Začnu osobní příhodou. Před pár lety jsem chodila pravidelně na masáže do jednoho nejmenovaného pražského salonu. A jako vážené zákaznici mi nabídli možnost proměny jejich vizážistkou. Zdarma.
Osobně nemám k tomu, co je zdarma velkou důvěru. Myslím si, že věci (a služby), které mají skutečně fungovat, je třeba vyvážit peněžní hodnotou. (Ale o tom zase někdy jindy…)
Paní vizážistka na mě nepůsobila jako „rychlokvaška“ z nějakého nedávno absolvovaného kurzu, ani jako reklamní poradkyně kosmetické firmy. Byla hezká, nalíčená a s pěkným „arzenálem“ v kufříku. Vypadala profesionálně. A tak jsem do toho šla!
Usedla jsem do křesla a nechala ji na sobě pracovat. Sice se mi zdálo divné, že to trvá strašně dlouho. Když nějakou dobu už „sama se sebou žijete“, tak zhruba víte, co vám sluší, a já věděla, že u mne platí pravidlo, že méně je více. Ujišťovala jsem se, že paní je přece odbornice a to, co vím já, musí ona přece také poznat. A tak jsem se trochu uklidnila, seděla dál a těšila se … S každou přibývající minutou sice o trochu stoupala nervozita, ale nakonec jsem se dočkala!
Konečně „nastavila zrcadlo“ …
A já nemohla věřit svým očím! „Bože, to snad ne?“ Ze zrcadla se na mě totiž dívala „pěkná postarší dáma“! Vizážistka si nemohla nevšimnout mého výrazu rozčarování. „Tak co tomu říkáte?“
„No …“, blekotala jsem. „Nevím …“
„No tak, jak se sama sobě líbíte?“ dolovala ze mne slova nadšení.
„Nevím. Připadám si … připadám si … taková … taková starší.“ Odhodlala jsem se jít s pravdou ven.
Tak tohle nečekala. „Starší? To myslíte jako elegantnější?“
Můj rozpačitý výraz nemohl skrýt, že jsem určitě nemyslela elegantnější.
„Nebo myslíte jako rozumnější?“
„Nebo upravenější …“
„Nebo serióznější …?“ vymýšlela další a další synonyma, která vzdáleně a vylepšeně mohla nahrazovat slovo „starší“.
„Ne, nemyslím elegantnější ani vyspělejší“, došla mi trpělivost: „Myslím prostě STARŠÍ!“
„Starší jako horší, ne starší jako lepší!“
Poděkovala jsem a rychle se vypotácela ze salónu. V zrcátku v autě jsem si za pomocí ubrousků trošku té „elegance“ odstranila, abych mohla mezi lidi a nevypadala jako svoje starší teta.
Jak se takový vizážistický přehmat mohl stát?
Myslím, že je to tím, že je každá z nás originál a že kosmetické zásady a postupy nemohou platit obecně. Paní mi na obličej totiž napatlala kdeco a očekávala zaručený výsledek. Na mě ale bohužel kdeco neplatí. Nemohu mít na sobě víc než lehounkou vrstvu make-upu, jinak vypadám jak nepovedená vosková figurína. Ale to bych čekala, že odbornice pozná. Nepoznala! Asi to nebyla odbornice? Nevím?
Ovšem podobné příběhy „Proměn“ vidím často. Nechci je všechny házet do jednoho pytle. Spoustě žen určitě pomohly, vylepšily, vytáhly je ze škatulek šedých myší a dodaly jim sebevědomí.
Ale ty, co mám na mysli já, bych definovala takto:
– elegance přidává roky !!
– copak neexistuje jiný účes než vyžehlené vlasy?
– barevné pramínky jsou prý rozverné (No, já tedy nevím ?)
– slušivé, „pěkné“ oblečení ve stylu „mladistvá elegance v lázních“, které neurazí a nenadchne.
Prostě se nemůžu ubránit tomu, že většina dam a dívek před proměnou vypadala výrazně mladší. Jakoby tématem proměny bylo: udělejte z mladé holky usedlou, elegantní dámu. Pak ano, pak se to většinou povede.
Dále stojí za zmínku otázka, co bude dál? Co bude potom, až si „proměněná“ žena umyje hlavu a vrátí se do svého pohodlně-sportovního stylu? Jedna proměna přece nemůže změnit návyky a kadeřnické dovednosti.
Ale to byl jen můj názor … Možná máte jiný. S nikým rozhodně nehodlám bojovat. Já jen vím, že si sama už žádné vylepšení od neznámé vizážistky nedopřeji.
