Tento článek jsem původně plánovala jen pro svůj e-shop. V loňském roce jsem totiž do své nabídky zařadila nově i kosmetiku. Objevila jsem skvosty, které jsem si nechtěla nechat jen pro sebe. Jenže, jak vidím kolem, české ženy takovému, řekla bych až prostému způsobu péče zatím ještě příliš neholdují, protože věřit ve složitost je snazší, než věřit v jednoduchost. A tak jsem se rozhodla napsat k tomuto tématu svou vlastní osvětu.

Jenže když byl článek hotový, přišlo mi najednou, že by byla škoda zasunout ho do útrob e-shopu, skrýt ho pod odkazy v popisu jednotlivých produktů, aby ho četl jen omezený okruh mých zákaznic. Stručně a výstižně totiž shrnuje vše podstatné, co jsem se o kosmetice a péči o obličej kdy dozvěděla.

A nebojím se říci, že to jsou vlastně velice cenné informace. Jsou získané vlastním bádáním, pokusy a omyly – což je vždy užitečnější, než věci naučené a vyčtené.
Osobně posbírané zkušenosti nejsou ty, co se vytrubují z médií v „prime-timech“ a říkají se v obchodních centrech na hlavních třídách. Naopak, lze se k nim dopátrat pouze pokoutně. Jen když sejdeme z hlavní cesty, vydáme se neprobádanými postranními uličkami a v nich hovoříme s moudrými, nikoliv hlasitými, lidmi. Jsou to informace, které se předávají od ucha k uchu a jen těm, kteří si o ně přijdou říct, kteří mají zájem vědět víc, než se obvykle říkává.

Tyto své poznatky jsem si dovolila obalit poněkud religiózní aurou a uloupnout si tak trochu z věhlasu, důležitosti a obřadnosti Starého zákona :)
Moje kosmetické desatero tedy zní takto:

---

V jeden přípravek věřiti budeš

Nedávno jsem četla knihu o Estée Lauder, o tom jak tato zakladatelka velké kosmetické značky začínala. Jejím prvním a na dlouhou dobu jediným přípravkem byl „Super Rich All-Purpose Cream“, tedy všestranný super bohatý krém a navíc za dobrou cenu. U kterého kdyby bývala zůstala, tak by sice prospěla ženám, ale rozhodně by se nestala jednou z nejbohatších žen a firem.
Univerzálnost a všestrannost jsou jazykem selského rozumu, nikoli však marketingu. Ten naopak velí k opaku: rozparcelujme tělo na mnoho místeček a péči na mnoho potřeb. Kam by ekonomika přišla, kdyby ženám stál na poličce v koupelně jen jeden kelímek na všechno a navíc za dolar a půl?

Pravda je ale taková, že neplatí přímá úměra, že by více produktů zajistilo více krásy. Platí jiná úměra – za více produktů musíme zaplatit více peněz.
Můj první bod desatera tedy zní: v univerzální použití věřiti budeme a rozparcelované části těla znovu scelíme dohromady.

Neuvěříš v nemožné

Dříve, než se ve své péči o obličej a tělo posuneme někam dále, je třeba si v první řadě uvědomit jednu, pro někoho možná bolestivou, pro druhého naopak osvobozující, realitu. Přestat věřit iluzím. Přestat věřit v nemožné. Asi jako přiznat si, že dárky nenosí Ježíšek.

Ona bolestná i osvobozující pravda zní – nic takového jako omlazující kosmetika neexistuje!
Kosmetické firmy obchodují s naší nevědomostí a prodávají víru uzavřenou v krásných obalech jako Džina v láhvi.
Tím rozhodně nechci říci, že bychom na kosmetiku měli zanevřít. Naopak. Mějme ji rády. Jen nevěřme v nemožné. Kosmetika je záležitost péče, čistoty, svěžesti, vůní a laskavosti k sobě samé. Hýčkejme se, praktikujme své pěstící rituály, využívejme její aromaterapeutické vlastnosti, ale nečekejme od ní to, co zaručit nedokáže. Kosmetika je potěšení smyslů. Nic víc od ní nelze čekat. Kosmetika neumí omlazovat. Navzdory tomu, co se všude říká a píše. To nás jen někdo (a beztrestně) vodí za nos.

…

Nepodlehneš

Zde navazuji na předchozí přikázání. Věřme více svému selskému rozumu podpořenému zdravým kritickým myšlením. Zapomeňme na komplikovanou a drahou péči, jak to do nás hustí kosmetické firmy, poradkyně, prodavačky, redaktorky, blogerky … Nic z toho není nutné. Nejen, že to stojí moře peněz, ale příliš kosmetiky naši pleť i příliš zatěžuje. 

