„A nechcete k těm sandálům ještě hedvábný sprej na nohy?“ zeptala se prodavačka. „Hedvábný? A k čemu to má […]
Category Archive: Život
Mám jen pár vteřin. Musím se rozhodnout, jestli se dám do běhu, abych stihla autobus, který odjíždí za […]
Všimli jste si, kolik běhá po našich ulicích obarvených hlav? Jejich počet bych definovala přesně takhle – je jich víc než dost! Pominu-li barvení šedivých vlasů odstínem své vlastní původní barvy, který by neměl být na první (i druhý) pohled rozpoznatelný, tak hlavní důvod barvení vidím takto:
Začnu jedním konkrétním příkladem. Před pár lety jsem se vzdělávala u jisté paní. A za tyhle studia jsem jí zaplatila opravdu hodně peněz. A když říkám hodně, tak myslím opravdu hodně. Rozhodně ne žádných deset, dvacet tisíc. Mnohem více …
A nutno podotknout … učila snadno a odnaučuji těžce!
Zkrátka, to co mi bylo v první polovině života institucemi, společností, rodiči a autoritami jakéhokoliv druhu vštěpováno, tak to se v druhé polovině života, sama svým vlastním hledáním, odnaučuji.
A co tím vlastně myslím?
Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si […]
Velmi se mi líbí slovo Matrix a vypůjčila jsem si ho do svého slovníku. Dokonale vystihuje situaci, o které chci právě psát. Situaci, která se týká nás žen.
Matrix je totiž obraz, kterému říkáme realita. Realita, o níž si mylně myslíme, že je to pravda! Ještě jinak řečeno – Matrix je uměle vytvářená realita vydávaná za skutečnost. A nemusíme se dívat jen na sci-fi filmy, abychom něco takového uviděli. Stačí jen být ženou v dnešní době.
Na jednom jógovém pobytu jsme v rámci sebepoznávacího semináře dělali jednoduchý test. Měli jsme si vzpomenout na okamžik, kdy jsme se v životě cítili velmi šťastni. A pak ještě na druhý okamžik, a na třetí, a na čtvrtý, … celkem na deset různých okamžiků. Jakmile jsme je všechny objevily a procítily, tak jsme dostali druhý úkol.
Pravidelně každý týden, od pondělí do čtvrtka, vedu večerní lekce jógy a již víc než měsíc si od nich plánuji udělat týdenní pauzu. A pomýšlela jsem si právě na tento týden. Že nebudu řešit zdraví a neduhy ostatních lidí, ale pověnuji se jen sobě. Že si sama půjdu zacvičit, že si budu večer číst, nebo že půjdu do divadla.
Často se mi stává, že jak se vzdělávám v různých technikách a metodách, tak dříve či později přijde […]
Do obchodu mě nalákala žlutá kabelka, která svítila skrze výkladní skříň až na ulici. Nějakou takovou jsem si chtěla pořídit. Jako jiskru k mému černému oblečení. Vcházím do obchodu.
Za ta léta praxe už ale nakupuji trochu jinak, po svém. Rychlým pohledem přelétnu obchod, abych se stejně vrátila k té, která mě dovnitř nalákala.
Ano, přesně tak. Dovedu pochopit ledacos, ale ne to, jak může ještě v roce 2018 někdo věřit na účinek diet? (Pochopitelně nemám na mysli specifické zdravotní diety, například když je někdo po operaci žlučníku. Mám na mysli diety za účelem zhubnutí.)
Když něco nabízíte, či přímo podnikáte, tak vás pravděpodobně nemine tento jev – snaha každému vyjít vstříc. A ta se obvykle projevuje tím, že se příliš nebo vůbec neřeší vlastní pravidla a podmínky, ale právě naopak – otevíráme svou dobrosrdečnou náruč co nejvíce do široka, abychom do svých sítí nachytali co nejvíce klientů.
Nastal čas na můj druhý příběh z hor.
Celé odpoledne jsem lyžovala stále na jedné sjezdovce, na jednom vleku. Zabraná do sebe, do svých myšlenek, najednou mě z nich vytrhl vlekař. Vlekař, postarší pán, typický horal pomáhající dětem na vlek, podávající kotvy, mi nečekaně povídá: „Paní, nebuďte tak vážná!“
Opravdu si myslím, že osm hodin denně, pětkrát v týdnu, je příliš mnoho času na to, abychom jen vydělávali na existenci svou a svých dětí v tomto systému.
Onehdy večer jsem projížděla televizní kanály a zastavila se na španělském filmu Deník nymfomanky.
Dívala jsem se na film Zahradnictví, ve kterém je velmi půvabná scéna. Štědrý večer uprostřed druhé světové války. Skromný, ale krásný stromeček, večeře, ženy, děti, rodinný přítel – a rozdávání dárků.
A ke mě se v tu chvíli znovu přihlásila myšlenka, kterou jsem před časem uložila do Konceptů: „Myslím, že by se měl každému kupovat jen jeden dárek!“
Také jste si všimli toho, že dnes všichni milují teplo? Nebo lépe – teplíčko? (Sorry, ale mám alergii na […]
Přestože ve svých článcích nabádám ke smysluplnému nakupování a štíhlejšímu šatníku, tak se rozhodně nenechte mýlit, že bych tím myslela, abyste na sobě šetřila.
