Dalo by se říci, že filmové kostýmy mě, a především pak ty pohádkové, zajímají a inspirují mnohem vice než třeba žhavé trendy z přehlídkových mol, zejména když se jedná o díla již časem prokleplá, protože obliba přetrvávající dekády svědčí o tom, že každý z tvůrců přispěl tím nejlepším ze svého oboru k celkovému souladu a kvalitě. Filmové kostýmy mě fascinují tím, že na malém prostoru, jen s pomocí pár metrů textilu, několika doplňků nebo jiných artefaktů nesou na svých bedrech přesný obraz charakterů filmových postav a jejich sdělení.
(Pohádkové outfity jsem zde na blogu už párkrát řešila, například u Mrazíka …)
A mnohdy, i když se jedná o nadpřirozené postavy, jsou jejich těla, naturely i kostýmy současným ženám mnohem bližší, než-li to, co předvádějí dnešní modelky a figuríny. Jinak řečeno: outfit čarodějnice Saxany mi připadá mnohem nositelnější a lichotivější, než-li to, co produkují mnozí návrháři a potažmo pak nabízejí módní obchody.
Takže, proč zrovna Saxana?
…
Dívka na koštěti Saxana je dívka, písnička a filmová pohádka, která se zrodí jednou za sto let. I kdyby pan režisér Vorlíček, Petra Černocká a Jan Kraus už nikdy do konce života nic jiného nenatočili, tak jenom díky tomuto filmu, nemohou být zapomenuti.
A já dnes chci prozkoumat jen jeden drobný, ale přesto snad možná nejviditelnější, dílek z této vele-úspěšné skládačky, jen kostým, neboli outfit hlavní hrdinky. I ten mi totiž přijde geniální a především pak nadčasový a inspirativní. Postupovat budu odshora dolů, od hlavy:
Účes
Nebojím se říci, že nejen celý outfit, ale i pouhý Saxanin účes mi přijde geniální. A do díky propojenosti hned několika prvků. Módnosti, slušivosti, extravagance i nositelnosti. Kde tohle najdete pohromadě?
Koresponduje přesně s dobou sedmdesátých let a oblibou paruk (já co by dítě jsem dokonce měla i čepici podobného tvaru tvořenou stříbrnými chemlonými kudrlinkami a pod krkem zavazovací na bambule). Drží kompaktní tvar, v drobných vlnkách, úhledných i rozvrkočených zároveň, hlavu obtéká a nechává vyniknout hezkému obličeji a uličnické bradě. Podobný účes (a nejen účes, ale i celkový styl) jsem zaregistrovala v populární italské komedii z roku 1968 „Dívka s pistolí“ na hlavní hrdince, báječné, Monice Vittiové.
A přesně ona výše zmíněná pozitiva Saxanina účesu by mohla být inspirací i pro dnešní ženy. Chytré skloubení módnosti, slušivosti, originality a nositelnosti. Najít průnik všech těchto kvalit se svou osobností a se svým tvarem obličeje. Ženy dnes často ulpívají na dvou výrazných tendencích – lpění za každou cenu na vlasech dlouhých a nebo ostříhání nakrátko. A přitom právě mezi těmito dvěma extrémy se nachází největší škála účesů lichotících ženskému obličeji. Velmi pěkný příklad jsem objevila ve fotogalerii proměn jednoho kadeřnictví.
Šperk
Náhrdelník umístěný těsně pod hlavou je se Saxanou neodmyslitelně spjat. Podrobně ho zkoumám a odhaduji, že je na něm motiv netopýra (zřejmě vazba na jejího otce, o kterém víme, že ho Saxana moc neužije, protože ve dne spí a v noci někde lítá) a byl zřejmě vyroben z keramiky.
A nás její šperk může naučit to, co často sděluji svým klientkám stylového sebepoznání, aby to, co se nachází v těsné blízkosti hlavy vybíraly nanejvýš obezřetně, protože věcí a efekty nás ovlivňují tím víc, čím víc se blíží k obličeji. Příklad: nevhodně zvolený náramek nám neublíží tolik jako nevhodně zvolený náhrdelník nebo náušnice. Šperk v těsné blízkosti obličeje totiž podpoří naši osobnost, je-li zvolen správně, nebo naopak velmi rozhodí a ublíží, je-li volen špatně. Šperky bychom vždy měly vybírat tak, aby prvořadě ladily k naší osobnosti, nikoliv k oděvům nebo příležitosti.
