Mí rodiče nelyžovali a nejezdili na zájezdy. A mě to asi chtěli všechno vynahradit. A tak dali hlavy dohromady a přihlásili mě na jednodenní zájezd na Klínovec. Byl pořádán podnikem Poldi Kladno, kde pracoval můj tatínek. Ten by tam asi býval měl spoustu známých, ale já tam neznala nikoho.
Pokud ráda tančíte a máte partnera, který s vámi tuto vášeň sdílí, pak máte vyhráno. Pak jste „šťastná to žena“, jak by řekla Božena Němcová. Choďte tedy na plesy, zábavy, do tanečních pro dospělé a užívejte si to.
Ale o tom tenhle článek není. Tady chci ukázat, jaké jsou možnosti, když musíte nebo chcete tančit sama.
Rozhodně nepatřím k tomu typu kreativních žen, co malují velikonoční vajíčka, pletou, háčkují nebo pečou a zdobí perníčky.
Moje kreativita se ubírá jiným směrem. Praktickým. (A také péct a háčkovat neumím :-)
Začnu osobní příhodou. Před pár lety jsem chodila pravidelně na masáže do jednoho nejmenovaného pražského salonu. A jako vážené zákaznici mi nabídli možnost proměny jejich vizážistkou. Zdarma.
Osobně nemám k tomu, co je zdarma velkou důvěru. Myslím si, že věci (a služby), které mají skutečně fungovat, je třeba vyvážit peněžní hodnotou. (Ale o tom zase někdy jindy…)
Znáte to … věci, které potřebujete, tak nemůžete najít. Zákon schválnosti funguje spolehlivě.
aneb další název článku by mohl být: PRVNÍ a DRUHÁ linie naší krásy.
(Místo slova linie by bylo lepší použít slovo „pilíř“, ale to mi příliš připomíná důchodový pilíř a protože vůbec nemám ráda politiku, zvolila jsem slovo linie.)
To jen tak na okraj. Ale k věci:
Občas přijde chuť koupit si lesklý ženský časopis. Naposledy u mě přišla minulou sobotu. Neměla jsem moc času rozhlížet se v trafice. Byla jsem na Zličíně a abych stihla první metro, rychlou selekcí jsem vybrala časopis „SOFIE“. Vlastně jsem přesně nevěděla, co kupuji. Byl malý v „kabelkovém vydání“, lesklý a na titulní straně velmi hezká fotka Lindy Rybové.
Užívala jsem si svoje první podnikání. Radovala se ze své nezávislosti. Nikdo mi neříkal, co mám dělat, jaké zboží nakupovat, jaké nenakupovat, jaké dávat ceny, jak se mám chovat k zákazníkům, jak se tvářit, jak se netvářit … Nikdo mi ale také nedával každého patnáctého plat …. ale o tom nechci psát, s tím jsem počítala ..
Mám ráda metodu plusů a minusů. Když nevím, když se potřebuji rozhodnout, tak vezmu papír a porovnávám. Snažím se vymyslet co největší počet hledisek, aby výsledek byl pokud možno co nejvýstižnější.
Můj šatník a botník byl plný věcí krásných, drahých a nepraktických. Byly to třeba boty na vysokém podpatku, krajkové sukně, šifonové šaty, samodržící punčochy, elegantní malé kabelky, šálky, veliké brože ve tvaru růží …
Velice brzy jsem si uvědomila, že nikdy nebudu dobrá zaměstnankyně. Nebaví mě totiž realizovat cizí myšlenky. Chci realizovat svoje. Chtěla jsem být svou paní. Chtěla jsem podnikat. Ale nevěděla jsem přesně co a jak a hlavně za co ..
Silné paže, nic pěkného … ale nevypadá to, že by si s tím někdo dělal hlavu. Já jsem […]
Pokud jste velmi štíhlá, pak se vás tento článek vlastně ani moc netýká. Řekla bych, že je to čtení tak pro „emka“ a výš (čím výš, tím víc). Čtení pro ženy „emka„, které rády oblékají „eska„. Pro ženy „elka„, které rády oblékají „emka“ nebo někdy dokonce i „eska„…
Jsem v obchodě. Přede mnou krásné šaty (kabelka, boty, kalhoty … cokoliv). Příliš drahé? Můžu si to dovolit? […]
Když stojíte rovně, máte už téměř vyhráno! Sebehezčí oblečení by nebylo nic … bez Vašeho vzpřímeného postoje. Několik dobrých […]
