Jak jsem si (z ničeho) otevřela svůj první kamenný obchod

Velice brzy jsem si uvědomila, že nikdy nebudu dobrá zaměstnankyně. Nebaví mě totiž realizovat cizí myšlenky. Chci realizovat svoje. Chtěla jsem být svou paní. Chtěla jsem podnikat. Ale nevěděla jsem přesně co a jak a hlavně za co .. Tak jsem dál chodila do práce a postupem času se stalo to, že jsem začala pozvolna nesnášet vše, co i jen úzce s mým zaměstnáním souviselo. Až jsem si jednoho řekla: „Tak a dost. Musíš to prostě nějak vymyslet!
Kupodivu jsem nějak intuitivně přišla na to, že bych měla podnikat v něčem, co mě opravdu baví a nehledat a nezaplácávat žádné díry na trhu, jak se tenkrát radilo. (Dnes je podnikání stylu Dělej, co tě baví běžná a základní rada, ať už čtete jakoukoliv knížku o podnikání, ať odbornou, motivační či esoterickou).
Měla jsem tedy jasno v tom, co chci dělat. Rozhodla jsem se, že si otevřu obchod s hezkými věcmi. Něco na způsob galerie, ale galerie je pro mě moc honosný název. Nechtěla jsem prodávat drahé obrazy, ale spíše keramiku, oděvní doplňky, šperky a další rukodělné výrobky. Nápad ale bohužel sám nestačí. Neměla jsem peníze ani vhodný prostor. Protože ale žádné velké peníze nebyly v dohledu, došlo mi, že situace nebude ani za pár měsíců výrazně lepší a tak do toho prostě musím jít hned. Odhadnu minimalizovanou počáteční investici, půjčím si ji a seženu prostor, který bude cenově přijatelný, ideálně téměř zdarma :-)
Nemělo tedy ani smysl zjišťovat ceny pronájmů obchodů v centru města. Myslela jsem to se svým podnikáním vážně, nechtěla jsem zkoušet žádnou riskantní variantu. Žádné velké nájmy, žádné vyzkoušet a za dva měsíce zavřít. Bylo mi jasné, že potřebuji opravdu mírný nájem, abych vydržela, abych přečkala „chudé“ měsíce a nezpůsobila si dluhy. „Musím si ten prostor někde sama vytvořit. Musím hledat místo, kam bych se vešla, nejlépe v nějaké instituci, která je v centru, kam jsou lidé naučení nebo kam musí chodit. Ne tedy byznys prostor, ale nějaký alternativní“. Začala jsem tedy intenzivně hledat alternativní místo pro svůj alternativní obchod. Podmínkou samozřejmě bylo, aby byl můj budoucí obchod v centru, nechtěla jsem žádnou periferii. Hezké obchůdky prostě patří do centra. Ne někam mezi potraviny a pneuservis na předměstí.
A kdo má cíl, jasnou představu a kdo opravdu hledá, ten skutečně najde. I já jsem našla. A to velmi brzy. A to přímo v kladenském Zámku. Tam se totiž nachází knihovna a dříve než do ní vejdete, musíte projít chodbou. Tato chodba je vcelku prostorná a dala by se šikovně zabydlet a dokonce i provizorně uzavřít, aby se vyčlenila od vstupu do knihovny. A bylo to tady. „Tento prostor je skvělý a zde bude můj obchod!“ Oslovila jsem ředitelku knihovny a slovo dalo slovo. Za téměř nulový nájem jsem tedy měla prostor v centru, dokonce na Zámku a za několik měsíců jsem zde otevřela svůj první obchod.
Nechtěla jsem se příliš zadlužit, tak jsem odhadla, že mi prostě musí stačit dvacet tisíc. Půjčila jsem si je od kamaráda a pořídila za ně zboží, vybavení a telefon. Na nákup zboží zbylo asi dvanáct tisíc, což je nic moc, ale šikovně jsem si s tím pohrála a zboží pěkně naaranžovala tak, aby vypadalo, že je ho hodně. Místo nábytku jsem si za levný peníz nechala vyrobit stojánky z trubek od koberců, místo pultu posloužil můj psací stůl. A tak jsem začala. Neměla jsem auto, tak jsem do obchodu vozila zboží ve velké nákupní tašce autobusem. Prostě „hurá“ doba :-)
Dluh jsem do roka splatila, na svůj plat jsem si každý měsíc vydělala. A to skoro bez problémů … Tedy bez větších problémů, ty menší se nepočítají! A tak jsem na chodbě na Zámku nastartovala svoje podnikání.
Je totiž jedno, jak začnete. Je jedno kde a jak  … důležité je se rozhodnout a „skočit do vody“. Jakmile začnete plavat a máte pud sebezáchovy, pak poplujete a udržíte se. Vše podstatné se cestou naučíte, není třeba se bát. Kdybych tenkrát dala na řeči okolí, že mám ještě počkat, až si našetřím peníze, až budu starší, až dcera bude starší, až bude lepší doba, až … až … asi bych v tom svém naprosto nezajímavém zaměstnání seděla dodnes a nenáviděla celý svět.

89