Šaty
Jakou by asi tak mohla mít čarodějnice barvu šatů?
Vidím jen dvě možnosti, pokud nepočítám nějaké roztrhané hnědo-šedo-béžové hadry jako měla ježibaba v Mrazíkovi, tak černé a nebo fialové. Nebo kombinaci obou – mocné spojení černé tajemnosti a fialové autoritativní mystiky (soudní a církevní systém o tom jistě něco ví).
Pro Saxanu tvůrci zvolili černou a dobře udělali. Černá je elegantní, výjimečná a svůdná a sluší i mladým dívkám, ovšem musí se to s ní umět. Musíte vládnout vy jí, nikoliv ona vám. Musíte ji umět šikovně zkrotit (více o tom v odstavci níže) a umět pracovat s rafinovaně vyváženým poměrem zahalení a odhalení, u Saxany například: ukážu nohy, ale skryji ruce. Nebo odhalím dekolt, ale jen jedním směrem, jen svisle úzce dolů, nikoliv v celé své prostornosti.
A inspirace pro mladé dívky, které se také rády halí do černé temnoty: „Je velký rozdíl – mít černé šaty se svůdným rozparkem nebo černé tepláky s černým bomberem.“
Kreativní prvky
Kreativní prvky oživí outfit. Zejména pak outfit v černé barvě. Ten jakoby po kreativních prvcích hlasitě volal. Barevné oděvy jsou kreativní samy o sobě, ty příliš zvýrazňovat nepotřebují, ale černá se často chová jako taková stará černá školní tabule, která bude tím, co na ní napíšeme.
U Saxany oceňuji tři malé kostičky provlečené dírkami jako zapínání, dále pak pásek tvořený ze stříbrných koleček a malinkou kabelku – praktickou kapsičku umístěnou na boku.
Boty
A jsme na konci – u bot. Inspirace k nim přišla pravděpodobně ze směru zvaného gladiátorský a, podobně jako účes na začátku, v sobě také snoubí mnoho kvalit. Jsou pohodlné, kreativní, jednoduché a přitom sexy. Využívají princip úzkých pásků na nahé kůži, který je velmi svůdný (využívá se s úspěchem i na jiných místech těla, třeba na podprsenkách). A já nadhazuji už jednou položenou otázku: kde tohle najdete pohromadě?
Pohodlnost zastupuje plochá podrážka a materiál – zřejmě kůže. Kreativitu a svůdnost zde zajistil prvek pásků a jednoduchost je zjevná – žádné zbytečné detaily, komplikace a nepraktické prvky. A podobně jako je velký rozdíl, zmíněný výše, mezi svůdnými černými šaty a širokými černými tepláky, tak je rozdíl mít boty bez podpatku, které jsou jen pohodlné a nebo boty obohacené dvěmi dlouhými tkaničkami, jež dodají lýtkům šmrnc a na pohodlnosti došlapu nic nemění. Praktičnost a zajímavost se zkrátka nevylučuje, jen je třeba nemít svůj stylový obzor uzavřený do úzkého koridoru toho, co se nám ke koupi a nošení podbízí. Styl je třeba hledat všude. I v pohádkách.
„Ona je taková … excentrická …“
Cituji slova profesorky biologie Jany Drbohlavové, když Saxanu popisuje, tuším otci Jana Krause, Františku Filipovskému:
„Ona je taková … excentrická …“ a krouživými pohyby rukou kolem své hlavy naznačuje jakousi nevšední a nedefinovatelnou Saxaninu auru.
A mně přijde, že termín excentrická, zvolila velmi trefně. Prioritně totiž znamená od středu vzdálený. Protože dostat do jednoho outfitu (který kromě dvou délek šatů – zprvu dlouhých, později pro snadnost pohybu utržených a závěrečného školního světlemodrého modelu po vypití šalvěje přeslenité) proměnu děje celého filmu, duch doby a ještě stylovou nadčasovost, o které někdo bude pochvalně a s úctou psát ještě po padesáti letech, to je opravdu něco naprosto mimo střed, mimo průměr.
Winter in Paris 