Také máte, podobně jako já, pocit, že Čechy zaplavily legíny.? Že se z nich pomalu a jistě stal základní kus oblečení?
Legíny, původně určené pro sport jako alternativa tepláků, se jak velká voda, vylily z břehů a zatopily teritoria, která dříve patřila výhradně tradičním spodním oděvům: kalhotám nebo sukním.
Myslím, že legíny přesně naplňují citát německého ministra propagandy Josepha Goebbelse.: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou“.
Co by se ještě před několika lety považovalo za nevhodné či dokonce nevkusné, to dnes nikomu nepřijde divné. Dnes klidně ženy na sebe obléknou legíny ke kratšímu svršku a vyrazí bez zábran …. kam … no, třeba do kavárny nebo dokonce do divadla!

Když jsme před lety prvně zahlédly ženu v legínách ukazující detaily zadečku a klína, napadlo nás: „
Ta se snad zbláznila?!“
Potom ale přišla druhá, třetí, pátá, desátá …
Brzy na to jsme legíny samy vyzkoušely na doma či na cvičení, abychom ocenily jejich přednosti. A po čase se nám už jejich útulně pohodlnou náruč nechtělo opustit.
A přesně tak se stalo, že se legíny nenápadně, ale jistě staly součástí civilního oblečení:
„Co bych si je nevzala. Beztak je už nosí všechny. A to mají mnohem větší zadek (břicho, stehna …) než já.“

…

Legíny jsou známé již z dob středověku (tehdy nazývané nohavice), ale na rozdíl od dneška je nosili hlavně muži, a to jak ti neurození, tak i ti vznešení (šlechta i panovník).
Dámy začaly legínám podobné spodní kalhoty nosit až v 19. století pod krinolíny.

…

…

Oficiální součástí dámské módy se legíny staly v 60. letech 20. století,
kdy se začaly nosit takzvané kaliopky.

…

…

Jenže mezi kaliopkami a dnešními legínami byl přece jenom významný rozdíl.
Tím na první pohled největším byla guma, která se natahovala pod patou, aby se kaliopky nerolovaly a nekrčily.
Podstatnějším (a elegantnějším) rozdílem však bylo ale to, že kaliopky byly ušity z pevnějšího materiálu a nebyly přiléhavé ve všech svých částech.

Kaliopky nebyly vůbec špatným kouskem oděvu. Uměly dobře balancovat na hraně. Byly chytrým řešením pohodlných kalhot, opticky prodlužovaly a zeštíhlovaly nohy a přesto dokázaly zachovat intimitu míst, která by neměla být odhalována široké veřejnosti.

…

…

Legíny bych si dovolila označit jako vysoce návykový produkt, jehož obětí se může stát každá z nás. Záleží jen na tom – na jak pohodlný střih a tělu příjemný materiál narazíme. Jakmile máme to štěstí (zdánlivé) a objevíme v nich pohodlný komfort, který se ještě navíc snoubí s hezkým designem (což dnešní legíny umí), jsme lapeny.

Největším bonusem legín je právě to, že jsou pohodlné. Že na rozdíl od většiny sukní a kalhot nikde nic neškrtí, nic netlačí a hlavně – snadno trefíte velikost … a i když ne, tak se legíny, bohudík, prostě a jednoduše natáhnou. Bohudík i bohužel. To tak někdy bývá, že to co se na jedné straně mince jeví jako velká přednost, může být překlopením na stranu druhou, velká zrada.

Dalším důvodem, pro které jsou legíny tak oblíbené, je pocit, že v nich nohy vypadají štíhleji. Což je pravda jen teoreticky. Legíny sice nohy obepnou a nikde žádný centimetr nepřidají, ale na druhé straně zase ukážou vše! Bez milosti! Přiznají prostě jakoukoliv nedokonalost.
Prozradí, i jemný náznak, stáčení nohou do „X“, do „O“, s přibývajícím věkem masivnější kolena, velké nebo nerovnoměrné rozmístění tuku na ženských partiích.

Legíny nejsou kalhoty!

Nenechte se mýlit, že bych snad proti legínám něco měla. Naopak. Miluji je. A píšu-li zde o vyvázání se z jejich závislosti, pak věřte, že i mne osobně se to týká. V můj neprospěch hraje velkou roli to, že jsem lektorka jógy, téměř každý večer je na své lekce oblékám a každou další lekcí se utvrzuji, jak moc jsou návykové.
Ale také vím, že jediné, jak jim nepodlehnout, je: nepouštět je do jiné sféry svého života, než do té sportovní nebo domácí.
Stačí mít na paměti dvě hlavní stylové definice.
První jsem použila přímo v nadpisu. Tu, že: legíny nejsou kalhoty.
A druhá je: že by se legíny neměly nacházet v kategorii samostatných oděvů, nýbrž v kategorii punčochového zboží.
Spojím-li obě věty dohromady: legíny nejsou kalhoty, legíny mají mnohem blíže k punčochám!

Legíny noste jen k takovému outfitu, ke kterému byste místo nich mohla obléci punčochy.
Oblékla byste tedy punčochy k tričku do pasu?
Asi těžko …

Nohy je lepší zarovnat. Ne obtáhnout.

Mají-li nohy vypadat štíhle, pak vězte, že skrze legíny cesta nevede.
Štíhlejší dojem nezaručí to, že objekt zeštíhlení stáhneme do úzké elastické roury. Tím spíše docílíme toho neblahého efektu, že na svých nohách (o sedu už vůbec nemluvě) přiznáme jakoukoliv, i sebenepatrnější, chybičku.
Štíhlejšího dojmu naopak dosáhneme tím, že nohy „zarovnáme„. Jak se také, hezky česky lidově výchovně, říkalo „srovnat do latě“.

…

Podobně jako když k nerovné a nesourodé skupině tvarů co nejtěsněji přiložíte pravítko a uděláte jednu dlouhou čáru. Co nejtěsněji ke všem ženským oblinám. ale stále rovně. Žádné přicucnutí se do prohlubní. Žádné kopečky, kopce a údolí. Žádné propastné rozdíly mezi nejširšími a nejtenčími místy.

Nejuniverzálnějším a nejlichotivějším střihem kalhot vždy bude střih rovný, (jako odnaučený kuřák) ráda používám jeho názornější pojmenování: střih cigaretový. Ten se totiž k vašim nohám bude chovat stejně příznivě jako legíny, ale na rozdíl od nich vaše nohy krásně „zaobalí, zacelí, zahladí“, nežádoucí místa skryje a navíc délku nohou protáhne často až do závratných výšek.

Využijte také moderních technologií textilní výroby (především pak pružných umělých vláken), ale s rozumem a ve prospěch své krásy, nikoliv proti ní. Udělejte z elastanu svého pomocníka, nikoliv nepřítele.
Dříve či později určitě objevíte takové kalhoty, které budou pružné, měkké a pohodlné. Ale především: stále to budou kalhoty, ne něco na půl cesty mezi punčocháči a tepláky.

Použité zdroje: Stoplusjednicka.cz, Pinterest.com, Google image