Byla jsem na „dámském“ bazaru. Každá si tam mohla pronajmout stoleček a prodávat svoje věci – oděvy, obuv, doplňky, kabelky a šperky.
Miluji to! Tuhle atmosféru módy, trhů, takovéto hledání, probírání, hadříky, štendry a ramínka. Užívám si to. Včetně pocitu vděčnosti za každou takovou akci. Dětských bazárků je všude jak hub po dešti, ale největší objem nenošených a zbytečných věcí není mezi dětmi, ale mezi ženami! Prostě díky za všechno, co bojuje proti plýtvání, hromadění a co pootočí pomyslným kruhem nenošených věcí v našich skříních.
pozor
Po dlouhé době jsem se setkala s jednou svou přítelkyní. Dlouho jsme se neviděly a ona mne požádala o radu, co si má vzít na sebe na maturitní ples své dcery, a že prý má malý problém. Domluvily jsme se na setkání u mě doma v ateliéru. A jakmile v onen den vstoupila do dveří, tak jsem okamžitě poznala, jaký že to měl být problém. Přibrala. Ok, to se stává.
Jela jsem autobusem a přede mnou seděla paní s malou holčičkou, kterou cesta začínala nudit. Křupky už odmítala, […]
Dnešní článek byl tak trochu mimo plán. Měla už jsem téměř dokončený jiný, ale právě jsem viděla něco, co stálo za změnu plánu. Seděla jsem v předzahrádce restaurace a jak to tak často dělávám, při bílém polosuchém pozoruji kolemjdoucí ženy, jež jsou pro mne bohatým zdrojem inspirace. Sleduji je svým typickým úhlem pohledu, který snoubí krásu, tělo a módu. A dnes se obzvlášť zadařilo, protože se mi před očima odehrála velmi zajímavá promenáda s jedním silným společným prvkem.
Jistě je znáte. Spousty článků s Deseti, Devíti, Osmi důvody proč nenosit podprsenku. Hemží se jimi internet. Aneb kdokoliv může dnes (psáti) cokoliv, jak by řekla Betty McDonaldová (včetně mě). To je na jedné straně samozřejmě dobře, ale na té druhé zase bůh chraň čtenáře před vším tím náporem informací a názorů!
Kromě toho, že jsme tím, co jíme, jsme také tím, jaké články nám na internetu chodí. A také tím, jaké přátele máme na Facebooku. Protože stačí dvě, tři alternativní přítelkyně a už jak ryby do sítě zachycujeme články o svobodně volných prsou bez svírajícího a nebezpečného prádla.
Dostala jsem chuť na něco malého sladkého ke kávě, ale doma nebylo vůbec nic. Jít do obchodu se mi nechtělo, a abych hned pekla celý koláč, tak to už teprve ne. Když vtom padl můj zrak na poličku s dózami s ořechy a sušeným ovocem, které si dávám do ovesné kaše a přišel nápad! Vzpomněla jsem si na raw food. To by mohlo být právě to, co potřebuji. Udělám si raw kuličky! Zběžně jsem prolétla pár receptů na internetu a pochopila, že to vlastně není vůbec žádná věda, že je to jen o principu nasypeš, rozmixuješ a vytvaruješ.
Procházím obchody a míjím již několikátý model s bílým límečkem. Zdálky nebo na stojanu vypadají docela pěkné, jakmile ovšem […]
Při třídění oděvů, ať již vlastních nebo svých klientek, jsem si uvědomila zajímavé spojitosti. Za nenošenými kousky z našich skříní se často skrývají velmi podobné příběhy. Zjistila jsem totiž, že byly pořízeny za téměř shodných okolností. Tyto okolnosti jsem popsala a rozdělila do osmi skupin.
Kamarádek nemám mnoho. Dalo by říct, že jich mám spíše méně než-li více. A ještě vlastně docela nedávno jsem si myslela, že ty „staré kamarádky“, které znám již z mládí, jsou pro mne mnohem cennější, než ty novější, které znám jen kratší dobu. Že zkrátka svazky, které mají společnou dlouhou historii, tak mají vyšší hodnotu. Podobně jako třeba archivní vína nebo starožitný nábytek.
Rčení cítit se ve své kůži zná každý, ale kdo přesně ví, jak to vlastně v té cizí kůži vypadá? Já mám něco lepšího. Něco, co každý z nás zažil. Cítit se ve svých botách!
Na botách totiž záleží více než si myslíme a než jsme ochotni připustit. Na botách záleží dokonce víc než na oblečení.
Určitě se vám to už někdy stalo. Pocit zvláštní nejistoty. Pocit, že vám cosi chybí nebo přebývá. Že dnes nějak nejste ve formě. Že se neumíte dobře vyjádřit. Jako kdybyste byli z nepochopitelných důvodů agresivnější nebo naopak zakřiknutější. Můžete mít bůhvíproč horší náladu. Nebo že nelze umlčet pocit, že něco nesedí, tak jak by mělo. Že se zkrátka necítíte dobře a nevíte proč?
