Myslím, že se u významu slova elegance stala chyba. Že došlo k záměně pojmů. Že se za eleganci vydává něco jiného, než elegance ve skutečnosti je.
Přídavné jméno elegantní se stalo popisem věcí. A přitom si myslím, že elegantní by mělo být spíše popisem hodnot.

Eleganci si nelze koupit. Stejně jako si nemůžete koupit to, že se naučíte cizí řeč. Lze si jen zaplatit cestu k ní. I když si koupíte drahý kurz a prosedíte ho s podepřenou hlavou a nebudete spolupracovat, snažit se a dělat úkoly, tak se stejně nic nenaučíte. A tak podobně je to s elegancí. Můžete si koupit drahý elegantní kostým, elegantní kabelku značky Elega, nechat si poradit od elegantní stylistky, u kadeřnice si udělat elegantní účes, koupit elegantní prsten s diamanty ….. a pozor …. právě teď se dostávám k podstatě věci.
Můžete mít zkrátka na sobě tohle všechno a pak pěstěnou ručkou s elegantně nalakovanými nehty kliknete na Enter a odešlete mail, ve kterém nasekáte hrubky, tak se celá vaše elegance, jak vozík plný zlata v Krkonošských pohádkách, rázem promění v haldu kamení a listí.

A je to venku. Ono poněkud nečekané místo z nadpisu není žádný tajemný obchod, e-shop, či salón krásy, nýbrž – náš psaný projev.

JJ, budu tam esi  dřív to nestihu.
Do 9,30 tam nebdu, jště něco mam.:(

V knize Láska, styl, život od módní blogerky Garace Doré (viz foto) mne zaujal velmi hezky naformulovaný seznam toho, co je elegantní. A ani v jednom bodu se nepsalo o žádném kousku oděvu. Místo toho tam defilovaly pojmy jako slušnost, laskavost, umět se omluvit, smysl pro kulturu … a právě na tento bod se pokusím navázat. Přesně řečeno – na kulturu psaného projevu.
Čímž si dovoluji doplnit popis Garancé, že elegance je, když si dáváme záležet na tom, jaký psaný projev po sobě zanecháváme.

Můj osobní příběh o tom,
jak nepozornost může způsobit potíže

Dvacátýpátý únor roku 2019 vůbec nebyl lehký den. Moje dcera byla právě v porodnici, kde se jí nad ránem narodila dlouho přenášená holčička, u které ale nastaly poporodní komplikace. Ležela na jednotce intenzivní péče v inkubátoru a nikdo neposkytoval žádné jasné informace. Tento den si také šla do nemocnice pro výsledky vyšetření moje maminka.
A já byla už od samého počátku ve velkém napětí. Když v tom mi na Facebooku pípla zpráva od jedné známé. Vytřeštila jsem oči.

Co to proboha znamená? Nerozumím tomu. Tohle mi opravdu přeje? Je to nějaké zlé znamení? Je to určitě něco zlověstného!
Přeji ti hrůzy den – a ještě v kombinaci s tímto nevinným ježečkem. Udělalo se mi z této zprávy až fyzicky nevolno. Prudce jsem zaklapla počítač.
Ale po chvíli mi to nedalo a odepsala jsem jí, že nechápu, co má tato zpráva znamenat?
Její odpověď se dala předvídat. Naštěstí se tak stalo téměř vzápětí. Prý, že to byla chyba, že to měl být HEZKÝ DEN! Jasně – našeptávač v kombinaci s lidskou nepozorností umí udělat pěknou paseku!

Nechci být ale přísná. Stát se to může. Nicméně je to dobrý příklad toho, že bychom měli být k tomu, co „od nás odchází“ obezřetní. Že bychom v dnešní době rychlosti, překotnosti, klipů, střihů, kliknutí, zkratkovitých ikon a smajlíků měli zůstat v klidu a pozornosti. Jinak také řečeno, že bychom si všechno, co se chystáme odeslat do éteru, měli minimálně jednou po sobě přečíst. Všechno, co po sobě zanecháváme, je totiž naší vizitkou.

A ještě trefný příklad ze seriálu Sex ve městě

Seriál Sex ve městě, ať už si o něm kdokoliv myslí cokoliv, byl můj kultovní a milovaný. A ač se na první pohled mohl zdát poněkud povrchní, bylo v něm na životních příbězích hlavních aktérek velmi přirozeně demonstrováno mnoho životních moudrostí a pravd. Jako třeba právě tahle:

Hlavní hrdinka pětatřicetiletá Carrie má komplikovaný vztah s mužem, jehož zásadní vlastností je to, že se nechce vázat, že se nechce ženit. Jaké je ale její překvapení, když se krátce po jejich rozchodu dozví, že si tento muž, jež nemá rád závazky, po velmi krátké známosti bere za manželku dvacetiletou dívku.

Natasha, tak se jmenuje, je ten typ dokonalé krasavice. Té, kterou nikdy nezastihnete neupravenou. Té, která si nikdy nezamaže své bílé oblečení. Té, které z dokonale hladkého copu nikdy nevypadne ani pramínek.
Carrie je z toho velmi zklamaná a nešťastná. Nechápe, proč to udělal. Co je na ní špatně a na Natashe dobře? Žárlí na ní, závidí jí, obviňuje se, že není dost dobrá.

Ovšem jen do jednoho momentu.
Momentu, který všechno zvrátí.
Jednoho dne ji ve schránce přistane pozvánka na akci, kterou Natasha pořádá … a v pozvánce … v oněch pár formálních větách … najde … hrubou chybu. Hrubku!
A jako když střelíte do hejna vrabců. Carrie se rozesměje na celé kolo.
Všechny pochyby o sobě a veškeré zklamání je rázem rozptýleno jako pára nad hrncem. Natasha není žádná paní dokonalá. Natasha je jen krásná, ale hloupá holka! Není nač žárlit. Není proč se trápit. Pro holku, která ani pořádně neví, jaké se kde píše i.

A mně se oba příklady, scéna ze Sexu ve městě i elegantní seznam Garance Doré. osobně velmi líbí. Stvrzují mi to, že noblesa nejsou nažehlené luxusní šaty, nýbrž kultura osobního projevu. Dávají mi pocit jistoty, že ještě někdo věří na hodnoty, které se zdají být dnes zapomenuty. Davem zašlapány.
Dávají mi potvrzení toho, že bychom neměli přestat věřit ve slušnost, spořádanost a úhlednost.
Že dbát na pravopis a úpravu své osobní korespondence není žádný přežitek. Že psát tak, aby to dávalo smysl, rozvážně, bez chyb, spisovně a nakonec si ještě vše po sobě pořádně přečíst, by mělo být normální.
Nikoliv výjimkou, jak to bohužel kolem sebe vidím na každém kroku …