Ty nejzajímavější kousky mě paradoxně stály nejméně peněz. A většinou pocházejí ze second handů. Tam totiž ještě máme šanci najít, jak já říkám, staré dobré střihy a staré dobré materiály, nejen polyester, kterého jsou dnes plné obchody. Ale to jen tak na úvod.
A právě jedním z těch zajímavých úlovků jsou tyhle šortky. Líbí se mi na nich výška do pasu, která zlepšuje proporce ženského těla a prodloužuje nohy, a především pak jejich materiál – samet nachové barvy. Mám totiž ráda, když jsou materiály používány zcela nekonvenčně. Samet je možné tradičně očekávat na společenských šatech, na obleku houslisty, na oponě Národního divadla, ale obvykle se z něj nevyrábějí šortky.

Stály stovku a byly přesně v mé velikosti. Nebyl důvod váhat. Jakmile jsem přišla domů, ihned jsem si je oblékla. Bohužel se ale stalo to, že tváří v tvář zrcadlu, už jsem si nebyla tak jistá jako ve zkušební kabince. Problém byl v tom, že jsem šortky najednou viděla jinýma očima. Reálněji. Bez onoho přehlušujícího nadšení objevitele, který mezi stísněnými ramínky nalezl pravý poklad. Problém byl v tom, že nohavice šortek byly docela široké, a že vypadaly spíše jako minisukně.

Rozhodla jsem si je nechat chvíli na sobě, ať čas ukáže a poněkud sklesleji jsem se vrátila do kuchyně, kde seděl manžel. Postavila jsem se před něj a zeptala se ho:„Mám na sobě šortky nebo minisukni?“
„A proč je to důležité?“
„Neptej se, a řekni mi – mám na sobě šortky nebo minisukni?“ A pozvolna jsem se, jak u švadleny, která vám špendlí délku šatů, otáčela kolem své osy, aby viděl vše.
Mlčel. Nemohl se rozhodnout. Což už mi v tuto chvíli vlastně úplně stačilo. Jakmile to nepoznal hned, tak to značí, že je to přesně tak, jak jsem se obávala. „Asi šortky,“ odpověděl nakonec nejistě a ještě zopakoval: „Ale nevím, proč ti na tom záleží?“
„Protože nechci chodit v minisukni!“
„A proč ne? Vždyť máš štíhlé nohy.“

Nepochopil to. Neviděl důvod, proč bych nemohla chodit v minisukni. Mužům se to totiž líbí. Muži se na nás ženy dívají jinýma očima. Tak trochu přes brýle s červenými skly. S erotickými červenými skly.

Šortky jsem za pár dní na to odnesla ke švadleně a nechala jsem si nohavice zúžit. Aby bylo na první pohled jasné, že se jedná o šortky!
Argument, že mám štíhlé nohy a že se to mému muži líbí, ještě totiž neznamená, že chci chodit po ulicích v něčem, co vypadá jako minisukně.

Psychologie rozkroku

Rozdíl, který můj manžel – inženýr – nepochopil, je totiž na jednu stranu malý a na druhou velikánský. Na první pohled dva vzájemně si podobné kousky oděvu. Podobný vzhled a podobná délka, … ale tím veškerá spojitost končí. Minisukně a šortky – to jsou dva odlišné příběhy! A rozdíl mezi nimi se jmenuje – rozkrok. Přesně jako je to v životě. Přesně jako je rozdíl mezi mužem a ženou.

I když šortky odhalují nohy úplně stejně jako minisukně, tak energie a vyzařování obou těchto kousků je naprosto odlišná!

Šortky jsou spojeny s jangovou silou, s maskulinním vzezřením. Jejich střih odděluje jednu nohu od druhé a oblast rozkroku je uzavřena. Šortky u žen muže příliš nevzrušují. Na druhou stranu si ale v šortkách zase můžete dělat, co chcete. Můžete skákat, předklánět se, dát si nohy na stůl. Můžete dělat všechno, co dělá muž.
A také se – stejně jako u mužů – v šortkách nebere tolik zřetel na dokonalost nohou. Mohou být silnější, mohou mít celulitidu i modřiny, mohou mít vrásčitá kolena a vystupující holenní kosti. V šortkách se promíjí téměř vše.

Na rozdíl od minisukně. Minisukně je široce a zcela přístupná zespodu. Nikde nemá žádný šev. Jen samá jinová otevřenost, která je připravena k dobývání.
V minisukní si nemůžete dělat co chcete. Nemůžete běžet a skákat, musíte cupitat, musíte sedět decentně a kultivovaně. A hlavně – minisukně (na rozdíl od ostatních delších sukní) nese v sobě energii mladé dívky. Energii, která se snoubí se svěžestí, rozpukem a cudností. A hlavně s dokonalým obličejem a tělem, daným od pánaboha. Takovým, které dosud ještě není poznamenáno životem. A na toto, milé dámy, opravdu velký pozor! Minisukně je nekompromisní. Minisukně nic nepromíjí!