Ano, pětadvacáté – a to už je důvod k oslavě. Podnikám tedy víc než půlku života.
Ještě třicátého září roku 2000, od něhož se narozeniny a výročí dobře počítají, jsem byla zaměstnanec se všemi jeho jistotami a povinnostmi – a když jsem se následujícího rána probudila, už jsem nepatřila nikomu, jen sama sobě.

Řešíme s manželem dárky k vánocům:

On: Už jsem kupoval Mikovi (synovec) nůž? 
Já: Ano, asi předloni.
On: A nevíš, jaký to byl?
Já: Nevím. Prostě zavírací nůž. 
On: Nožů je spousta druhů. Liší se střenkou, čepelí, nástroji … No, tak já mu letos koupím nějaký dražší, ten jsem mu určitě nekupoval.
Já: Myslíš, že potřebuje další nůž? Že mu nestačí jeden?
On udiveně: Jeden? Samozřejmě, že nestačí. Muž musí mít spoustu nožů!

Aneb o bláznění, komentářích a plutí uprostřed řeky.
Přestaňte bláznit je nadpis, který jsem si vypůjčila ze stejnojmenné knihy o hubnutí, kterou jsem si koupila někdy na konci devadesátých let. Líbil se mi právě on. Vystihoval přesně pocit, který jsem už tehdy kolem toho všeho dění kolem hubnutí měla. Bláznění.
A nedávno jsem při úklidu knihovny (miluji úklid a s ním spojené nezbytné třídění všeho druhu: knihovny, šatníku, lednice, dokonce i lékárničky) na tuto knihu znovu narazila.

Právě jsem dočetla působivý román Předčítač od německého autora Bernharda Schlinka o milostném vztahu mladého chlapce a starší ženy s temnou nacistickou minulostí. A když jsem se dozvěděla, že byl podle ní natočen film v hlavní roli s Kate Winslet, musela jsem ho vidět (v další roli navíc muž s uhrančivým pohledem Ralph Fiennes).
Film, nesoucí stejný název Předčítač, byl velmi úspěšný a v roce 2009 byl nominován hned na pět Oscarů a jednoho z nich získala právě Kate Winslet za nejlepší herečku v hlavní roli.