Tento příběh možná znáte.
„Všude je potopa. Muž sedí na střeše svého domu a prosí Boha, aby ho zachránil. Po chvíli jede kolem člun a chce vzít muže s sebou. Ten ale říká: „Nechci, Bůh mě zachrání.“ Kolem projedou ještě další dva čluny. Muž ale zůstává na střeše a dál se modlí.
A nakonec se utopí.
Když přijde do nebe, stěžuje si. „Bože, celou dobu jsem se modlil. Proč jsi mě nezachránil?“
„Jak to?“ podiví se Bůh, „vždyť jsem ti přece poslal tři čluny!“

A moje variace na tento příběh … ale na téma hubnutí:

Žena s nadváhou si velmi přeje zhubnout. Vyšle přání do vesmíru (vesmíru nebo bohu, jak je libo …) Věří v sílu svého přání. A začne na tom pracovat. Je pozitivní, představuje si, jak se bude cítit, až bude štíhlá. Myslí „štíhle“, prohlíží si v obchodech hadříky ve velikosti XS, vytvoří si „vision board“, nalepí na něj obrázky modelek, dlouhých nohou a útlých boků. Vizualizuje a říká si pozitivní afirmace: „Jsem štíhlá, mám padesát pět kilo ..“
Ale vůbec nic se nestane.
Žena se naštve a obrací se zpět k vesmíru: „Jak je, proboha, možné, že jsem nezhubla ani deko, když si to tolik přeji?“
„Jak to?“ podiví se vesmír, „vždyť jsem ti přece poslal rotoped, pozvánku na přednášku o stravování, reklamu na zlevněné běžecké boty, nové pilates studio – jen dvě ulice od tvého domu  …“

Vesmírný objednávkový servis funguje, ale projevuje se ve hmotě. Neměl by zůstat jen na úrovni hlavy – myšlenek, touhy, přání a neuchopitelných dojmů. Projektuje se totiž do skutečných, hmatatelných akcí a objektů.
Jako jsou čluny, rotopedy a pilates studia.