Bylo mi něco málo přes dvacet, byla jsem šťastně zamilovaná. A těhotná. Vypadalo to, že se štěstím vznesu jak růžové pouťové balónky, když mi ráno v den naší svatby můj partner David oznámil, že si mě nevezme. Dostal strach, že by ho rodina příliš svazovala a odešel hledat své štěstí do kapely Garáž jako kytarista a také k nové partnerce. Zůstala jsem sama. Za pět měsíců poté se mi, velmi komplikovaným porodem, narodila dcera a já se nastěhovala zpět k rodičům. A tam, v rodném domě, jsem začala svůj život zase od znovu, jen navíc s malou životní partnerkou v postýlce z dřevěných špriclí. Bylo to velmi těžké období.

A nyní se přenáším v čase až na konec roku 2019. Z miminka se stala dospělá žena a Davidovi jsem už odpustila. Myslím, že každý si svůj účet nakonec stejně spočítá a zaplatí sám.
Je konec listopadu, já nakupuji dárky a právě se nacházím v parfumerii. Jen tak tam okukuji, nic konkrétního nehledám. Když vtom padne můj zrak úplně na dolní poličku regálu s nápisem Dior. A já mám najednou velmi divný pocit v hrudníku, takový zvláštní přetlak, skoro až nemůžu polknout. Zahlédla jsem totiž zlatavě-oranžový flakon.
Je to ON. Neviděla jsem ho OD TÉ DOBY! Vlastně ani nevím, kam mi zmizel. Myslím, že jsem ho tehdy ani celý nevypotřebovala. Naše cesty se prostě rozešly. Mluvím o parfému s krátkým, výstižným a tajemným nápisem DUNE.

A teď tu proti němu stojím a připadám si jako v pořadu Pošta pro tebe poté, co odstranili stěnu. A za tou stěnou stál můj první parfém.
Chvíli se na něj jen tak obdivně dívám, abych snad tu energii radostného shledání nezaplašila. Parfém, tedy přesně řečeno Eau de Toilette, jsem si koupila právě v oné kontroverzní době, když jsem byla sama a když se narodila moje dcera. Stál mě tehdy celou mou mateřskou. Samozřejmě, že jsem si připadala marnotratně. Proč raději nekoupit něco do domácnosti nebo pro dítě, když už jsem byla matka? Ale z dnešního zpětného pohledu mi to už vůbec nepřipadá divné. Když musíte příliš upřednostňovat druhé, příliš „myslet“ na dítě, tak prostě sebe upozadíte. A pak nutně musí přijít moment, kdy si toto vlastní odstrčení potřebujete nějak vykompenzovat. Nějak samu sebe vrátit do hry. Potřebujete si udělat radost. Hmotnou radost. Koupit si něco, co bude doma stát na poličce, a vy se na to budete několikrát denně dívat, a každý pohled vás trochu zahřeje u srdce. A já jsem si prostě tehdy koupila parfém DUNE. Parfém, který byl uveden na trh přesně v roce, kdy se narodila moje dcera!

♦

A teď se naše cesty zase spojily. Stáli jsme proti sobě tváří v tvář. Já celá rozrušená a on majestátně, ve svém ladně oblém flakónku, zeštíhlující se po stranách, aby se hezky držel v ruce. Naplněn sluncem, suchem a horkem, přesně, jak jeho název DUNE slibuje.

