Sedím ve vlaku a vracím se z Brna do Prahy. Byla jsem tam, dalo by se říci formálně […]
pozor
Tento článek jsem původně plánovala jen pro svůj e-shop. V loňském roce jsem totiž do své nabídky zařadila […]
Pokud se minulý článek jmenoval Popelka jako módní inspirace, pak musí dnešní pokračování ve svém názvu nutně nést […]
Dnes to ještě nebude pokračování článku o Popelce, který jsem minulý týden avizovala, ačkoliv jsem jednu fotku z […]
Aneb o bláznění, komentářích a plutí uprostřed řeky.
Přestaňte bláznit je nadpis, který jsem si vypůjčila ze stejnojmenné knihy o hubnutí, kterou jsem si koupila někdy na konci devadesátých let. Líbil se mi právě on. Vystihoval přesně pocit, který jsem už tehdy kolem toho všeho dění kolem hubnutí měla. Bláznění.
A nedávno jsem při úklidu knihovny (miluji úklid a s ním spojené nezbytné třídění všeho druhu: knihovny, šatníku, lednice, dokonce i lékárničky) na tuto knihu znovu narazila.
Toto léto jsem strávila u rybníka víc času, než za celý svůj dosavadní život dohromady. A to hlavně […]
Jednou ze služeb, které nabízím, jsou konzultace stylového sebepoznání. Na židli pravdy u okna mého ateliéru, mezi desítkami, […]
Stalo se mi to, co už dlouho ne – to, že jsem brečela nad knížkou. Nešlo o žádnou […]
Právě jsem dočetla působivý román Předčítač od německého autora Bernharda Schlinka o milostném vztahu mladého chlapce a starší ženy s temnou nacistickou minulostí. A když jsem se dozvěděla, že byl podle ní natočen film v hlavní roli s Kate Winslet, musela jsem ho vidět (v další roli navíc muž s uhrančivým pohledem Ralph Fiennes).
Film, nesoucí stejný název Předčítač, byl velmi úspěšný a v roce 2009 byl nominován hned na pět Oscarů a jednoho z nich získala právě Kate Winslet za nejlepší herečku v hlavní roli.
Řekl můj manžel, když jsme se před nedávnem chystali na oslavu narozenin. Můj manžel není žádný modeman. Módu […]
Hned na úvod musím uvést na pravou míru – lakováním myslím takové to ryze domácí. To, že si sednete ke stolu (nebo jinam, já třeba stojím u okenního parapetu, abych na to lépe viděla), protřepete, zamícháte, odšroubujete víčko se štětečkem a lakujete. Soustředěně. Prst po prstu. Pečlivě. Postaru.
Přestože mám na domovní schránce (sice malý, ale stručně výstižný) nápis „NE reKLAMU“ pravidelně mi do ní letáky […]
Kromě práce s oděvy, stylem a psaní blogů se každý večer plus jedno dopoledne, od pondělí do čtvrtka, věnuji ženské józe. Ve svém domě, v prostoru kamenné stodoly, jsem si nechala zbudovat malou komorní tělocvičnu. Většina mých klientek je stálých, ale i přestože své lekce nikde nepropaguji, spíše bych naopak řekla, že je držím docela skrytě, tak se pravidelně hlásí někdo nový. A velmi často jsou si maily těchto zájemkyň vzájemně podobné. Třeba jako nedávno:
Také máte, podobně jako já, pocit, že Čechy zaplavily legíny.? Že se z nich pomalu a jistě stal […]
Ze swapu jsem si odnášela celý štos starších čísel časopisu Marianne. Směnila jsem je za svou nepoužívanou kosmetiku. Časopisy si ráda prohlížím, ale nechce se mi za ně utrácet. Bohatě mi stačí ty z druhé ruky. Stejně se v nich píše pořád to samé. S časopisy je to podobné jako se to říká o módě: že je jako sud, do kterého se vrší trendy a když se sud zaplní, tak se jen otočí a jede se to celé nanovo.
Věta, která byla řečená v detektivním seriálu Mělas to vědět (v hlavních rolích Nicole Kidman a Hugh Grant), který rozhodně doporučuji ke shlédnutí. Je dramatický, napínavý i estetický napohled (myslím seriál, ne Hugh). Je to psychologický příběh o obratu poklidného života do zlého snu nejistoty a navíc módně velmi inspirativní a vkusný.
Před pár dny jsem si v naší obecní schránce na časopisy „Přečti a vrať“, u které se zastavím vždy cestou z ranní procházky, vzala jedno odložené číslo časopisu Vlasta (17/2022). Doma jsem si pak udělala kávu a posadila se s ním ke stolu. A aniž bych se na něj nějak příliš soustředila, spíš jsem jen tak zběžně listovala, pročítala nadpisy, prohlížela obrázky, až jsem došla ke stránce, zřejmě pravidelné rubrice, otázek a odpovědí známým osobám.
„Chci být více ženská!“ je jedno z hlavních zadání mých klientek stylového sebepoznání. Je to jedna z nejčastějších odpovědí na mou otázku: „Proč jste tady?“
A když po úvodním šálku čaje a teoretickém rozboru barevné typologie a barevné hloubky přijdou na řadu jejich oděvy, které si s sebou na konzultaci přivezly, shledávám, že jde většinou o věci, které byly pořízeny právě na kompenzaci tohoto nedostatku vlastní ženskosti: éterické šály, dlouhé sukně, květované halenky a spousta bižuterie.
Občas se mi stává, že si nepadnu do noty s prodavačkou. Třeba zrovinka právě před pár dny … V jednom nejmenovaném obchodu se mi zalíbily legíny.
Zvažuji, prohlížím si je, ohrnuji lem, hledám cedulku s velikostí, ale nenacházím …
A tak se tedy ptám prodavačky:
„Prosím, jaká je to velikost? A máte i větší?“