Toto léto jsem strávila u rybníka víc času, než za celý svůj dosavadní život dohromady. A to hlavně […]
Category Archive: Život
Stalo se mi to, co už dlouho ne – to, že jsem brečela nad knížkou. Nešlo o žádnou […]
Řekl můj manžel, když jsme se před nedávnem chystali na oslavu narozenin. Můj manžel není žádný modeman. Módu […]
Když jsem před lety prodávala na hrnčířských a řemeslných trzích své výrobky (především keramické plastiky s květinami a […]
Přestože mám na domovní schránce (sice malý, ale stručně výstižný) nápis „NE reKLAMU“ pravidelně mi do ní letáky […]
Kromě práce s oděvy, stylem a psaní blogů se každý večer plus jedno dopoledne, od pondělí do čtvrtka, věnuji ženské józe. Ve svém domě, v prostoru kamenné stodoly, jsem si nechala zbudovat malou komorní tělocvičnu. Většina mých klientek je stálých, ale i přestože své lekce nikde nepropaguji, spíše bych naopak řekla, že je držím docela skrytě, tak se pravidelně hlásí někdo nový. A velmi často jsou si maily těchto zájemkyň vzájemně podobné. Třeba jako nedávno:
Film Smrt v Benátkách jsem viděla poprvé někdy na počátku devadesátých let a nijak zvlášť mne tehdy neoslovil, spíš […]
Dnes navazuji na minulý článek se stejným názvem, jen s římskou jedničkou na konci. Začala jsem v něm rozebírat různé scény z kultovního filmu Mrazík a demonstrovat na nich, jak se dá náš osobní vzhled vylepšit.
Dovoluji si vás tedy, bez dlouhých úvodů, podruhé pozvat do světa této nezapomenutelné ruské pohádky, do jejích zimních kulis, ovšem netradičně, pohledem skrze mnou optiku módy a stylu.
Na výstavu módy ve Sládečkově vlastivědném muzeu v Kladně s názvem „Žiju v první republice“ jsem se vypravila […]
Po období lockdownu, kdy jsem se pomocí nůžek, různých skřipců, gumiček a kuchyňských svorek z Ikea pokoušela dát […]
Dobré umělecké dílo, literární, divadelní, filmové …, čili takové, ve kterém se objevují osoby, se od toho, řekněme, […]
„A do parádního pokoje nechoď, ať se tam zbytečně nenadělá!“ říká teta Otíkovi ve filmu Vesničko, má středisková. […]
Aniž bych to dělala cíleně, pozoruji lidi kolem sebe. Je to součást mojí práce, kterou od běžného života neodděluji, ale naopak, která se mi s mým životem naprosto promíchala. Jako když zmáčknete tlačítko Start a mixér vám v pár vteřinách z červených jahod a bílého mléka udělá světle růžový koktejl.
Sleduji spoustu jevů zároveň. Sleduji tělesné schránky, oblékání, i lidské chování.
Ten den, onu neděli, mi do cesty přišly dvě kytice. První z nich jsem obdivovala na Dni otevřených zahrad v nedaleké vesnici na malé květinové farmě pěstující staré zapomenuté druhy. A byla to kytice kouzelná. Půvabná, bohatá a zároveň venkovsky dojímavá. Její základ tvořily pryskyřníky, pivoňky a jiřinky. A stála čtyřistapadesát korun.
Takhle nějak zněla věta, kterou pronesla herečka Míla Myslíková, když jí Pavel Kříž, jako její filmový syn – […]
Moje dcera Rozárka mne požádala, abych s ní jela do obchodního domu IKEA. Spolu s manželem dokončují rekonstrukci domu a potřebovala ještě něco málo dokoupit. I když se mi z počátku moc nechtělo, nakonec jsem si řekla, že jsem tam vlastně už dlouho nebyla, a tak že s ní pojedu.
Mám ráda příběhy lidí, kteří se nebáli udělat ve svém životě změnu. Třeba opustit zaměstnání, které sice skýtalo […]
V poslední době se v kamenných obchodech i na internetu hodně rozmohly kabelky s označením „Genuine Leather“. A […]
Abych měla na koupališti co číst, tak jsem si, po dlouhé době, koupila v trafice časopis. Moje Psychologie. Nejdřív jsem jen tak listovala a prohlížela si obrázky … a když jsem narazila na stránku Tipy, tak jsem se (rovněž po dlouhé době) rozesmála nahlas. Až se postarší manželský pár ležící vedle na dece po mně otočil. Uviděla jsem totiž tohle:
