Po roce 2000 vtrhla do našich knihkupectví a do našich životů velká smršť.
A ta s sebou přivála teorie o tom, že člověk může mít vše, co si přeje. Stačí jen znát ty správné informace a tajemství. Stačí jen pochopit nové souvislosti, přenastavit svou mysl a věřit.
A já byla těmto myšlenkách obrovsky nakloněná. Koupila jsem si mnoho knih (Vesmírný objednávkový servis, Tajemství ….) a tuto teorii přijala za svou. A pak už jsem si objednávala z vesmíru jak shopaholička v nákupáku. Objednávala jsem si parkovací místa, místa v restauraci, úspěch, peníze …

Tento článek mi ležel v šuplíku konceptů už velmi dlouho a vždycky ho v cílové rovince, před rozhodnutím dokončit a publikovat, jiný předběhl. Nějak se na něj stále nemohla dostat řada. A dnes, když ho dokončuji, tak už chápu, proč tomu tak bylo. Protože ještě donedávna jsem co do seconhandového prodeje byla pouze na straně kupujícího, na rozdíl od dneška, když už mám zkušenosti i z druhého břehu. Dnes už se zabývám i jeho prodejem.

Dlouhé roky jsem nemohla shodit břicho. Řídila jsem se obvyklými radami o spalování tuku. Začala jsem před lety s aerobním pohybem, při kterém se spalování nastartuje až po dvaceti minutách. Jezdila jsem tedy na rotopedu, šlapala na stepperu, hopsala v obýváku. Pak jsem přesedlala na měření tepové frekvence a úplně naposledy jsem zkoušela novodobý objev – intervalový trénink. Mezitím jsem samozřejmě posilovala, cvičila pilates a dýchala do břicha. Velké naděje jsem vkládala do hormonální jógy.

Jistě je znáte. Spousty článků s Deseti, Devíti, Osmi důvody proč nenosit podprsenku. Hemží se jimi internet. Aneb kdokoliv může dnes (psáti) cokoliv, jak by řekla Betty McDonaldová (včetně mě). To je na jedné straně samozřejmě dobře, ale na té druhé zase bůh chraň čtenáře před vším tím náporem informací a názorů!
Kromě toho, že jsme tím, co jíme, jsme také tím, jaké články nám na internetu chodí. A také tím, jaké přátele máme na Facebooku. Protože stačí dvě, tři alternativní přítelkyně a už jak ryby do sítě zachycujeme články o svobodně volných prsou bez svírajícího a nebezpečného prádla.

Tento příběh možná znáte.
„Všude je potopa. Muž sedí na střeše svého domu a prosí Boha, aby ho zachránil. Po chvíli jede kolem člun a chce vzít muže s sebou. Ten ale říká: „Nechci, Bůh mě zachrání.“ Kolem projedou ještě další dva čluny. Muž ale zůstává na střeše a dál se modlí.
A nakonec se utopí.
Když přijde do nebe, stěžuje si. „Bože, celou dobu jsem se modlil. Proč jsi mě nezachránil?“
„Jak to?“ podiví se Bůh, „vždyť jsem ti přece poslal tři čluny!“

Inspirovala mě moje osobní příhoda. Posílala jsem do jedné galerie v Olomouci zásilku s objednanými keramickými plastikami. A navíc – jako dárek – jsem jim k zaplacenému zboží přibalila ještě spoustu malinkých keramických obrázků. Řekla jsem si: „Nechci je už prodávat, tak ať v Olomouci udělají radost! Ať je rozdají svým známým nebo zákazníkům …“ Kdybych tyto obrázky přepočítala na peníze, bylo by to minimálně za 3 – 4 stovky. Prostě malé a vcelku hodnotné dárečky.