Na letošní letní dovolené jsme zabrousili do Moravskoslezského kraje (o jiných zážitcích z této dovolené jsem psala zde a zde) a manžel projevil přání navštívit nedaleké muzeum Tatra v Kopřivnici. Zprvu se mi moc nechtělo, myslela jsem si, že tam budou jen samé náklaďáky, ale v rámci zachování rodinné rovnováhy, jsem mu na to řekla – proč ne?!
Vzpomněla jsem si totiž na to, kolik zámků se mnou za celý náš manželský život kdy prochodil a nikdy nic nenamítal, přestože dobře vím, že zámky nejsou jeho šálek kávy.
Abychom se vzájemně neomezovali a nezdržovali, tak jsme se hned u vchodu rozdělili. Počáteční obavy – co tam budu celou tu dobu dělat, že se budu nudit, byly velmi brzy rozptýleny jak ranní mlha kolem naší chalupy. Zatímco manžel, jak už to má ve své inženýrské povaze, začal expozici systematicky procházet, pročítat popisy a porovnávat technické parametry, já se většinu času zdržovala v první části, tedy u modelů nejstarších. Z informačních cedulí mě zajímal pouze jediný údaj – rok výroby. Auta jsem si prohlížela jen co do jejich estetiky a co do spojení s duchem doby.
A jak jsem tam tak pomalu procházela, napadalo mě:

♦

„Jaká je to krásná práce, tahle stará auta. Po právu si zaslouží stát tady v muzeu.“
A vzápětí jsem si vybavila současná auta. Třeba ta na parkovišti, na které jsme před chvílí přijeli:
„Které z nich by mohlo také takhle stát v muzeu? Je některé z těch na ulici a na dnešních silnicích také tak krásné, že by se tady mohlo hrdě postavit vedle Tatraplanu?“ 

A pominu-li některé super drahé, retro a speciální modely, tak říkám:
„Asi nemohlo. Tedy – já si to neumím představit.“
A přemýšlím dále.
„Proč ne?
Proč tomu tak je?
Co je to TO, co některé věci činí krásnými a jiné jen funkčními?“

Použiji třeba tuto propagační fotku auta Škoda Yeti (protože tím – manžel by sice řekl, že to jeho je hezčí – jsme do Kopřivnice přijeli).

Oproti staré Tatrovce je rychlejší, bezpečnější, pohodlnější, chytřejší, komfortnější, úspornější …, ale řekněte …
Je krásnější?
Mohlo by stát v muzeu na podstavci na odiv pro svou krásu?
Budou ho lidé obdivovat ještě i za sto let?

♦

Cestou zpět na chalupu jsem o kráse věcí ještě stále přemýšlela.
Krása. Auta. Věci …. a přispěchalo i moje životní téma Oblečení.
Oblečení i auta mají totiž něco velmi úzce společného.
Oboje to jsou výrobky. Oboje velmi přesně odrážejí svou dobu. Oboje jsou to objekty lidské potřeby. A také touhy a lásky. Oboje podléhají módě. (A nebo také nepodléhají. Právě že, jak který model ) 
A ještě – na oboje se dá chodit dívat do muzeí či na výstavy.

Ale hlavně – veškeré mé úvahy neustále proplétala jediná otázka: „Co je to TO, co činí věci – auta stejně jako oděvy – krásnými?“
A já jsem dospěla k tomu, že by to mohlo být právě toto:

• Hezký a kvalitní materiál.
  To je základ. Má-li být něco – co má tvar – hezkého, pak onen tvar, onen obal musí být vytvořen z kvalitního materiálu. Bez hezké látky neuděláte hezké šaty, byť by ostatní faktory byly sebedokonalejší.
  
  
• Jednoduchost, nepřeplácanost.
  Žádná z věcí, kterou lze více než jednu či dvě sezóny označovat jako krásnou, nikdy nebude příliš přezdobená a předekorovaná. Ale právě naopak – vždy bude velmi jednoduchá, často až prostá.
  
  
• Krásné barvy.
  Pochopitelně, že všechny barvy jsou krásné. Každá má něco do sebe. Není lepších a horších barev. Ovšem ne každá se dá použít na cokoliv, ne každá věc je stejně krásná v každé barvě. A právě aby věc byla krásná muzeálně, tedy nadčasově, měla by mít barvu elegantní, seriózní, váženou …
  Dnešní auta mají stovky různých odstínů, ovšem z padesáti šedých tónů je jen jeden noblesní!
  A právě mezi ty zmiňované, ty elegantní, patří například smetanová, černá, burgundská červeň, pruská modř, lahvová zeleň …
  A také je velké umění dobře skloubit doplňkové barvy (modrou se stříbrnou, zelenou se zlatou, kapotu se sedadly …)

 

• Lahodnost oku.
  Neboli měkkost a ladnost. Tvary přirozeně se vinoucí. Řeka také neteče v pravém úhlu, ale krásně zaobleně, meandrovitě. Má-li nějaký objekt zabrnkat na náš smysl pro krásno, měl by být lahodného tvaru.
  
  
• Absence módních prvků.

  K vysvětlení použiji toto připodobnění: Představím-li si věc jako řeku, na jejímž levém břehu je nuda a nijakost a na pravém břehu je naopak výstřednost a extravagance, a my zůstaneme-li ve středu, pak se vystříháme extrémů, které věci ukracují její „nadčasový“ život.
  Trendy se vždy nacházejí na okrajích. A nadčasovost je TO mezi tím.
  Trend je levý břeh. Trend je pravý břeh. Břehy se mění a trendy pomíjejí. Trendy za pár let nikoho nezajímají. Přítomnost trendu je to, co hodnotu věci devalvuje. Nadčasovost je zlatá střední cesta.

• Propracované a promyšlené detaily.
  Krásné věci se poznají také tím, že si někdo s nimi dal práci v detailech. Detaily jsou zdobené lemy a vsadky, potahované knoflíčky. U aut je to kožený volant, štepování a prošívání. A u starých budov třeba štuková výzdoba a domovní znamení.
  A všechno to jsou prvky, které nejsou životně důležité, bez kterých se současné věci obejdou, protože nemají žádnou zvláštní funkci. Řečeno jazykem rentability – jen celý výrobek prodražují.
  Ale zkrášlují.

• Funkce není nadřazena estetice.
  Funkčnost a praktičnost není jediným kritériem výrobku. Krása výrobku a jeho funkčnost jsou zastoupeny rovným dílem. Oboje je stejně důležité.

A drobná rada na závěr. Stojíte-li o to, aby váš domov a šatník obsahoval krásné a nadčasové věci, takové které vám budou dlouhá léta sloužit, tak při volbě – zda si je koupit – se zeptejte: „Mohla by se tato věc za padesát let ocitnout ve vitríně muzea?“