Dozvěděla jsem se, že existuje Teorie Scarlett Johansson. (Objevila jsem ji v knize s podivným názvem „Dokonalá žena je blbka“ od francouzských sester Girardových.) A potěšilo mě, že se také někdo jiný pozastavil nad tím, co zaráží i mě. Podtitulem článku o Scarlett je: „Neboli jak malé prasátko celému světu vnutilo představu, že je sexbomba!“
Myslet pozitivně je samozřejmě skvělá rada. Další jí podobná je „mějte se ráda“. Ale ukažte mi někoho, kdo to opravdu umí. A vůbec, jak se to vlastně dělá? Také vás už články s tímto typem rad trochu rozčilují? Mě strašně!
Za šatníkem těchto dvou žen stojí celá americká versus francouzská mentalita. Jejich „textilie“ odráží nejen přístup k módě, […]
Můj děda byl řezník a měl se ve svém domě v přízemí obchod. Chodil dělat zabíječky, prodával maso, vyráběl sekanou, klobásky a salámy. Dařilo se mu. Přišel ale vítězný únor a on musel živnost zavřít a odejít pracovat do dolu rubat uhlí.
Ženy většinou rády tančí, muži většinou neradi. Netrapme se tím a tančeme sami. V prvním článku jsem se podrobněji věnovala břišnímu tanci. Zde chci stručně představit další taneční styly, se kterými jsem měla zkušenost.
Mí rodiče nelyžovali a nejezdili na zájezdy. A mě to asi chtěli všechno vynahradit. A tak dali hlavy dohromady a přihlásili mě na jednodenní zájezd na Klínovec. Byl pořádán podnikem Poldi Kladno, kde pracoval můj tatínek. Ten by tam asi býval měl spoustu známých, ale já tam neznala nikoho.
Pokud ráda tančíte a máte partnera, který s vámi tuto vášeň sdílí, pak máte vyhráno. Pak jste „šťastná to žena“, jak by řekla Božena Němcová. Choďte tedy na plesy, zábavy, do tanečních pro dospělé a užívejte si to.
Ale o tom tenhle článek není. Tady chci ukázat, jaké jsou možnosti, když musíte nebo chcete tančit sama.
Rozhodně nepatřím k tomu typu kreativních žen, co malují velikonoční vajíčka, pletou, háčkují nebo pečou a zdobí perníčky.
Moje kreativita se ubírá jiným směrem. Praktickým. (A také péct a háčkovat neumím :-)
Začnu osobní příhodou. Před pár lety jsem chodila pravidelně na masáže do jednoho nejmenovaného pražského salonu. A jako vážené zákaznici mi nabídli možnost proměny jejich vizážistkou. Zdarma.
Osobně nemám k tomu, co je zdarma velkou důvěru. Myslím si, že věci (a služby), které mají skutečně fungovat, je třeba vyvážit peněžní hodnotou. (Ale o tom zase někdy jindy…)
Znáte to … věci, které potřebujete, tak nemůžete najít. Zákon schválnosti funguje spolehlivě.
Občas přijde chuť koupit si lesklý ženský časopis. Naposledy u mě přišla minulou sobotu. Neměla jsem moc času rozhlížet se v trafice. Byla jsem na Zličíně a abych stihla první metro, rychlou selekcí jsem vybrala časopis „SOFIE“. Vlastně jsem přesně nevěděla, co kupuji. Byl malý v „kabelkovém vydání“, lesklý a na titulní straně velmi hezká fotka Lindy Rybové.
Užívala jsem si svoje první podnikání. Radovala se ze své nezávislosti. Nikdo mi neříkal, co mám dělat, jaké zboží nakupovat, jaké nenakupovat, jaké dávat ceny, jak se mám chovat k zákazníkům, jak se tvářit, jak se netvářit … Nikdo mi ale také nedával každého patnáctého plat …. ale o tom nechci psát, s tím jsem počítala ..
Velice brzy jsem si uvědomila, že nikdy nebudu dobrá zaměstnankyně. Nebaví mě totiž realizovat cizí myšlenky. Chci realizovat svoje. Chtěla jsem být svou paní. Chtěla jsem podnikat. Ale nevěděla jsem přesně co a jak a hlavně za co ..
Pokud jste velmi štíhlá, pak se vás tento článek vlastně ani moc netýká. Řekla bych, že je to čtení tak pro „emka“ a výš (čím výš, tím víc). Čtení pro ženy „emka„, které rády oblékají „eska„. Pro ženy „elka„, které rády oblékají „emka“ nebo někdy dokonce i „eska„…
Jsem v obchodě. Přede mnou krásné šaty (kabelka, boty, kalhoty … cokoliv). Příliš drahé? Můžu si to dovolit? […]
Nejdřív jsem si myslela, že chyba je ve mně, že prostě neumím v takových botách chodit. Že se zkrátka musím hodně učit, že musím na tu fintu přijít. Myslela jsem si, že každá „opravdová“ žena v nich prostě umí chodit. Že zkrátka ta neschopná jsem já.
Velkým písmem napsaný „čistý výtažek z jasmínu“ … Ach, jak to krásně zní …
A miniaturním písmem: enoxyethanol, ethylparaben ...
V touze po krásném a mladistvém vzhledu používáme rozmanité kosmetické přípravky, kterých je dnes na trhu nepřeberné množství. Téměř všechny obsahují přísady, jejichž mechanismy působení běžný spotřebitel nezná.
Tedy úplně nejdřív jsem je samozřejmě neměla. Měla jsem normální – svoje. Nic moc dlouhé, nic moc husté, nic moc výrazné. Ale teď, když už je nemám, mohu říci: „byly malé, ale moje“.
