Skoro půlka prázdnin je před námi a kalendářně zbývá do konce léta ještě 46 dní. To je přece skvělá zpráva, ne?!
A protože je léto nehloubavé, nenáročné a okurkové, tak ani já nějak nemám chuť psát žádné hlubokomyslné úvahy. Naopak – chci dnes vystavit článek krátký jako červencové noci, výstižný jako letní hromobití, srdečný jak pozdrav na papírové pohlednici z dětského tábora a nostalgický jako české letní komedie.

Když bych si totiž měla vybavit svoje nejmilejší letní zážitky, takové ty při kterých srdce radostí poskočí, tak by to kupodivu nebyly vzpomínky na dovolené v Řecku, na úchvatné pláže Milos, Balos, na západy slunce, které pozorujete z restaurace na útesu nad talířem s grilovanými krevetami a popíjíte Retsinu. Mým symbolem léta jsou, jak nadpis článku říká, právě všednodenní, drobné rituály, které se dají dělat jen v létě. A jen v místě, kam tak nějak od dětství patřím.
Miluji nepatrné, letní rituály, jejichž význam jsem si dlouhá léta vůbec neuvědomovala. Třeba …

Brzy ráno, ještě předtím než slunce nabere svoji sílu a cesty se úplně rozpálí, si zaběhnout do obchodu pro čerstvé pečivo.

Posnídat venku a na talíř si položit rajčata přímo z vlastní zahrádky, která voní úplně jinak než ty z obchodu.

K obědu si připravit něco prostého a typicky letního. Třeba brambory s tvarohem a pažitkou a nebo lečo.

Odpoledne ležet na koupališti nebo u rybníka na dece. Občas se líně přetočit z boku na břicho, z břicha na záda a pozorovat lidi kolem. Jaké mají plavky, jaké mají postavy a jaké mají vztahy?

Do velké plážové tašky si sebou připravit svačinu. Nakrájet okurku, namazat chleba a přihodit pár letňáčů, protože, jak říkala moje babička, u vody nejvíce vyhládne.

V kiosku si koupit pivo v kelímku. Postavit si ho vedle deky a odhánět vosy, které kolem něj krouží. A nakonec ho přiklopít umáčeným časopisem, ve kterém jsme si už všichni udělali velký letní test s názvem: Kdy potkáte svou životní lásku?

Doma si pak v umyvadle vyprat plavky a ještě kapající je pověsit na šňůru s příslibem, že zítra se jde znovu.

Cestou přes zahradu si utrhnout rybíz nebo maliny rovnou do pusy.

Večer si jít sednout do letní zahrádky místní restaurace. A vzít si s sebou přes ruku jen lehkou košili, kterou možná ani nebudu potřebovat.

A nebo se podívat na nenáročnou letní komedii. Nejlépe na Chalupáře. A nebo na Léto s kovbojem, na Setkání v červenci … V obzvlášť dobrém rozpoložení i na Slunce, seno, jahody.

Někde zaslechnout a pak si celý den v duchu broukat písničku Marušky Rottrové z filmu Prázdniny pro psa „Léto, bože léto, zůstaň s námi stále …“