Přesněji řečeno – nejen filmů, ale i seriálů, dokumentů a dalších pořadů.

Pokud jste (jako já) milovníci módy – a ať máte v televizi klidně i desítky kanálů, včetně placených, tak mi musíte dát za pravdu, že pro vás tam skoro nic není.
Jó, to kdyby vás zajímaly vraždy, neštěstí, UFO a scifi, vyšetřování leteckých katastrof, války, především druhá světová, tak to byste nevěděli, na co se dívat dřív.

Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.

Redaktorky z Blesku pro ženy se vyfotily polonahé.
Snad aby sobě i jiným dokázaly, že mají smysl pro humor. Ale já jako hlavní poselství tohoto jejich aktu vnímám to, že (ač nevědomě) předvedly, jak jsou, dnes tolik milované legíny, ženskému vzhledu nebezpečné.

Redaktorky z Blesku nejsou totiž žádné modelky počítačem upravené k nedosažitelné dokonalosti, focené z lichotivých diagonálních úhlů objektivy, které ještě více prodlouží už tak dlouhé nohy, ale skutečné ženy s tělem poznamenaným skutečným životem.

Už jen zcela výjimečně se mi stane, že objevím starou pohádku, kterou jsem ještě nikdy neviděla – a o to větší radost z ní mám. Je to jako když se celý život chodíte občerstvovat k pramenům pitné vody, které, rok po roce, čím déle k nim chodíte, tím více hrozí, že úplně vyschnou A vy pojednou objevíte pramínek úplně nový, nevyčerpaný, nevykoukaný.