Také (jako já) nechápete, proč by měl někdo (v české zimě) nosit takové boty?

Nejdřív jsem si myslela, že chyba je ve mně, že prostě neumím v takových botách chodit. Že se zkrátka musím hodně učit, že musím na tu fintu přijít. Myslela jsem si, že každá „opravdová“ žena v nich prostě umí chodit. Že zkrátka ta neschopná jsem já. Jinak to totiž není možné! Proč by byly obchody s obuví plné kozaček s neuvěřitelně vysokými podpatky, které se liší jen v mírných detailech. Některé jsou černé, některé antracitově černé, některé lesklé černé, některé matné černé, jiné černé s krokodýlí kůže … Neříkejte mi, že je to tak široký sortiment pro tanečnice u tyče?
Pokusila jsem se na problematiku těchto bot zaměřit a začít sledovat, kdo je tedy opravdu nosí? Chodila jsem po ulici a sledovala. Po nějakém čase jsem to pochopila a vyřešila tak velký handicap svého života.
Můj výsledek pozorování: většina žen nosí boty bez podpatku, s mírným nebo s vyšším stabilním. (Pak se nezbytně nabízí otázka, proč je v obchodech takový nadbytek těch jehlových? Ale to už je zase jiná kapitola.) A když už je některá má, pak v nich převážně neumí chodit. Hlava vystrčená dopředu, zadek dozadu, vratká chůze, boření jehel mezi dlažební kostky, snaha o sebevědomý výraz s nádechem hrůzy v očích. Téměř žalostný pohled :-)
A když už mi do cesty přišla některá, která v tom uměla chodit, pak mi zase přišlo líto jejich chodidel, které za pár let nečeká nic dobrého.
A mindráky zmizely. Jehly nebudu nosit! Ne proto, že to neumím, ale protože je prostě normální je nenosit. A rázem se cítím svobodněji. Ať si každá z nás nosí, co chce. Moje (zdeformované) nohy a páteř to nejsou :-)