To se to pak hubne: když předtím jíte hranolky, brambůrky, pijete colu a ležíte na gauči … A také o tom, jak nechci vyměnit svých pár kilo za tvrdou disciplínu!

To se to pak hubne, když váš život před hubnutím je o cukrech, tucích a žádném pohybu. To je pak hledání příčiny tloušťky strašně jednoduché. To se prostě tyhle potraviny zakážou, nahradí se „něčím smysluplným“ a kila pak jdou dolů jak po másle. Tohle si říkám vždycky, když sleduji nebo čtu nějaké „hubnoucí příběhy“. Až mě to vlastně rozčiluje. Proč pořád ukazují lidi, kteří se evidentně stravují naprosto šíleně a pak jim to jde pěkně dolů. To přece není žádné umění demonstrovat hubnutí na těchto „nejhorších“ příkladech. Na to nemusí být žádný výživový odborník. To už snad dneska ví každý?

Ale co my ostatní, kteří už tohle léta neděláme a stejně se nás nějaké to kilo drží jako klíště?
Já nejím ani hranolky, ani hamburgery, ani brambůrky, ani salámy, vlastně nejím vůbec žádné polotovary a „prefabrikáty“. Nepiju colu ani limonády, kupuji biobedýnky, piju vodu s citronem a pravidelně cvičím. Tak proč tedy?

A protože už jsem za svoje léta života něco vysledovala, tak vím, že obalování tukem vychází především z „hlavy“, že to souvisí s vnitřní rovnováhou, že je to psychická záležitost. (Tohle by se mělo ukazovat v Příbězích o hubnutí – to je přece mnohem zajímavější než vyhazovat z lednice paštiky ze sádla.)
A protože vyrovnanost je opravdu moc těžká a málokdo může říct „Jsem sám sebou a v naprosté pohodě“, pak se to prostě musí dohánět tvrdou prací a nesmírnou disciplínou!

A už jsem u toho … Kdybych zašla k jakékoliv výživové poradkyni a předložila jí svůj jídelníček, tak by mi z něj vyškrtala ještě to málo ne příliš ideálního, co tam ještě zbylo. Takže z toho jsem usoudila, že když se mám rozhodnout mezi tvrdým režimem a svým normálním životem … tak volím život. Je to proto, že mám radši svých pár kilo navíc než se obejít bez:

To se to hubne, když ...
Zdroj Pinterest
  • Rohlíku nebo chleba s máslem. Kdyby mělo na světě zůstat jen jedno jídlo, pak by to byl právě chleba s máslem (a s vajíčkem). Posoleným. Nechci prostě žít bez chleba!
  • Bez pravidelné dvojky vína.
  • Bez občasného zákusku v cukrárně.
  • Bez piva po běhání.
  • Bez starého dobrého vepřového řízku v trojobalu sem tam v neděli.
  • Neumím (a nechci) odmítat koláč, když přijdu na návštěvu ke své babičce. A to nejenom proto, že je vynikající, ale taky jí chci udělat radost!

Takže asi tak ….