Vidím tepláky, vidím legíny, vidím mikiny – a nejsem v tělocvičně. Jsem na horách. Vidím také neforemné plyšové […]
Nostalgie a retro
Všimli jste si toho, jak děti milují chodit v gumovkách? Kdyby bylo po jejich, tak z nich nevylezou. Ráno by je nazuly a večer by je odkoply. Jedna po druhé by vyletěly z nohy, každá do jiného rohu chodby a druhý den stejně. A pramálo by jim záleželo, jaké je zrovna venku počasí.
Gumovky mohou být dokonce to jediné, co na svém, jinak úplně nahém, těle mají. A stejně tak dobře se jim hodí ke kalhotám, k sukni, klidně i k princeznovským šatům. Gumovky jsou v rámci dětských outfitů prostě bezkonkurenční ikonou.
Móda neurčuje jen to, že se budou nosit boty s podrážkami silnými jak pneumatiky od traktorů, nebo že […]
Dnes to ještě nebude pokračování článku o Popelce, který jsem minulý týden avizovala, ačkoliv jsem jednu fotku z […]
Dalo by se říci, že filmové kostýmy mě, a především pak ty pohádkové, zajímají a inspirují mnohem vice […]
Před pár dny jsem si v naší obecní schránce na časopisy „Přečti a vrať“, u které se zastavím vždy cestou z ranní procházky, vzala jedno odložené číslo časopisu Vlasta (17/2022). Doma jsem si pak udělala kávu a posadila se s ním ke stolu. A aniž bych se na něj nějak příliš soustředila, spíš jsem jen tak zběžně listovala, pročítala nadpisy, prohlížela obrázky, až jsem došla ke stránce, zřejmě pravidelné rubrice, otázek a odpovědí známým osobám.
Sehnat dobré letní sandály není vůbec jednoduché. Zvláště pak, chcete-li po nich, aby byly ženské, tedy na podpatku, […]
Film Smrt v Benátkách jsem viděla poprvé někdy na počátku devadesátých let a nijak zvlášť mne tehdy neoslovil, spíš […]
Dnes navazuji na minulý článek se stejným názvem, jen s římskou jedničkou na konci. Začala jsem v něm rozebírat různé scény z kultovního filmu Mrazík a demonstrovat na nich, jak se dá náš osobní vzhled vylepšit.
Dovoluji si vás tedy, bez dlouhých úvodů, podruhé pozvat do světa této nezapomenutelné ruské pohádky, do jejích zimních kulis, ovšem netradičně, pohledem skrze mnou optiku módy a stylu.
Řeknu vám to na rovinu. Přestože prakticky celý svůj produktivní život pracuji s oděvy a stylem, tak (oficiální) […]
Na výstavu módy ve Sládečkově vlastivědném muzeu v Kladně s názvem „Žiju v první republice“ jsem se vypravila […]
Je skoro až na pováženou, jak internet o nás ví všechno. Jak dobře ví, co se nám líbí. Ví to snad ještě dříve, než na to sami pomyslíme.
Zrovna nedávno na mne, tímhle způsobem, vyskočila na Facebooku reklama na top ve velmi hezké sytě modré barvě. Přesně v té barvě, které říkám „klidná síla“. A přestože to obvykle nedělám, nerozklikávám reklamy, protože to je pak lidově řečeno „voda na jejich mlýn“, to už se pak e-shopu nezbavíte, už se vám bude ukazovat všude, tentokrát jsem ale vstoupila …
Ještě dříve než se s klientkou, která ke mně přijde na konzultaci stylového sebepoznání, pustíme do akce samotné, pokládám pár úvodních otázek. Tedy úplně nejdřív požádám, zda-li bychom si mohly tykat, protože během tří nebo čtyřhodinové konzultace prostě nejde nenavázat osobní vztah, a poté se ptám na to, co od této konzultace žena očekává, co by měla ráda vyřešeno, jaký problém v souvislosti s oblékáním pociťuje. A obvykle slýchám velmi podobné odpovědi:
Ráda chodím ven a úplně nejraději v hodinách nepříliš frekventovaných a také v obecně vzato nepříliš ideálním počasí. Nejlépe ráno, nejpozději časně dopoledne a nebo potom až v pozdním odpoledni, před setměním. Za mlhy, za jinovatky, když je pod mrakem a nebo před deštěm či krátce po něm.
Na letošní letní dovolené jsme zabrousili do Moravskoslezského kraje (o jiných zážitcích z této dovolené jsem psala zde a zde) a manžel projevil přání navštívit nedaleké muzeum Tatra v Kopřivnici. Zprvu se mi moc nechtělo, myslela jsem si, že tam budou jen samé náklaďáky, ale v rámci zachování rodinné rovnováhy, jsem mu na to řekla – proč ne?!
„A do parádního pokoje nechoď, ať se tam zbytečně nenadělá!“ říká teta Otíkovi ve filmu Vesničko, má středisková. […]
Aniž bych to dělala cíleně, pozoruji lidi kolem sebe. Je to součást mojí práce, kterou od běžného života neodděluji, ale naopak, která se mi s mým životem naprosto promíchala. Jako když zmáčknete tlačítko Start a mixér vám v pár vteřinách z červených jahod a bílého mléka udělá světle růžový koktejl.
Sleduji spoustu jevů zároveň. Sleduji tělesné schránky, oblékání, i lidské chování.
Přiznám se, že když jsem po letech znovu uviděla pohádku Kocourek Modroočko, tak mi ukápla nostalgická slza. Jedna […]
Bylo mi něco málo přes dvacet, byla jsem šťastně zamilovaná. A těhotná. Vypadalo to, že se štěstím vznesu […]
Winter in Paris 