Karty Archetypů jsem představovala v posledním článku před Vánoci. Vyznala jsem se v něm ke své vášni pro archetypy, protože to jsou skvělí pomocníci k lepšímu pochopení sebe samých. 
Jak už jsem v něm nastínila, hledání vlastních archetypů není nic složitého, jen je třeba zjemnit své vnímání, abychom tento slabý magnetismus mezi námi a archetypem pocítili. Často je to hlas tak tichý, že se musíme uvnitř i vně sebe velmi ztišit. Nejlépe bych ho přirovnala k mušce, která se zastaví nad hlavou Zlatovlásky, aby ji označila jako tu pravou. Přesně tak malý, ale neodbytný hlásek to je.

Celý článek najdete na blogu pro předplatitele www.Stylovy.blog