Třikrát jsem na tomto blogu publikovala články, ve kterých jsem se zamýšlela nad kostýmy hlavních hrdinů známých pohádek z módního hlediska a snažila se z nich vyvodit inspiraci i poučení pro náš současný styl. Udělala jsem tak s pohádkou Mrazík, poté s Dívkou na koštěti Saxanou a naposledy s hříšnými Dalskabáty.
„To už bych skoro mohla nazývat tradicí,“ říkala jsem si. Jenže pak mi došlo, že chci-li tento svůj zájem o pohádky označovat takto vznešeně, tak by v tomto balíčku rozhodně neměla chybět pohádka ze všech nejtradičnější – Popelka. Tedy přesněji řečeno – Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 režiséra Václava Vorlíčka, protože název Popelka nese jiný český film, o několik málo let starší režisérky Vlasty Janečkové v hlavní roli s Evou Hruškovou a Jiřím Štědroněm.

Pojďme se tedy dnes, v náskoku pár dní, než bude znovu slavnostně odvysílán, na tento kultovní film, který nesmí ani po padesáti letech (právě letos má své kulaté narozeniny!) chybět na Štědrovečerní obrazovce, společně podívat. (Mimochodem, řekněte mi, který ze současných má šanci na takové narozeniny dosáhnout? Já žádný takový neznám.)
Pojďme se inspirovat nezapomenutelnými kostýmy Theodora Pištěka ml. a Františka Zapletala.

Inspirace č. 1
Kdokoliv nemůže nosit cokoliv

Jestli mám opravdu k něčemu v současných módních názorech výhrady, tak je k nabádání k tomu, že s barvami můžeme zacházet svévolně. Že kdokoliv může nosit cokoliv. A také, že v barvách platí přímá úměra: čím veselejší barvu budu nosit, tím lépe budu vypadat a také, čím výraznější barva bude, tím výraznější budu i já.
Podle mého jsou to nesmysly, které nejenže ženu udržují v setrvalé tenzi a nejistotě nevědět kým jsem, ale navíc ji podporují v neustálém utrácení peněz za další nové věci. Loni zelená, letos červená, příští rok bůhvíco. A jak pak budou ladit ty staré barvy s novými?
Ovšem pod vším tím zmatkem a otázkami, jak perla na dně moře pod nánosy písku, leží ukrytá nejzásadnější otázka – jak tyhle barvy budou ladit ke mně samé?

…

Ať se v Popelce podíváte do davových scén nebo na jednotlivce, většinou uvidíte barevnou střídmost a uměřenost. S výjimkou, které se budu věnovat dále, u níž má použití výrazné barvy svůj význam, nemají lidé na sobě křiklavé a pozornost přitahující barvy.
Zkusme se zde inspirovat a pozapomeňme na trendové barvy a na řeči o tom, jak nás barvičky zviditelní, protože většina lidí se zviditelnit nepotřebuje. Myslím, že daleko cennější je přijetí své vlastní nenápadné reality, než ze sebe dělat pestrobarevné pávy a někoho, kým nejsme.

Inspirace č. 2
Lepší cenná maličkost

Když vidím aktuální nákupní horečku, fronty, obsazená parkoviště obchodních center, zavalené pobočky Zásilkoven, ale také přeplněné domácnosti a šatníky, tak si říkám, že místo doplňování dalších věcí by lidé spíše potřebovali pod stromeček dostat poukaz na přistavení kontejneru zvaného bikramka, do něhož by všechny své nadbytečnosti vyhodili.

…

V Popelce mě k této úvaze inspirovala scéna na půdě v ústraní, se sovou Rozárkou, kdy Popelka otevírá svou skříňku pokladů, ve které má uschované zrcátko, brož po mamince a posléze do ní přidá tři oříšky. Nabádá mě zamyslet se nad tím, co všechno člověk opravdu potřebuje – a kdyby měl, stejně jako Popelka, na všechny své věci jen jednu krabičku, co by si do ní asi dal?
Protože lepší jedna cenná maličkost, než hromada cetek.

Inspirace č. 3
Krásné věci mají být používány

A když už své věci, podobně jako Popelka hrách od popela, funkčního od nefunkčního, vytřídíme, tak pak to, co zbyde – cenné věci, ke kterým máme vztah, nevracejme zpět do šuplíků, kde na svou šanci budou zoufale dlouho čekat, ale naopak je nosme. Krásné věci totiž chtějí – a mají – být nošeny.
Hledejme pro ně nejrůznější příležitosti a místa, na kterých mohou vyniknout. Brož lze zapíchnout na čepici, prsten navléknout přes rukavici …

Inspirace č. 4
Zimě sluší zima

Respektovat sezónu je dobré nejen ve stravování, ale i v oblékání. Stejně jako není rozumné a zdravé kupovat v supermarketu v lednu jahody a rajčata, tak ani prošívaná bunda v designu havajských květin je v českých zimních měsících jaksi nepatřičná. Roční doby je lepší spíše respektovat a následovat, než-li bojkotovat a přebíjet.

