Jistě je znáte. Spousty článků s Deseti, Devíti, Osmi důvody proč nenosit podprsenku. Hemží se jimi internet. Aneb kdokoliv může dnes (psáti) cokoliv, jak by řekla Betty McDonaldová (včetně mě). To je na jedné straně samozřejmě dobře, ale na té druhé zase bůh chraň čtenáře před vším tím náporem informací a názorů!
Kromě toho, že jsme tím, co jíme, jsme také tím, jaké články nám na internetu chodí. A také tím, jaké přátele máme na Facebooku. Protože stačí dvě, tři alternativní přítelkyně a už jak ryby do sítě zachycujeme články o svobodně volných prsou bez svírajícího a nebezpečného prádla.
inspirace
Nedávno jsem v jednom starém českém filmu viděla scénu, jak si vesnické děvče skládá své osobní věci do […]
Začala jsem s kouřením vlastně až docela pozdě. Žádná osmá třída za bukem, ani v šestnácti na zábavě, […]
Také jste si všimli zvláštního jevu, že se v zimním období v našich ulicích objevuje příliš mnoho podivných, […]
Sehnat džíny, které dobře sedí je obrovský problém. Kdybych se držela svého pravidla – kupovat jen stoprocentní kousky – tak bych asi byla bez kalhot.
Syndrom deseti růžových rtěnek by se také mohl jmenovat syndrom deseti červených nebo oranžových rtěnek, klidně i deseti zrzavých barev na vlasy nebo deseti stejných černých triček …. “
A celé to obvykle začíná tím, že jednoho krásného dne zahlédnete nějakou ženu, která se vám líbí a v tu chvíli víte přesně, že: „Chcete vypadat přesně jako ona!“ A vůbec nezáleží na tom, zda je to celebritka českého či mezinárodního „rybníka“ nebo jen vaše sousedka či náhodná kolemjdoucí.
V kavárně nebo v restauraci … Už jste si někdy všimla, kolik kolem sebe uvidíte osamocených kabelek ledabyle odložených na zemi pod stolem nebo přes opěradlo židle? A to velmi často dokonce i otevřených! Peněženka uvnitř jako kdyby volala: „Vezmi si mě!“
Chodím do Second handů často a ráda. Je v tom takový prastarý instinkt lovce. Je to hra, je to výprava za úlovkem. „Budu dnes úspěšná? Objevím něco zajímavého?“
A nemusím si pokaždé něco odnést. Je to úspěch tak padesát na padesát. Možná i méně. Možná spíše čtyřicet na šedesát. Ale díky neúspěšným tažením pak o to více oceníme ty úspěšné.
Vůbec se nejedná o článek s duchovní tématikou typu „změňte svůj život“. Je to mnohem prostší. Jde o věci. O boty, oděvy, šperky …
Krátký a výstižný článek nejen svým názvem, ale i svým obsahem. A hned dopředu upozorňuji, že to asi pro některé ženy nebude to pravé ořechové. Zejména pro ženy ve stylu romantickém, elegantním a okázalém (všechno jinové styly).
Ovšem ženám z jangové skupiny (sporťačka, ležérka, rebelka, hvězda) a poslední z jinové skupiny – avantgarda – tak těm bych mohla docela dobře „kápnout do noty“.
Mám ráda jednoduché, dalo by se říci až zdánlivě nepatrné a zanedbatelné rady, které navzdory tomu dokáží významně ulehčit život. Takže dnes bez velkých slov a dlouhých řečí …
Závist je prý jedna z nejhorších vlastností. Říká se to. Z pohádky to ví každé malé dítě. Ale když už se vám to přihodí, tak co s tím naděláte? Jak s tímhle pocitem, který se odněkud vynořil a nutkavě se vám vkrádá na mysl, naložit?
Co s tím jako máme dělat, když je to tak špatná věc?! Jak se dá na něco, co je silnější než já, zapomenout?
Chodím po obchodním centru a čekám na klientku, se kterou půjdu nakupovat. Mám čas a tak vejdu do […]
Není řeč o žádném muži na seznamce, služební cestě, před oltářem nebo kdekoliv jinde. Mám na mysli oblečení (doplněk či jiné zboží), které se právě rozhodujete zakoupit.
