V Krkonošských pohádkách – v epizodě „Jak šel Trautenberk do hor pro poklad“ jsem uslyšela tuto „hlášku“ a došlo mi, jak krásně a jednoduše je zde řečena velká pravda.

O velikonocích na Velký pátek se prý otevíraly hory s pokladem. Anče, Kuba a Hajnej tedy běhali po okolí a sháněli informace a kouzelné zaklínadlo. Anče vše zjistila (kdo jiný :-) a těsně před odchodem do skal se Trautenberk zeptá: „A jaké že je tedy to zaklínadlo?“
Anče nic neprozradila a jen odsekla: „Až tam přijdem, tak to řeknem!“

A to je přesně ono!
Nepředbíhejme (a neřešme) situace, které ještě nenastaly!

Podobně a hezky to také řekl Zdeněk Svěrák, když ve filmu Tatínek vyprávěl o tom, že má rád „obyčejné“ lidi a jejich jednoduché životní moudrosti. A zmiňoval příběh – jak u něj na chalupě jeden místní zedník opravoval strop a pan Svěrák se ho neustále vyptával: „A jak to budete dělat támhle v tom rohu?“ A zedník odpověděl: „To budeme řešit, až tam budem.“

Prostě není třeba se znepokojovat dříve, než to bude bezpodmínečně nutné!

• Většinou se totiž ani nedostaneme do přesně stejné situace, která nás předem znepokojuje.
• Nedostaneme se možná ani do podobné situace, tak proč si dny, které jsou klidné, kazit představou budoucích problémů.
• Jak se říká: „Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko.“ Třeba cestou k brodu objevíme náhodou jinou cestu, nebo narazíme na přívoz, nebo se úplně změní plány, nebo začne pršet … Proč se bát, že někde v dálce budeme muset brodit, když všechno může být jinak.
• Já jsem se třeba léta obávala toho, že dostanu výpověď z mého krásného obchodu. A byl to naprosto zbytečný strach, stres a zátěž, protože jsem dříve než by k tomu mohlo dojít, objevila lepší způsob vydělávání peněz a dobrovolně jsem obchod opustila sama.
• A i kdyby přece jenom obávaná situace nastala, tak do ní vstupujeme už s novými zkušenostmi a informacemi. Nejsme to už my před čtrnácti dny, jsme to my dnes. Jako kdyby se prvňáček v září bál, že v červnu bude muset číst, když to neumí. Ano, dnes to neumí, ale do června se to naučí.
• Vzpomněla jsem si také na moji oblíbenou filmovou hrdinku Scarlett O’Harovou, která říkala: „Na to budu myslet až zítra!“
• Zítřek nechme zítřku, dnes je dnes.