Je skoro až na pováženou, jak internet o nás ví všechno. Jak dobře ví, co se nám líbí. Ví to snad ještě dříve, než na to sami pomyslíme.
Zrovna nedávno na mne, tímhle způsobem, vyskočila na Facebooku reklama na top ve velmi hezké sytě modré barvě. Přesně v té barvě, které říkám „klidná síla“. A přestože to obvykle nedělám, nerozklikávám reklamy, protože to je pak lidově řečeno „voda na jejich mlýn“, to už se pak e-shopu nezbavíte, už se vám bude ukazovat všude, tentokrát jsem ale vstoupila …
Ocitla jsem se na velkém a populárním e-shopu s módou. Přímo tváří v tvář modelce předvádějící tílko, které jsem dosud viděla jen na bílém podkladu.
A v tu chvíli mě veškeré nadšení přešlo.

Přestože jsem byla v kategorii s názvem DÁMSKÁ MÓDA, tak to podle modelek a také podle zboží, vůbec nevypadalo.
Spíše to vypadalo na kategorii DÍVČÍ MÓDA. Přesně takhle jsem vypadala já v osmé třídě. Čtyřicetosm kilo a probouzející se prsa. Tělo v období růstu a rozkvětu jako poupě, které ještě drží okvětními lístky při sobě úhledně a pevně semknuté.  

♦

Podívejme se tílko ještě jednou, podrobněji. Tento střih vůbec nepracuje s ženským tělem. Nemá žádný prostor pro prsa, nemá prsní záševky.
A hlavně – vidíte tu obrovskou vzdálenost od podpaží k okraji tílka? Umíte si představit, co tohle na skutečné ženě odhalí?

Nebo další, tento černý top s průsvitnými zavazovacími mašličkami.
Na plné a urostlé ženě by musel vypadat neskutečně svůdně.
Ne tak na hubené dívce s poněkud nejistým pohledem a bojácně staženými rameny.

Nebo tahle dvě děvčátka … 

Prosím, nenechte se mýlit, že mám něco proti exoticky vyhlížejícím ženám. Vůbec ne. Naopak, cizokrajná krása mi připadá fascinující.
Ale musí to být ženy, nikoliv dívky, které vyhlížejí jako z nabídky menu pánského salónu v Bangkoku.

Velmi se mi líbí například tyto modelky z Facebookové stránky mé oblíbené holandské návrhářky spodního prádla Marlies Dekkers. To jsou ženy mnohem bližší realitě. A ukazovat své produkty právě na nich má pro nás zákaznice navíc jednu obrovskou přednost. Plnoštíhlé, dospělé ženy totiž názorně ukazují, jak věci budou slušet i větším velikostem. 
Protože – mezi námi – to není žádné umění navrhnout oděv, tílko, plavky pro postavu třináctileté dívky. Není umění střihnout obdélník, či trojúhelník. Umění je vytvořit oděv, který bude pracovat s prostorem. S formami oblých tvarů, které bude tvarovat. Tu něco zvedat, tu snižovat, tu skrývat a jinde zase odhalovat. Zkrátka pracovat s plným ženským tělem, které již zaznamenalo posun a přeliv tkání následkem porodů, hubnutí a následného tloustnutí a procesů stárnutí. Tomu já říkám krejčovina – nikoliv tomu pokrývat nevyvinutá poupátka plochými látkami.

 

Nedá mi to, abych nostalgicky nevzpomenula na dobu, kdy módu předváděly opravdu krásné ženy, kdy krása spočívala v harmonii.
Ženy krásně rostlé, štíhlé, ale přitom plné, ženy s krásně rozloženými rameny, nikoliv s ustrašeně propadlými žlábky pod klíčními kostmi, s pasem, plnými boky a s nádhernými vlasy.