Jistě znáte tuhle situaci. Jste v obchodu. Zahlédnete …. například šaty.
Ano, nehledejte. Protože ho stejně nenajdete. Nebo jen horko těžko :-)
Odstín naší pleti se mění jako situace na bojišti, jak říkal Rudolf Hrušínský alias doktor Radosta ve filmu Kulový blesk, každým okamžikem.
Nemůže nám stačit jeden, dva, ani tři druhy … Vždyť kolik odstínů tělové barvy můžeme mít naše pleť během 365 dnů v roce? Myslíte si, že pouze jen dva nebo tři?
Fascinují mě podobenství a souvislosti.
Třeba podobenství vlasů a života. Řekne-li nějaká žena o sobě: „Můj život je nespoutaný,“ jaký myslíte, že bude mít asi účes?
Když mi bylo čtrnáct, měla jsem 50 kilo a několik mindráků. A ani k jednomu jsem neměla důvod. Pozorovala jsem svoje (úplně ploché) břicho, které jsem já ovšem považovala za nemožně velké. (Co bych dnes za takové dala!)
A pak čtu, jak Aňa Geislerová o sobě píše, že přibrala a že má celulitidu.
A jak dvacetiletá modelka používá krém na vrásky a jak se hroutí z toho, že není vůbec hezká.
Za prvé – Je snadné objevit krásu na dovolené na safari, když pozorujete zebry na pozadí obrovského zapadající slunce a s kulisou omamných zvuků Afriky. (Ale musím podotknout, že nesmírně obdivuji každého, kdo se tam vydá. Já nejsem totiž vůbec žádný dobrodruh a dám maximálně Řecko :-)
Je snadné objevovat krásu v nekonečně dokonalých scenériích přírody, v luxusním hotelovém apartmá se see view a s all inclusive.
V závěru seriálu v epizodě Američanka v Paříži dostává Carrie od Aleksandra Petrovského překrásný náhrdelník. Jemný, něžný, z broušených […]
Neboli krabička poslední záchrany. Mám ji. Ve své kabelce. Léta zkušeností, přidávání a ubírání, mě dovedly k její minimalizované variantě.
Jako nejpraktičtější se ukázal pevný tvar taštičky. Koupila jsem ji před mnoha lety v obchodu s orientálním zbožím (tuším Kokoro) a přestože se již pomalu rozpadá, lepší tvar jsem zatím neobjevila. Ať měním kabelky, ať jedu nebo jdu kamkoliv, nikdy nezapomenu svoji kápézetku přihodit.
Obohaťte svůj šatník, šperkovnici (a život) o malou, nesmírně půvabnou a noblesní maličkost – o manžetové knoflíčky. Manžetový knoflíček […]
Nejsem ten praktický (a podle mě vzácný a obdivuhodný) typ, který kupuje dárky průběžně a systematicky a touto dobou již má nejen nakoupeno, ale i zabaleno.
Nechávám to na prosinec. Spíše až tak od Mikuláše výše :-)
Více než dva měsíce nepoužívám šampon. Jakmile jsem se doslechla o „No poo“, tedy metodě mytí vlasů „bez šamponu“, okamžitě jsem […]
Dříve jsem to prožívala často. Chci platit, otevřu kabelku a nemůžu najít peněženku. A začala jsem hned vyšilovat: „Kde jsem ji ztratila … Kdo mi ji ukradl?“
Máte-li doma kočku, pak jste šťastní lidé, protože tím pádem máte tu čest – mít přímo doma velkého učitele, respektive velkou učitelku.
A stačilo by těchto 5 věcí, které jsou pro kočku typické a náš život by mohl být výrazně kvalitnější:
Tuto větu jsem objevila v mé oblíbené knize „Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno“, kterou jsem zde na blogu již jednou zmiňovala (v článku o Picassovi). A stejně jako „Picasso“ měla i tato myšlenka na mě ohromný vliv.
Přestože je to kniha o práci, podnikání a o penězích, vnímám tuto větu jako univerzální a obecně platnou a lze ji aplikovat na jakoukoliv oblast ve vašem životě. O co jde? Cituji z knihy:
