Aneb šťastných třináct pravidel, jak nosit trička s potiskem. Je snad zbytečné uvádět, odkud jsem si vypůjčila tuto […]
inspirace
Je sobota ráno a já se vracím vesnicí ze své pravidelné procházky. Jenže dnes je všechno jinak, koná se tu totiž tradiční Tuchlovická pouť spojená s folklórním festivalem.
Přestože tu zatím panuje klid, ve vzduchu je už cítit, že je to klid před bouří.
Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.
Znáte ji? Postavu slečny Lemonové, asistentky detektiva Hercula Poirota z díla Agathy Christie. Za decentním vzhledem, skromným a tichým […]
Pokud vám přijde titulní fotka sprchy odkudsi povědomá, nemýlíte se. Ano, je to sprcha z filmu Psycho. Ze scény, které se říká Mona Lisa mezi všemi filmovými scénami.
A nejedná se o podobnost čistě náhodnou. V tomto článku půjde o sprchu, o vodu a také o psycho.
Pokud se minulý článek jmenoval Popelka jako módní inspirace, pak musí dnešní pokračování ve svém názvu nutně nést […]
Dnes to ještě nebude pokračování článku o Popelce, který jsem minulý týden avizovala, ačkoliv jsem jednu fotku z […]
Třikrát jsem na tomto blogu publikovala články, ve kterých jsem se zamýšlela nad kostýmy hlavních hrdinů známých pohádek […]
Po dlouhé době jsem se byla podívat v tanečních. Přesněji řečeno – kurzech tance a společenské výchovy. […]
Mou celoživotní láskou číslo dvě (jednička jsou oděvy, doplňky a barvy) jsou vůně. Vůně, esence, parfémy, ale také […]
Hned na úvod musím uvést na pravou míru – lakováním myslím takové to ryze domácí. To, že si sednete ke stolu (nebo jinam, já třeba stojím u okenního parapetu, abych na to lépe viděla), protřepete, zamícháte, odšroubujete víčko se štětečkem a lakujete. Soustředěně. Prst po prstu. Pečlivě. Postaru.
Už jen zcela výjimečně se mi stane, že objevím starou pohádku, kterou jsem ještě nikdy neviděla – a o to větší radost z ní mám. Je to jako když se celý život chodíte občerstvovat k pramenům pitné vody, které, rok po roce, čím déle k nim chodíte, tím více hrozí, že úplně vyschnou A vy pojednou objevíte pramínek úplně nový, nevyčerpaný, nevykoukaný.
Dalo by se říci, že filmové kostýmy mě, a především pak ty pohádkové, zajímají a inspirují mnohem vice […]
Sehnat dobré letní sandály není vůbec jednoduché. Zvláště pak, chcete-li po nich, aby byly ženské, tedy na podpatku, […]
Na našich společných rodinných dovolených má právo si každý říci, kam by chtěl, aby se jelo na výlet. […]
Film Smrt v Benátkách jsem viděla poprvé někdy na počátku devadesátých let a nijak zvlášť mne tehdy neoslovil, spíš […]
Dnes navazuji na minulý článek se stejným názvem, jen s římskou jedničkou na konci. Začala jsem v něm rozebírat různé scény z kultovního filmu Mrazík a demonstrovat na nich, jak se dá náš osobní vzhled vylepšit.
Dovoluji si vás tedy, bez dlouhých úvodů, podruhé pozvat do světa této nezapomenutelné ruské pohádky, do jejích zimních kulis, ovšem netradičně, pohledem skrze mnou optiku módy a stylu.
Řeknu vám to na rovinu. Přestože prakticky celý svůj produktivní život pracuji s oděvy a stylem, tak (oficiální) […]
Myslím, že se u významu slova elegance stala chyba. Že došlo k záměně pojmů. Že se za eleganci vydává něco jiného, než elegance ve skutečnosti je.
Přídavné jméno elegantní se stalo popisem věcí. A přitom si myslím, že elegantní by mělo být spíše popisem hodnot.
Winter in Paris 