Ráda chodím ven a úplně nejraději v hodinách nepříliš frekventovaných a také v obecně vzato nepříliš ideálním počasí. Nejlépe ráno, nejpozději časně dopoledne a nebo potom až v pozdním odpoledni, před setměním. Za mlhy, za jinovatky, když je pod mrakem a nebo před deštěm či krátce po něm.
inspirace
K poznání, že nám k životu stačí mnohem méně peněz, než jsme zvyklí, už nějakou dobu nevyhnutelně směřuji. […]
Nevybavuji si žádný jiný doplněk … co doplněk? Ani žádnou jinou věc, která by měla ve své moci učinit takový dojem, jako právě bílá šála.
Nevím o žádném jiném, tak vlivném prvku.
Prvku, který by svou energií dokázal zušlechtit všechno, co se v jeho okolí nachází.
Nenechte se mýlit, nemám na mysli převlékání se do kostýmů z peří na karneval v Riu nebo v Benátkách. Mám na mysli dnes úplně běžné odchylování se od naší přirozené podoby, jež nám, bohužel, naše civilizační vymoženosti dovolují.
Například – již od útlého věku se běžně setkáváme s tím, že je nejen naprosto normální obarvovat si vlasy, ale že je to téměř nutnost. Že když zůstaneme tak jak jsme, v obyčejných hnědých vlasech, tak jaksi nebudeme dostatečně hezké!
Aniž bych to dělala cíleně, pozoruji lidi kolem sebe. Je to součást mojí práce, kterou od běžného života neodděluji, ale naopak, která se mi s mým životem naprosto promíchala. Jako když zmáčknete tlačítko Start a mixér vám v pár vteřinách z červených jahod a bílého mléka udělá světle růžový koktejl.
Sleduji spoustu jevů zároveň. Sleduji tělesné schránky, oblékání, i lidské chování.
Píšu o tom neustále. Že je třeba k oblečení přistupovat zodpovědněji. Nebýt pouhou loutkou, která nakupuje v nevědomosti a strká hlavu do písku před tím, jak současný, nejen módní, marketing se ženami manipuluje.
A z toho plyne, že jsem velkou propagátorkou „druhého života oblečení“. Už ani nevím, kdy naposledy jsem koupila novou věc (výjimečně si koupím nové boty) v „normálním“ obchodě, tedy v obchodě z první ruky.
Všimli jste si toho, že když jste na dovolené, tak se na jakoukoliv příležitost, na kterou se chystáte vyrazit, ať již je to výlet, večeře, procházka městem … velmi snadno obléknete? A nejen snadno, ale i vhodně, rychle, pohodlně a účelně? Já na to myslím na každé své dovolené. Říkám si, že takhle bych to vlastně chtěla mít i doma. Přesně jako na dovolené!
Tento článek mi ležel v šuplíku konceptů už velmi dlouho a vždycky ho v cílové rovince, před rozhodnutím dokončit a publikovat, jiný předběhl. Nějak se na něj stále nemohla dostat řada. A dnes, když ho dokončuji, tak už chápu, proč tomu tak bylo. Protože ještě donedávna jsem co do seconhandového prodeje byla pouze na straně kupujícího, na rozdíl od dneška, když už mám zkušenosti i z druhého břehu. Dnes už se zabývám i jeho prodejem.
My ženy máme tendence odsouvat úspěchy, změny a štěstí až na později.
Teď to nejde, teď ještě nejsem dokonalá, ale brzy už to bude možné, brzy už budu jiná. Brzy se změním.
Tento můj příběh ukazuje názorně hned několik chyb, kterých jsem se sama při nakupování dopustila. Kdybych se skutečně […]
V krátké době jsem jednu podobnou myšlenku zaslechla hned ve dvou poměrně odlišných filmech. A to hned těsně po sobě. Prvním z nich byla sladká (a předvídatelná) americká komedie Prázdniny, která mně nalákala svým obsazením (Kate Winslet a Jude Law), ale ve výsledku se mi líbila vlastně jen díky myšlence, o které se chystám psát.
Narazila jsem na fejeton o tom, co nosí ženy v kabelkách. Ještě dříve, než-li jsem si ho přečetla, […]
Po dlouhé době jsem v televizi opět viděla muzikál Mamma mia. Přepnula jsem na něj náhodně právě ve chvíli, kdy se schylovalo k písničce Dancing Queen A jako v každém muzikálu se i zde celkem všední scéna jak mávnutím přelije do něčeho velkolepého a dramatického. Meryl Streepová se se svými přítelkyněmi nejprve jen tak nenápadně popichuje, ale vzápětí se to celé naplno rozjede ….
Mám jen pár vteřin. Musím se rozhodnout, jestli se dám do běhu, abych stihla autobus, který odjíždí za […]
Mám ráda rovnováhu. Asi to bude trochu tím, že jsem narozená ve znamení Vah, ale i přesto si […]
Pravidelně každý týden, od pondělí do čtvrtka, vedu večerní lekce jógy a již víc než měsíc si od nich plánuji udělat týdenní pauzu. A pomýšlela jsem si právě na tento týden. Že nebudu řešit zdraví a neduhy ostatních lidí, ale pověnuji se jen sobě. Že si sama půjdu zacvičit, že si budu večer číst, nebo že půjdu do divadla.
Opravdu si myslím, že osm hodin denně, pětkrát v týdnu, je příliš mnoho času na to, abychom jen vydělávali na existenci svou a svých dětí v tomto systému.
Také jste si všimli toho, že dnes všichni milují teplo? Nebo lépe – teplíčko? (Sorry, ale mám alergii na […]
