Aniž bych to dělala cíleně, pozoruji lidi kolem sebe. Je to součást mojí práce, kterou od běžného života neodděluji, ale naopak, která se mi s mým životem naprosto promíchala. Jako když zmáčknete tlačítko Start a mixér vám v pár vteřinách z červených jahod a bílého mléka udělá světle růžový koktejl.
Sleduji spoustu jevů zároveň. Sleduji tělesné schránky, oblékání, i lidské chování. A když koncentrace určitého konkrétního jevu překročí běžnou míru, už je to pro mne velký námět k zamyšlení. A přijde-li navíc ještě náhodný moment, pak to celé obvykle vyústí do článku. Jako se to stalo právě o letošní dovolené.

◊◊◊

Naše turistické putování nás zavedlo do městečka Hukvaldy. Tam jsme se vydali příjemně stinným lesoparkem, který stoupal do kopce a na samotném vrcholu stála zřícenina hradu. A tam se to stalo. V jedné z tamnějších expozic jsem uviděla fotku. Starou fotku turistů – návštěvníků tohoto hradu z dob první republiky. 

A okamžitě mi blesklo hlavou porovnání s tím, co vidím kolem sebe dnes. Najednou mi v plném rozsahu došel ten obrovský rozdíl. Rozdíl ve vzhledu. Rozdíl mezi muži a ženami tehdy – rozdíl mezi muži a ženami dnes. 

Na autentické zahnědlé fotografii vidím, jak všichni, do jednoho, byli i na výlet oblečeni elegantně a slušivě, v duchu společenských pravidel. Muži mužsky a ženy žensky. Skoro by bylo lepší neříkat muži a ženy, nýbrž pánové a dámy. Protože pánové vypadají skutečně jako pánové a dámy vypadají skutečně jako dámy.

Na rozdíl od toho, co vidím, když se právě v tuto chvíli ohlédnu kolem sebe, když se podívám napravo, nalevo …, tak nevidím žádná pravidla, dokonce nevidím ani žádný velký rozdíl mezi pohlavími. Nemohu se ztotožnit s tím, že bych člověka s břichem, které svou váhou táhne dolů tílko z ramen, jako meloun v síťovce, v širokých krátkých šortkách, ponožkách a pohodlných pantoflích měla nazývat pánem a tu osobu nacpanou v těsných legínách nad kolena, s reklamním širokým tričkem, v masivních teniskách, měla nazývat dámou.

Ano, kult pohodlí, odhalenosti a ledabylosti zvítězil na plné čáře a s razancí parního válce zatlačil vkus a eleganci až někam na samý chvost důležitosti. Dnes už se nikdo nesnaží zakrýt vůbec nic. Horší by bylo už jen chodit po ulici v plavkách. Poslední špetka soudnosti pozvolna vyprchává jak poslední bublinka zvětralého piva.

Takže pokud chci tímto článkem k něčemu inspirovat, tak pak je to především k návratu úcty do našich vlastních šatníků, k sobě samým, k materiálům, k poctivé krejčovské práci. K návratu k tradičním zákonitostem, ve kterých je žena dámou, ve kterých se zohledňují osobní tělesné proporce, vyzdvihují přednosti, potlačují nedostatky a respektuje se věk.
A nyní konkrétně. Neuděláme chybu, když se (nejen) v létě budeme držet těchto obecných doporučení:

• S odhalováním se je to jako s dávkováním pálivého koření. Malá dávka je pikantní, velká dávka je znecitlivující, až smrtelná.
  
  
• Před sluncem se lépe ochráníme tím, když budeme o oděvu a především materiálu oděvu přemýšlet, nikoliv se za každou cenu odhalovat. Je lepší řešit složení, nikoliv množství látky. Jednoduše řečeno:
  „Lépe být v dlouhých šatech, či kaftanu ze lnu, než v minisukni z polyesteru!“
  
  
• Objevme princip – co chceš odhalit, to skryj. Tedy princip tajemného zahalení, který podněcuje zvědavou fantazii. Skvěle zde fungují všemožné rozparky, které rafinovaně naznačí, ale většinu nechávají skrytou. Průstřihy a asymetrie, které nasměrují k tajným místům. Překládání látky přes sebe a zavinování, které se při delším kroku svůdně rozevírá …
  
  
• Ukažme vždy jen jedno místo. Konkrétně – když nosíme šortky nebo minisukni, tak tělo zahalme do volné, vzdušné haleny. Máme-li dlouhé široké kalhoty nebo sukni, můžeme si dovolit tílko. Když ukazujeme záda, nechme přední díl úplně decentní, bez výstřihu a sukni minimálně pod kolena …
  Odhalíme-li vše najednou (paže, dekolt, záda i nohy), tak budeme vypadat jako rozbalený nanuk, který už si nikdo nechce koupit.
  
  
• Je třeba si uvědomit dvě nejkritičtější místa našeho těla, která nemilosrdně prozrazují věk (a často i přidávají), a která nejvíce volají po zakrytí! A tím jsou: kolena a oblast kolem ramen a podpaží.
  U kolen se totiž vše stahuje, krčí, řasí, bobtná, nebo také vysychá … A podpaží zase funguje jako taková jáma, která do sebe natahuje okolní tkáně a kůži. Podpaží je údolí, kam se bortí prsa jak deštěm podemletá půda. 
  

  Viděla jsem stovky žen, které by vypadaly naprosto skvěle, kdyby k délce šatů přidaly deset centimetrů a zvedly příliš nízký průramek.
  Ve hře jsou centimetry, které dovedou na vzhledu napáchat obrovské šrámy.

• Pro inspiraci jsem vybrala pár fotografií velmi hezkých letních outfitů: 

 

 

• Nosme přírodní materiály. Jsou přirozeně chladivé. Nejlepšími jsou bavlna, len, hedvábí, s jedním přivřeným okem i viskóza (ovšem musí to být nějaká kvalitní, nikoliv ta řídká plátěná, velmi muchlává, které jsou dnes plné řetězce).
  Objevme různé formy bavlny – bavlněný popelín, bavlněný satén … Jsou to úžasné, a právě na léto, dokonalé materiály.
  
  
• Nosme dobře střižené fazóny, které respektují naše tělesné proporce.
  
  
• Nevystavujme do světa, částečně, nebo úplně zakrývejme své kritické partie.
  
  
• Trocha více zahalení rozhodně nikomu neuškodí! A jak říká název článku: „Věřte, že když se zahalíme více, vypadáme lépe!“