Nepodlehněme řečem a slibům. Dokonce ani číslům a (rádoby) důkazům. Realita je taková, že žádný krém neumí zpevnit kontury, vyplnit vrásky a vyrovnat povislost.

Kosmetické firmy, aby zvýšily důvěryhodnost svých výrobků, aby jim daly štempl účinnosti, si zvlášť libují ve vědecky a medicínsky znějících výrazech, v široké veřejnosti neznámých termínech (výjimkou nejsou ani ty pro účel reklamy vymyšlené a nesmyslné). V číslech, v porovnáváních, v procentech. Zvlášť milují slova jako jsou: kód, gen, patentovaný, inovativní, moderní, technologie, molekula, expert, důkaz, enzym a koenzym, modelace a remodelace …
V jejich oblíbených barvách převažuje bílá a modrá. Bílá podprahově symbolizující péči, čistotu, sterilitu a pláště doktorů. Modrá pak naději, obzory, nekonečné možnosti, léčivé a transformační schopnosti vody.
Nepropaguje se dlouhodobost a vlastní poctivá péče (jež jako jediná funguje – viz níže), nýbrž se slibují rychlé výsledky a zázraky. Dříve se říkávalo: nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. Jak se ale zrychlila doba, zrychlily se i zázraky. Dnes není výjimkou slib omlazení v jedné kapce.

Shrnula bych to slovy Nassima Nicholase Taleba, spisovatele a odborníka v oboru nahodilosti, pravděpodobnosti a finanční matematiky, z knihy „Nasadit vlastní kůži„:

…

„Chybějící pravda se nahrazuje složitostí.
Když je něco pravda, stačí to říct jednou.
Čím víc grafů, tabulek a důkazů, tím bychom měli být obezřetnější.“

…

Jen pilná práce tě spasí

Ano, v tomto bodě už je zcela jisté, že my ženy jsme klamány. A pokud nám výrobce slibuje, že nás zbaví vrásek, zpevní kontury obličeje a ampulemi dopraví kolagen, tak buď sám žije v nevědomosti, nebo (a tím hůře) obchoduje s nevědomostí naší!

Pravda je taková, že stárne konstrukce těla, nikoliv povrch. Jinak řečeno, že se zkracují a vysychají svaly, šlachy a kosti. Povrch, pokožka, jen toto zmenšování vnitřní konstrukce následuje. Prověšuje se, dělá záhyby a vrásky. Gravitace nás táhne dolů. A řekněte, jak tomuto hlubokému, celistvému a složitému vnitřnímu stárnutí mohou zabránit kosmetické produkty, které pronikají jen pod povrch kůže?

Ale nejsme proti tomu úplně bezbranné. Naopak všechno, co potřebujeme, již máme. Máme svoje ruce a tělo (jako podstavec hlavy, který ji může držet lépe). Ruce jsou tou nejlepší kosmetickou pomůckou (masáže, hmaty, uvolňování …) A když k nim přidáme i pár šikovných pomůcek (hřebeny, bavlněné tampony, žínky, gua sha …), tak máme ve svých rukách ten největší potenciál, kterému žádný z kosmetických gigantů, i kdyby se spojil s týmem plastických chirurgů (dnes nebezpečně módním), nemůže konkurovat.

Věřte, že sounáležitost těla, vlastní ruce a drobné pomůcky (často je ani není třeba je kupovat, protože je máme doma v běžných věcech denní potřeby) umí škodám stárnutí předejít i ho velmi dobře napravit! Věřte, že neexistují žádné zázraky, ale jen vlastní práce.
Použiji-li slova z oboru: Bůh nám dal vše, co potřebujeme.

A k pilné práci i dobré návyky

Vzhled obličeje nelze oddělit od zbytku. Od těla a od života. Nelze huntovat chodidla nevhodnými botami, hrbit se, osm hodin denně sedět nad prací se sklopenou hlavou, aby se to jednoho dne, někdy kolem čtyřicítky, až tělo přestanou „držet stavidla mládí“, na obličeji neprojevilo.

Takže shrnuji – je-li pro mladistvý vzhled obličeje něco mimořádně důležité – asi jako dobré základy pro dům, jinak se jeho vyšší patra zbortí (co jiného je obličej, než právě takové vyšší patro), tak jsou to tyto dobré návyky:

• Vzpřímené a souměrné držení těla.
• A to za všech okolnostech a 24 hodin denně – při sezení, chůzi, ležení …
• Funkčně prováděné i další aktivity, které bereme jako samozřejmé, ale přitom samozřejmé nejsou. Dají se dělat dobře i špatně, jako třeba dýchání, mluvení, žvýkání …
• Zdravý chrup je pro krásu obličeje důležitější, než všechna kosmetika světa dohromady. (Již jsem o významu zubů psala zde.)
• Zdravá a souměrná chodidla jako dobrý základ pro vše, co se nachází nad nimi.
• Spaní na zádech. Na boku má sice člověk větší pocit bezpečí a útulnosti, ale odkud myslíte, že vzaly vrásky v dekoltu připomínající deltu řeky Nil?