Připadalo mi, že tam, před regálem, stojím snad sto let …, ale pravděpodobně uběhlo jen pár vteřin. A jak už to ve velkých komerčních parfumeriích chodí, prodavačky vás nenechají dlouho čekat.
„Můžu vám nějak pomoci?“ zaslechla jsem za sebou. Otočila jsem se a uviděla velmi mladou a velmi nalíčenou mladou dívku. Najednou mi bylo snad i trochu líto, že ona ani trochu netuší, jaký příběh se mezi mnou a parfémem odehrává. Přišlo mi až úsměvné, že mě považuje za jednu z jejich typických zákaznic. Za jednu z dam ve středním věku, které u nich snadno utrácejí velké peníze. Které přičichnou k jedné, ke druhé, ke třetí lahvičce, pak k pixle s kávou, a pokud jsou ještě na vahách, tak prodavačka přispěchá se svým ujištěním: „Tohle je nová vůně. Je teď hodně trendy. Vždyť i Julia Roberts ji nosí!“ A je rozhodnuto. Jak snadné! (A pak není divu, že na ulicích voní všechny ženy stejně.)

Jenže tato dívka v černé uniformě s růžovým logem vůbec netuší, že já ani náhodou nechci to, co teď frčí, že mě nové parfémy nezajímají, a že právě naopak mám ráda věci (a vůně) staré. A hlavně, že v mém případě jde o víc. Že tu stojím čelem svému životnímu příběhu.
A tak jí odpovím: „Ano, můžete. Uděláte mi, prosím, od této vůně odstřik?“ Sehnu se k poličce a opatrně jí lahvičku podám.
Slečna přikývne, kamsi odejde a za okamžik už přichází s malým skleněným testerem. Poděkuji ji a odcházím.
A jako velkou vzácnost si odnáším půl mililitru své minulosti. Půl mililitru let 1991 až 1992.

(Můj tip – Nekupujte parfémy jen na základě jednoho stříknutí nebo hůře – na základě papírku. Nebojte se říci si prodavačce o odstřik. Udělají to tak, že vezmou malou lahvičku a z flakonu TESTER do ní něco málo odstříkají. Což je ale dost na to, abyste se několik dní s vůní sžívala a poté se správně rozhodla. A nebo, v případě jako já, se třeba tou vůní ani nechcete vonět, chcete ji prostě jen kapku vlastnit a občas ji otevřít a zkratkou v čase se přenést do určité doby, která je s touto vůní spojená.)

♦

A po tomto úspěšném úlovku v parfumerii jsem si šla sednout do kavárny. Obřadně jsem lahvičku položila před sebe na stůl, vedle hrnku s kávou, a pak ji otevřela. Nikým nerušená, v soukromí svého stolku u okna, jsem si jí opatrně aplikátorem nanesla na zápěstí. (Čich je totiž jediný smysl, který je přímo napojen na nejstarší mozkové struktury, kde se tvoří lidské emoce a paměť.) Počkala jsem pár vteřin a poté jsem se, jak s pomocí cestovního pláště princezny Arabely, ocitla zpátky v čase. V mém mozku se spojily „dva konektory“ a já přesně věděla, co jsem tehdy prožívala, jak jsem vypadala a jak jsem se tehdy cítila.
A uviděla jsem třeba, jak jsem jednoho dne dostala záchvat – tehdejším pohledem – skvělý nápad – a sama se v koupelně s pomocí dvou zrcátek ostříhala úplně nakrátko. Dnes vím, že to byl jasný akt toho, že jsem svému životu dala novou startovní čáru. Odstřihnutím vlasů zapomenout na minulost a nechat je znovu, bez zátěže, růst. Dále vidím, jak jsem tehdy ponejvíc nosívala modro-bílé pruhované tričko a dnes i chápu, jak jsem si s ním tehdy doplňovala chybějící vyváženost, pořádek a jistotu, jak jsem si uspořádanými proužky kompenzovala svůj neuspořádaný život.
No a samozřejmě můj parfém. Cítím, jak mi sladké, kořenité tóny parfému dodávají hřejivý pocit klidu a konejšivé teplo. Vnímám přesýpání pouštního písku jako symbol změny a jak mi zlatá barva tekutiny přináší slunce do života.
Protože věci, které si na základě skutečné a nutkavé potřeby kupujeme, mají pro nás velmi důležitý význam. Nic nepřichází do našeho života jen tak bezdůvodně.