Inspirujme se tedy Popelkou, jednou z mála pohádek odehrávajících se v zimě, a obohaťme svůj zimní šatník zimními prvky. Kožešinami, vzory napodobující mrazivé květy, fraktály sněhových vloček a šperky, které se třpytí jak průzračně modrý led, či čerstvě napadaný sníh. Buďme v souladu s přírodou. V zimě nosme zimu. Léto si schovejme na léto.

Inspirace č. 5
Trocha asymetrie obohatí styl

Kamaše, dnes bychom řekli legíny, jsou typickým prvkem historického mužského oblečení. Na těchto loveckých se mi velmi líbí asymetrie – každá nohavice je jiná.
Neříkám, že přesně tohle máme nosit, ale je dobré vědět, že trocha asymetrie, trocha nečekané jinakosti a neškodné rebelie může náš styl velmi obohatit.
Někdy stačí i drobná maličkost, třeba vzít si do každého ucha jinou náušnici nebo jen pootočit jejich směr …

Inspirace č. 6
Výstřednost jen tam, kde je to na místě

Už jsem zmínila výše, v barvách (a dalších prvcích) bychom měli být spíše střízliví a nápadnost, až výstřednost používat teprve tehdy, je-li to bezpodmínečně nutné, nebo je-li to v souladu s osobností či postavením.
Dokonce i, zdánlivě pouhá červeň doplňků, čepice a šálu, není určena pro každého, ale vyžaduje výrazný vzhled i temperament nositele.

A silný příklad za všechny – zlatá barva (čepice, límec a rukávy). Ta se dá očekávat u následníka trůnu na významném plese, kdežto na selce (nebo úřednici, učitelce, uklízečce …) středního stavu může taková okázalá výstřednost působit spíše rozpačitě, neřku-li až směšně.

Inspirace č. 7
Nevšední barva

Povšimněte si barvy, kterou mají král i královna společnou. Je to barva petroleje. Barva nevšední a ne moc často používaná. Chtělo by se mi říci, že je to škoda … to, že není moc často používaná. Ale sotva na to pomyslím, přilétne jiná myšlenka, která tu první přehluší. Není to škoda. Zvláštní barva přece nemůže být na každém rohu. Zvláštní barvu nemůže nosit kdekdo.
Petrolej je směsí zelené, modré a žluté. Je to barva hluboká a tajemná. A jak už víme – platí svůj k svému – třeba zima k zimě – tak i hluboká a tajemná barva sluší tajemným a hlubokým duším. Takže pokud to tak cítíte, pokud je zelená pro vás moc zelená, modrá moc modrá, žlutá moc žlutá a je-li ve vás kapka záhadnosti a hloubky, vyzkoušejte právě petrolejovou.

Inspirace č. 8
Praktičnost i krása

Na Popelčině plesovém modelu si povšimněte dvou inspirujících prvků.
Praktického střihu růžové peleríny – volné přes tělo, stáhnuté pevně u krku, protože právě od krku jde do těla největší chlad a kapuce pro zakrytí hlavy, ovšem dosti volná, aby nenarušila účes.

A krásy souladu – vše tón v tónu – v jemných šedorůžových odstínech a rafinovaném detailu – střevíčku potaženém stejnou látkou, ze které je vyrobeno tělo šatů, s krásně vymodelovaným podpatkem.

Zde by se měli dnešní návrháři inspirovat, protože oděvy a doplňky by měly být praktické i krásné zároveň.

Inspirace č. 9
Jak kombinovat červenou?

Helena Růžičková jako Droběna, nepřehlédnutelná zájemkyně o prince, nám na svém modelu předvádí, jak se dá pracovat s červenou barvou.
Přestože je červená krásná a ohromující barva, má jednu malou chybu. Je problematické ji kombinovat. První, co se nabízí je – spojit ji s černou. Ovšem před touto kombinací trochu varuji, protože vyznívá příliš dramaticky, až pekelně.
Daleko lepší je najít pro ni poklidnější, jako v případě Droběny, zemitější partnerství. Třeba právě s hnědou.

Inspirace č. 10
Nerozevírat nůžky!

Obléknete-li se tak, že dva extrémy své postavy ještě více posílíte, tak nakonec docílíte velmi nelichotivého výsledku. Názorně nám to ukazuje preceptor Jan Libíček, který v punčochách a haleně vypadá trochu jako rumbakoule.
Bohužel podobný typ postavy má v současné době nejen mnoho mužů, ale i velmi mnoho žen – štíhlé nohy a objemný hrudník, poprsí a ramena. Tyto ženy, bohužel, mylně podléhají dojmu, že mají-li štíhlé nohy a boky, mohou nosit těsné kalhoty … a „vršek už se nějak překryje“ …
Bohužel opak je pravdou – pokud ještě více rozevřete nůžky mezi svým štíhlým a objemným místem, výsledkem může být to, že se na nedostatek ještě více poukáže. Prakticky to znamená – nenosit těsné, ani příliš široké oblečení, ale spíše ho na všech tělesných partiích nechat jen jemně „obtékat“.

…

A to je – a zároveň – není všechno.
Ještě mám něco, na co už tento článek nestačí. Čímž si vás dovoluji pozvat na další pokračování. Pro dnešek děkuji za vaši pozornost.
Přeji pohádkové vánoce!

Zdroje: film Tři oříšky pro Popelku, výstava kostýmů Libuše Šafránkové (Strahovský klášter, r. 2022)