Cti matku svou – přírodu

Na tento bod Desatera si vystačím s jedním krátkým odstavcem. Ne nadarmo se říká, že pod vedením přírody nelze nikdy pochybit. Také se mi líbí slogan, který už ani nevím, kde jsem slyšela nebo četla: že bych si na sebe bych neměla aplikovat něco, co bych nemohla dát do sebe – tedy sníst. Vše, co umístím na povrch těla přece přechází dovnitř. Tak jakýpak je ve výsledku rozdíl mezi „namazat“ a „sníst“? Kterýmkoliv ze svých pěstících olejů (viz níže) si mohu pokapat salát, kteroukoliv květovou vodu mohu vypít. Stoprocentní přírodní péče je pro mně jedinou možnou volbou.

Kázat víno a prodávat vodu

V těchto pár posledních třech bodech svého desatera přejdu od obecného ke konkrétnímu.
Začnu krémy. Respektive tím, že jsem je ze své péče vyřadila a nahradila je oleji. Protože proč chodit ke kovaříčkovi, když můžete jít rovnou ke kováři?

Krémy mě přestaly zajímat, když jsem se začala zajímat o to, z čeho se vyrábějí. Že jednou z jejich složek je voda. A vodu nelze jen tak nechat být. Vodu je třeba zakonzervovat a s ostatními složkami pospojovat. A pak poslouchat chvástavé řeči o tom, jak krém obsahuje báječné věci a výtažky olejů? Proč si nechat kázat o olejové složce, mnohdy velmi mizivé, a přitom kupovat vodu, když si mohu koupit rovnou celý olej? Stoprocentní, prvotřídní, přírodní, zdravější a levnější.

„Proč kupovat drahé bonbony s konzervanty
s trochou jablečné příchutě, když si můžu dát rovnou jablko?“

Moje svatá trojice – zaprvé oleje

Už jsem to zmínila v předchozím bodě. Základem mé doporučované kosmetické péče je olej.
Oleje tu totiž byly vždy. Oleje jsou návratem zpět ke kořenům. Oleje se v péči o pleť používají už tisíce let. Jejich vlastnosti byly starověkými kulturami vysoko ceněny.
Kvalitní olej nejen zastoupí, ale bohatě předčí hned několik produktů najednou. Pleťový krém, tělové mléko i odličovač.
Oleji pochopitelně nemám na mysli ty rafinované v litrových plastových lahvích, nýbrž za studena lisované a v tmavém skle. Já osobně miluji jejich chutě, delikátně jemné vůně a pestrost. Když poznáte skutečnou péči a kouzlo olejů, už nechcete jinak.

Za druhé květové vody

Květové vody jsou druhou věcnou polovinou mé péče. Jsou doslova požehnáním pro naši pleť. Jsou plně přírodní a tudíž přirozenější formou pleťových vod. Na rozdíl od nich nepoužívají alkohol, pojidla, emulgátory, konzervanty a stabilizátory. Květové vody jsou čistým produktem parovodní destilace květin nasycený éterickým olejem. Jsou až neuvěřitelně všestranné. Jejich jemné přírodní vůně působí opojně a aromaterapeuticky. 

…

Za třetí a na závěr – dozrát

Rostlinné oleje, květové vody, pomůcky a práce vlastníma rukama jsou výsledky mého dlouhodobého hledání. Utratila jsem za produkty a procedury ve svém životě dost peněz, abych dnes uměla rozpoznat, co k něčemu bylo a co byla slepá ulička, ačkoliv se zprvu zdála jako lákavá. A protože ve svých, nejen pracovních, aktivitách inklinuje ke smysluplnosti, kosmetika nemohla být výjimkou.

Říkám ovšem narovinu, že taková péče není pro každého. Stejně jako hroznové pecky do lisu pro získání oleje, stejně jako květy růže v destilační nádobě pro získání květové vody, musí nejdříve dozrát, stejně tak musí i žena. Dozrát.
Ano, k jednoduchosti a smysluplnosti je třeba dozrát. Jak hezky říká Sri Chinmoy: „Jednoduchost je pokročilá lekce.“
Amen.