Začala jsem s kouřením vlastně až docela pozdě. Žádná osmá třída za bukem, ani v šestnácti na zábavě, […]
Jsem na nákupech se zákaznicí. A než mi pro ni něco vhodného padne do oka, tak si o oblečení prostě jen tak povídáme a řešíme všelijaké stylové otázky. Také by se dalo říct, že zákaznici na příkladech toho, co vidíme kolem sebe, ještě trochu „dovzdělávám“: „Tady je hezky vidět teplá a tady vedle studená modrá. A tohle je pěkná sukně pro postavu hruška a tahle košile zase pro jablko. Podívej tady na ten volán, na něj si dej pozor, ten opticky rozšiřuje.“
si musíte na svůj obličej namalovat jiný obličej? Nevím už, která vtipná herečka řekla, že si ráno musí na […]
Nemá-li žena ve svém stylu dokonale jasno, tak se velmi často stává, že barvy, které se jí líbí a barvy, které jí sluší, nejsou jedny a totéž.
Obliba a slušivost jsou totiž dvě různé kategorie.
Jsou to dvě různé oblasti našeho života.
Obliba a slušivost se mají k sobě jako jablka k hruškám. Také nerostou na stejném stromu.
Obliba a slušivost jsou jako Emoce versus Genetika.
Byli jsme v Krušných horách. Počasí nebylo zrovna ukázkové, bylo spíše krušné. První polovinu týdne pršelo, pak přestalo […]
Vzpomenete si ještě na pojem Zlatý Hromnice? Zlatý Hromnice jsou boty. Respektive byly. A taky to byly Osmdesátky, dětství, Kotvald […]
Cvičím přes dvacet let. Vyzkoušela jsem KDE CO. Začala jsem na aerobiku, pak jsem testovala kardio stroje K2, bosu, bodyforming, core, TRX, port de bras, tabatu, kruhový trénink, několik druhů tance a různé styly jógy (od hatha, přes power, až k hormonální), dlouhé roky jsem také chodila na pilates.
Chtěla jsem si zkrátka všechno vyzkoušet na vlastní kůži, abych měla přehled a mohla si vybrat. Nakonec jsem se stala lektorkou orientálních tanců a jógy, kterou vedu již osmým rokem.
Uklízení je nutné. Uklízení čistí náš prostor. Uklízení nás osvobozuje. Letos ale místo koštěte a hadru použiji klávesu Enter. Uvědomila jsem si totiž, že nechci, aby již nadále do mého života vstupovaly některé příspěvky, objekty a někteří lidé. Nechci jim již věnovat „svoji zeď“, svůj čas a pozornost.
Syndrom deseti růžových rtěnek by se také mohl jmenovat syndrom deseti červených nebo oranžových rtěnek, klidně i deseti zrzavých barev na vlasy nebo deseti stejných černých triček …. “
A celé to obvykle začíná tím, že jednoho krásného dne zahlédnete nějakou ženu, která se vám líbí a v tu chvíli víte přesně, že: „Chcete vypadat přesně jako ona!“ A vůbec nezáleží na tom, zda je to celebritka českého či mezinárodního „rybníka“ nebo jen vaše sousedka či náhodná kolemjdoucí.
V kavárně nebo v restauraci … Už jste si někdy všimla, kolik kolem sebe uvidíte osamocených kabelek ledabyle odložených na zemi pod stolem nebo přes opěradlo židle? A to velmi často dokonce i otevřených! Peněženka uvnitř jako kdyby volala: „Vezmi si mě!“
Eau Micellaire neboli Micelární voda. Také jste si ji (jako já) pořídila v domnění, že děláte pro svou […]
Jak je z předchozích článků zřejmé, ráda chodím do second-handů. Hledám tam věci nejenom pro sebe, ale i pro své zákaznice a také pro svoje stylové poradenství, abychom mohly společně lépe nacházet, co „jste zač“.
A naposledy jsem tam zahlédla malou kabelku LV. Stála 70,- korun.
Hned na úvod vás musím ujistit, že pokud máte se zkušební kabinkou, respektive se sebou v kabince, nějaký problém, tak vězte, že to tak má skoro každá žena! A protože společný problém je hned menší problém, rozhodla jsem se napsat tento článek.
Závist je prý jedna z nejhorších vlastností. Říká se to. Z pohádky to ví každé malé dítě. Ale když už se vám to přihodí, tak co s tím naděláte? Jak s tímhle pocitem, který se odněkud vynořil a nutkavě se vám vkrádá na mysl, naložit?
Co s tím jako máme dělat, když je to tak špatná věc?! Jak se dá na něco, co je silnější než já, zapomenout?
tak ten je, jak se lidově říká, poznat na sto honů! A nemyslete si, že ne …
Nemyslete si, že na rozpoznání originálu a napodobeniny je potřeba být nějakým velkým módním expertem. Chtělo se mi říci před pár dny, když jsem stála ve frontě u pokladny u nás v obchodním centru v Kladně.
Možná dnes trochu naštvu prodavačky, ale co se dá dělat … Nemůžete psát (a vlastně vůbec žít) tak, abyste vyjadřovali svoje názory a přitom nikoho nenaštvali. Však ony se s tím vyrovnají :-)
