Toto léto jsem strávila u rybníka víc času, než za celý svůj dosavadní život dohromady. A to hlavně […]
muži
Když se vracím pěšky domů, odkudkoliv, z mých pravidelných procházek, z nákupu, ze Zásilkovny, tak míjím – a vždy do ní nahlédnu – naši místní schránku na časopisy s názvem „Přečti a vrať“. Je to chytrá a smysluplná věc. Pět pater nebo také, hezky česky řečeno, fochů, kam může kdokoliv odnést svůj přečtený časopis (nebo občas i knížku) a vzít si jiný (jinou).
Po období lockdownu, kdy jsem se pomocí nůžek, různých skřipců, gumiček a kuchyňských svorek z Ikea pokoušela dát […]
Na letošní letní dovolené jsme zabrousili do Moravskoslezského kraje (o jiných zážitcích z této dovolené jsem psala zde a zde) a manžel projevil přání navštívit nedaleké muzeum Tatra v Kopřivnici. Zprvu se mi moc nechtělo, myslela jsem si, že tam budou jen samé náklaďáky, ale v rámci zachování rodinné rovnováhy, jsem mu na to řekla – proč ne?!
Když jsme byly malé, tak jsme se dozvěděly spoustu věcí, které jsme bez pochybností přijaly za své. Věci, […]
Ty nejzajímavější kousky mě paradoxně stály nejméně peněz. A většinou pocházejí ze second handů. Tam totiž ještě máme šanci najít, jak já říkám, staré dobré střihy a staré dobré materiály, nejen polyester, kterého jsou dnes plné obchody. Ale to jen tak na úvod.
Tato věta není výsledkem žádných výzkumů ani vědeckých studií. Tuto větu řekla Miranda v seriálu Sex ve městě. A já se s ní ztotožňuji. Tedy až poslední dobou. Dříve jsem si to nemyslela. Tedy vlastně myslela, ale jen o ostatních ženách. Sebe jsem viděla jinak. Byla jsem přesvědčená, že já jsem jiná, že já tyhle věci nedělám. Byla jsem si jistá, že jsem báječná manželka, kterou je radost mít doma, která je tolerantní, která nevyčítá, nevychovává, nekritizuje, neprudí .. A když už výjimečně něco řekne, tak je to jen proto, že je to pravda. A ta se prostě musí říct!
Zajela jsem si sama na oběd do výletní restaurace. Sedla jsem si k poslednímu volnému stolu na sluníčku a objednala si z denního menu kuřecí stehno se zelím a karlovarským knedlíkem. Pak jsem si nasadila sluneční brýle a příjemně odevzdaně se natočila na lavici za sluníčkem. Bylo mi skvěle. Za chvíli mi ale obličej něco zastínilo
Nic proti jaru. Těším se na něj. Těším se, že odložím zimní kabát. Těším se, že vyzuji kozačky. Těším se, že zasadím macešky do truhlíků na oknech. Ale radost z jara nemá pro mě nic společného s velikonocemi. Klidně si dovedu život představit bez nich.
Vždycky mě více či méně rozčilovalo, že můj manžel chodí do hospody. Když pominu takové ty běžné důvody: […]
Winter in Paris 