Inspirovala mě moje osobní příhoda. Posílala jsem do jedné galerie v Olomouci zásilku s objednanými keramickými plastikami. A navíc – jako dárek – jsem jim k zaplacenému zboží přibalila ještě spoustu malinkých keramických obrázků. Řekla jsem si: „Nechci je už prodávat, tak ať v Olomouci udělají radost! Ať je rozdají svým známým nebo zákazníkům …“ Kdybych tyto obrázky přepočítala na peníze, bylo by to minimálně za 3 – 4 stovky. Prostě malé a vcelku hodnotné dárečky.

Letošní podzimní kolekce v C&A je vcelku hezká … jednoduchá, nadčasová, s mírnými retro prvky. Docela se mi líbí. (C&A je mi mimochodem sympatické tím, že tam velikosti odpovídají zdravému rozumu.)
A nejvíc mě zaujal právě kabátek, o kterém je řeč. Visel hned u vchodu a já si řekla: „To je on … letos žádný černý, hnědý, šedý … letos vyzkouším elegantní světlý. A když ho náhodou pokecám a nepůjde to vyprat (jak to u světlých věcí prostě bývá), tak mi to nebude tak líto, jako kdyby stál šest, sedm tisíc (stál cca 1390,- ať máte všechny informace).“

Tuto větu jsem objevila v mé oblíbené knize „Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno“, kterou jsem zde na blogu již jednou zmiňovala (v článku o Picassovi). A stejně jako „Picasso“ měla i tato myšlenka na mě ohromný vliv.
Přestože je to kniha o práci, podnikání a o penězích, vnímám tuto větu jako univerzální a obecně platnou a lze ji aplikovat na jakoukoliv oblast ve vašem životě. O co jde? Cituji z knihy:

Dálnice nemám vůbec ráda. Dokonce bych řekla, že se řidiči rozdělují na dva typy. Jedni milují dálnice a druzí je prostě nemusí. Já patřím k těm druhým. Když vím, že mě čeká jízda po dálnici, jímá mě preventivně vždycky trochu nejistota, která je přímo úměrná typu dálnice. Například D1 mě dokáže znepokojovat již měsíc až dva před jízdou.