Začnu osobní příhodou. Před pár lety jsem chodila pravidelně na masáže do jednoho nejmenovaného pražského salonu. A jako vážené zákaznici mi nabídli možnost proměny jejich vizážistkou. Zdarma.
Osobně nemám k tomu, co je zdarma velkou důvěru. Myslím si, že věci (a služby), které mají skutečně fungovat, je třeba vyvážit peněžní hodnotou. (Ale o tom zase někdy jindy…)

Občas přijde chuť koupit si lesklý ženský časopis. Naposledy u mě přišla minulou sobotu. Neměla jsem moc času rozhlížet se v trafice. Byla jsem na Zličíně a abych stihla první metro, rychlou selekcí jsem vybrala časopis „SOFIE“. Vlastně jsem přesně nevěděla, co kupuji. Byl malý v „kabelkovém vydání“, lesklý a na titulní straně velmi hezká fotka Lindy Rybové.

Užívala jsem si svoje první podnikání. Radovala se ze své nezávislosti. Nikdo mi neříkal, co mám dělat, jaké zboží nakupovat, jaké nenakupovat, jaké dávat ceny, jak se mám chovat k zákazníkům, jak se tvářit, jak se netvářit … Nikdo mi ale také nedával každého patnáctého plat …. ale o tom nechci psát, s tím jsem počítala ..

Vůbec si nemyslím, že je třeba běhat po výprodejích. Také si nemyslím, že by každé z nás v šatníku něco chybělo. Naopak. Jsem si téměř jistá, že naše šatníky přetékají. Žádné velké počty. Otevřu skříň a vidím minimálně deset stejných nebo podobných triček, pět košil, troje sukně, džíny … a tak dále …

Velkým písmem napsaný „čistý výtažek z jasmínu“ … Ach, jak  to krásně zní …
A miniaturním písmem: enoxyethanol, ethylparaben ...
V touze po krásném a mladistvém vzhledu používáme rozmanité kosmetické přípravky, kterých je dnes na trhu nepřeberné množství. Téměř všechny obsahují přísady,  jejichž mechanismy působení běžný spotřebitel nezná.