonale krásnými a hustými vlasy obdařeny přírodou. (Ono také jak jinak, […]
Autor: blankawinterova
Ano, pětadvacáté – a to už je důvod k oslavě. Podnikám tedy víc než půlku života.
Ještě třicátého září roku 2000, od něhož se narozeniny a výročí dobře počítají, jsem byla zaměstnanec se všemi jeho jistotami a povinnostmi – a když jsem se následujícího rána probudila, už jsem nepatřila nikomu, jen sama sobě.
Syndrom jednodílných plavek je můj vlastní pojem. Označuje situace, v nichž zbytečně, na úkor svého komfortu a spokojenosti […]
Aneb šťastných třináct pravidel, jak nosit trička s potiskem. Je snad zbytečné uvádět, odkud jsem si vypůjčila tuto […]
Je sobota ráno a já se vracím vesnicí ze své pravidelné procházky. Jenže dnes je všechno jinak, koná se tu totiž tradiční Tuchlovická pouť spojená s folklórním festivalem.
Přestože tu zatím panuje klid, ve vzduchu je už cítit, že je to klid před bouří.
Vidím tepláky, vidím legíny, vidím mikiny – a nejsem v tělocvičně. Jsem na horách. Vidím také neforemné plyšové […]
Je to trend, nebo lenost? Ptám se sama sebe, když poslední dobou, až příliš často, vidám na nehtech žen kolem sebe zbytky oprýskaného laku. Jenže tentokrát to bylo horší v tom, že to nebylo jen tak mimochodem, na prodavačce, která mi podávala mince, když jsem kupovala rohlíky, nýbrž bylo to na fotce veřejné. Zvěčnělé na produktové fotografii jednoho významného e-shopu s knihami z druhé ruky.
Můj dialog s mladší, pětiletou vnučkou, když v mém ateliéru stylového sebepoznání objevila krásné červené lakované lodičky: Ona: […]
Řešíme s manželem dárky k vánocům:
On: Už jsem kupoval Mikovi (synovec) nůž?
Já: Ano, asi předloni.
On: A nevíš, jaký to byl?
Já: Nevím. Prostě zavírací nůž.
On: Nožů je spousta druhů. Liší se střenkou, čepelí, nástroji … No, tak já mu letos koupím nějaký dražší, ten jsem mu určitě nekupoval.
Já: Myslíš, že potřebuje další nůž? Že mu nestačí jeden?
On udiveně: Jeden? Samozřejmě, že nestačí. Muž musí mít spoustu nožů!
Možná bych hned na úvod měla předeslat, že pokud máte melíry, nebo jinak výrazně obarvené vlasy (a jste […]
Přesněji řečeno – nejen filmů, ale i seriálů, dokumentů a dalších pořadů.
Pokud jste (jako já) milovníci módy – a ať máte v televizi klidně i desítky kanálů, včetně placených, tak mi musíte dát za pravdu, že pro vás tam skoro nic není.
Jó, to kdyby vás zajímaly vraždy, neštěstí, UFO a scifi, vyšetřování leteckých katastrof, války, především druhá světová, tak to byste nevěděli, na co se dívat dřív.
Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.
Znáte ji? Postavu slečny Lemonové, asistentky detektiva Hercula Poirota z díla Agathy Christie. Za decentním vzhledem, skromným a tichým […]
Redaktorky z Blesku pro ženy se vyfotily polonahé.
Snad aby sobě i jiným dokázaly, že mají smysl pro humor. Ale já jako hlavní poselství tohoto jejich aktu vnímám to, že (ač nevědomě) předvedly, jak jsou, dnes tolik milované legíny, ženskému vzhledu nebezpečné.
Redaktorky z Blesku nejsou totiž žádné modelky počítačem upravené k nedosažitelné dokonalosti, focené z lichotivých diagonálních úhlů objektivy, které ještě více prodlouží už tak dlouhé nohy, ale skutečné ženy s tělem poznamenaným skutečným životem.
Móda neurčuje jen to, že se budou nosit boty s podrážkami silnými jak pneumatiky od traktorů, nebo že […]
Do mého zlatého fondu kinematografie a zároveň do pomyslné pokladnice mých nutných letních nezbytností patří film Rozmarné léto. […]
Sedím ve vlaku a vracím se z Brna do Prahy. Byla jsem tam, dalo by se říci formálně […]
Pokud vám přijde titulní fotka sprchy odkudsi povědomá, nemýlíte se. Ano, je to sprcha z filmu Psycho. Ze scény, které se říká Mona Lisa mezi všemi filmovými scénami.
A nejedná se o podobnost čistě náhodnou. V tomto článku půjde o sprchu, o vodu a také o psycho.
Máme dvě kočky. Přesněji řečeno kočku a kocoura, nebo také matku se synem.
Přestože příliš nemusím slovní spojení – být v pohodě, tak ho teď použiji. Syn je v pohodě. Je to typický vesnický kocour, který přichází obvykle dvakrát denně. Nají se – a pak zas odejde. Většinu svého času tráví venku.
Winter in Paris 